Steven Sahiounie, Global Research
Turecko a Francie nejsou na mapě Středozemního moře od sebe moc daleko; v politických názorech a kultuře jsou však na hony vzdáleny, přestože jsou oba členy NATO a turecká armáda představuje největší a nejsilnější armádu NATO (po USA).
Turecko je ve sporu s Francií kvůli politice v Sýrii, Libyi, východním Středomoří a Náhorním Karabachu, stejně jako kvůli vydávání karikatur islámského proroka Mohameda ve Francii. Paříž také vedla tlak na sankce EU vůči Turecku.
Francie podporuje radikální islámské teroristy podporované USA, EU, NATO, Tureckem a Katarem od začátku syrského ozbrojeného konfliktu, který začal v březnu 2011. Zatímco Francie se stala obětí vážných teroristických útoků ze strany lidí nebo skupin z radikálního islámu, což je politická ideologie, nadále podporuje a brání teroristy držící tři miliony lidí jako rukojmí v Idlíbu, vedené bývalým členem Al-Káidy, který se stal členem ISIS. Zdá se, že Francie vede politiku dvou tváří: terorismus v Sýrii je podporován, zatímco terorismus ve Francii je zakázán.
Turecko bylo výchozím bodem projektu USA-NATO na změnu režimu v Sýrii, který selhal. Turecko s Francií by mohly zdát být partnery, kromě toho, že francouzský prezident Macron v roce 2019 kritizoval tureckého prezidenta Recipa Tayiipa Erdpgana za jeho invazi do severní Sýrie v reakci na kurdské separatisty, kteří měli podporu USA a Francie.
Na konci roku 2019 charakterizoval NATO, že je ve stádiu „klinické smrti“, protože umožnilo invazi Turecka do Sýrie, a Erdogan v reakci prohlásil veřejně totéž o Macronovi. Turecká invaze do Sýrie měla čelit hrozbě Syrských demokratických sil (SDF), které jsou podporovány USA, NATO a Francií, ale Turecko je považuje za teroristy spojené s PKK, mezinárodně zakázanou kurdskou teroristickou skupinou, která má v Turecku za poslední tři dekády na svědomí na 30.000 mrtvých.
Před Macronovým znovuzvolením v dubnu 2020 Erdogan prohlásil, že
„Macron je pro Francii problém. S Macronem Francie prochází velmi, velmi nebezpečným obdobím. Doufám, že Francie se co nejdříve zbaví problému s Macronem. „
V červnu 2020 Francie Turecko obvinila z obtěžování francouzské válečné lodi, která se kvůli zbrojnímu embargu OSN ohledně Libye pokusila zkontrolovat turecké plavidlo, podezřelé z pašování zbraní do Libye.
V říjnu 2020 francouzský učitel ukázal dětem ve své třídě karikatury, znázorňující nahého a sklánějícího se proroka Mohameda s odhalenými genitáliemi. Později byl učitel zavražděn. Poté, co Macron trval na tom, že právo ukazovat pornografické karikatury školákům musí být bráněno a zachováno, Erdogan oponoval, že Macron nutně potřebuje duševní léčbu.
„ Co jiného lze říci hlavě státu, která nerozumí svobodě vyznání a která se takto chová k milionům lidí žijících v jeho zemi, kteří jsou příslušníky jiné víry?“ řekl Erdogan
Macron popsal islám jako náboženství „v krizi“ a oznámil plány na přísnější zákony, které by se vypořádaly s tím, co nazval „islamistickým separatismem“ ve Francii, která má dle odhadů šest milionů muslimů, kteří podle Macrona hrozí vytvořením „společnosti odporu/proti-společnosti“. Francouzští muslimové obvinili Macrona ze snahy potlačit jejich náboženství a tvrdí, že jeho kampaň riskuje legitimizaci islamofobie.
V červenci 2021 Macron prosadil sankce po sporu Turecka s Řeckem a Kyprem o práva na pobřežní zdroje ve východním Středomoří.
V dubnu 2023 člen francouzského Senátu Laurence Cohen řekl, že kvůli existenci spících buněk Islámského státu (ISIS) a turecké ozbrojené opoziční frakce, neboli Syrské národní armády (SNA) zvýší Francie svou podporu SDF. Delegace francouzského parlamentu a Senátu navštívila severovýchod Sýrie a projednala rozvojové projekty a posílení spolupráce s Generální radou autonomní správy severní a východní Sýrie (AANES), což je neuznaná oblast okupovaná separatisty pod komunistickou správou Kurdů se sídlem v Qamishli. Francouzští představitelé do Sýrie vstoupili nelegálně z Iráku a neměli žádná víza ani jiné legální prostředky pro vstup do Sýrie.
