Defense & Foreign Affairs Strategic Policy, July 2005

Dne 12.července 2005 skupina bývalých vysokých úředníků OSN, novinářů a akademických vědců vážně zpochybnila propagandistickou verzi o Srebrenici, když prohlásili, že došlo „k velkému navýšení čísel obětí, lživému zobrazování událostí vládami, nevládními organizacemi a hlavními zpravodajskými organizacemi“ pokud jde o obsazení města Srebrenice bosensko-srbskými silami v roce 1995.

Srebrenická výzkumná skupina (Srebrenica Research Group), spojená se dvěma bývalými vysokými úředníky OSN Philipem Corwinem a Carlosem M. Brancem, zveřejnila své závěry ve 200 stránkové zprávě: „Srebrenica a politika válečných zločinů“. Zpráva uvádí, že americká politika podkopala OSN a Evropou zprostředkované mírové dohody, které mohly v letech 1992, nebo 1993 ukončit válku, a to se záměrem uskutečnit vojenské řešení, které nevyhnutelně ohrozilo tzv. „bezpečné zóny“. USA totiž usnadnily dodávky zbraní „bezpečným zónám“, což je pomohlo otočit v budoucí scény bojů, které tak byly nastraženy pro ospravedlnění budoucích zásahů NATO.

Skupina, která se chystá zveřejnit brzy kompletní zprávu, zatím zveřejnila následující závěry:

Předpoklad, že srbské síly popravily 7.000 až 8.000 mužů „nebyl nikdy možný“, uvedl bývalý novinář BBC Jonathan Rooper, který vyšetřoval na místě, i přes mnoho let opakující se zprávy, a jehož zjištění jsou uvedena v nastávající zprávě skupinySrebrenica Research Group. Ten si všiml, že v prvním srpnovém týdnu 1995 se zaregistrovalo u světové zdravotnické organizace a bosenské vlády 35.632 lidí, jako přemístěné osoby, přeživší uprchlíci ze Srebrenice. Toto číslo bylo později uváděno i ve zprávách Ammesty international i ve zprávě holandské vlády.

Rooper uvedl, že Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC) i deník New York Timeshlásili, že asi 3.000 muslimských vojáků, kteří se probojovali skrz Srby držené území až k muslimským liniím u Tuzly, byli také přeživší. ICRC potvrdil, že tito vojáci byli přesunuti bosenskou (muslimskou) armádou „bez informování jejich rodin“. Číslo 3.000 přeživších bylo také potvrzeno muslimským generálem Enverem Hadzihasanovicem, který svědčil u tribunálu ICTY v Haagu. Tato čísla vyjasňují, že přinejmenším 38.000 Muslimů z původního počtu 40.000 lidí, kteří byli ve městě před obsazením enklávy přežilo. Asi 2.000 Muslimů, kteří utekli s 28.divizí bosenské (muslimské) armády bylo zabito, většina v boji, ale také stovky byly popraveny polovojenskými jednotkami a skupinami žoldáků.

Američané svou politikou v Bosně ohrozili „bezpečné zóny“ tím že odmítali žádosti OSN poskytnout víc personálu k jejich odzbrojení a také tím, že usnadňovali dodávky zbraní do muslimské zóny za pomoci letadla Hercules C 130, které je dopravovalo na letiště doTuzly. Tuto operaci řídila americká bezpečnostní agentura DIA (US Defense IntelligenceAgency). Stejně tak vítala mudžahedínské bojovníky napojené na Al-Kajdu. Toto uvádí profesor Cees Wiebes, který psal zprávu o Srebrenici v oddělení zpravodajských služeb holandské vlády.

I přes podepsání demilitarizační dohody byly bosensko-muslimské síly ve Srebrenicidobře vyzbrojené, a v souladu s rozkazy se zabývaly provokacemi („sabotážními operacemi“) proti srbským silám. Muslimský generál Sefer Halilovic potvrdil při svém svědectví v Haagu, že ve Srebrenici bylo nejméně 5.500 členů 28. divize bosensko-muslimské armády, kterým vyjednal nejméně 8 vrtulníků plných důmyslných (výkonných/účinných) zbraní. Muslimský generál také dosvědčil, že „ v té době /bezprostředně před zabráním Srebrenice/ bylo velké množství rozkazů k sabotážním operacím z bezpečné zóny“. To zahrnovalo také vojensky bezvýznamný útok na strategicky nedůležitou blízkou srbskou vesnici Visinica.

Poslední operací byl útok na bosensko-srbské armádní jednotky (VRS) na silnici jižně odSrebrenice, právě dva dny předtím, než srbské jednotky dobyly téměř nechráněné (bez obrany/ochrany) město.

Místo toho, aby bránili město s 5.500 dobře vyzbrojenými vojáky 28.divize bosensko-muslimské