Poslankyně francouzského parlamentu Marie Bouchon řekla, že Francie bude Kurdy vždy podporovat, ale musí poskytnout větší podporu uznáním AANES. Dodala, „Evropa se musí postavit Turecku, zastavit pokrytectví, osvobodit okupované oblasti, a vrátit vysídlené lidi do svých vlastních oblastí“. Její komentáře dokládají její neznalost situace, kdy Kurdové násilně vyhnali skutečné vlastníky půdy na severovýchodě prostřednictvím programu etnických čistek. V poslední době arabské kmeny v této oblasti bojují proti SDF, aby znovu získaly své domovy, hospodářství a obchody.
Pierre Laurent, člen francouzského Senátu za komunistickou stranu řekl:
„Francie musí jasně odsoudit Turecko za jeho zločiny, tlačit na zastavení jeho nepřátelské politiky, návrat a ochranu vysídlených z okupovaných území po stažení Turecka a to musí být naléhavé.“
Vysídlení jsou syrští Arabové a křesťané, kteří tvořili na severovýchodě většinu předtím, než USA-NATO podpořily Kurdy, kteří používali své americké zbraně, hotovost a výcvik k vyhnání nekurdských vlastníků půdy.
Náhorní Karabach
Turecko a Francie jsou také ve sporu o Náhorní Karabach, region Ázerbájdžánu obývaný etnickými Armény. Francie podporovala arménskou stranu, zatímco Turecko se spojilo s Ázerbájdžánem. Francouzský Senát přijal nezávaznou rezoluci vyzývající Francii, aby uznala Náhorní Karabach jako nezávislý stát.
Lafarge
Francouzská cementárenská společnost Lafarge se dostala pod právní sankce tím, že pokračovala ve své činnosti v Allepu v době, co před rokem 2014 teroristé ovládali oblast. Dne 18. října 2022 se Lafarge, která se v roce 2015 stala součástí švýcarské společnosti Holcim, přiznala k obvinění USA, že prováděla platby extremistickým skupinám v Sýrii. Bruno Lafont, bývalý generální ředitel, nyní tvrdí, že příkaz k pokračování operace dala francouzská zpravodajská služba. To ukazuje, jak úzce francouzská vláda a její zpravodajští agenti v Sýrii spolupracovali a podporovali islámské radikální teroristy, které Západ použil v Sýrii jako pozemní jednotky bojující za změnu režimu.
Od rané fáze konfliktu v Sýrii poskytovaly velké západní země, jako USA, Francie a Velká Británie, politickou, vojenskou a logistickou podporu povstaleckým skupinám v Sýrii, které byly spojeny s Al-Káidou a později ISIS. Idlíb dnes zůstává jediným teroristy kontrolovaným městem v Sýrii a USA, EU a Francie nadále podporují a brání teroristickou skupinu HTC a jejího vůdce Mohammeda al-Julaniho, dříve z ISIS.
Zpoždění vstupu do EU, nebo zákaz Turecku?
V roce 2004 řekl francouzský prezident Chirac, že by se mohlo hlasovat o budoucím vstupu Turecka do EU. Ale v roce 2007 se tón změnil, když francouzský prezident Sarkozy prohlásil, že „Turecko nemá v Evropské unii místo.“ Sarkozy pokračoval:
„Chci říci, že Evropa si musí dát hranice, že ne všechny země mají poslání stát se členy Evropy, počínaje Tureckem, které nemá v Evropské unii místo.“
V roce 2018 prezident Macron ohledně Turecka prohlásil, že
„Pokud jde o vztah s Evropskou unií, je jasné, že nedávný vývoj a rozhodnutí neumožňují žádný pokrok v procesu, do kterého jsme zapojeni.“
Vazby, které drží Francii a Turecko pohromadě, jsou roztřepené a slabé. Jejich společným jmenovatelem bylo členství v NATO, a to, že oba byli spojenci USA na příkaz Washingtonu. Jejich rozdílů a sporů je však mnoho a nestaví se žádný pevný most, který by je spojil. Konflikt USA/NATO na Ukrajině představuje další příležitost k rozdílům v názorech.
Překlad Messin
Zdroj: https://www.globalresearch.ca/turkey-france-unfriendly-neighbors-mediterranean-region/5831572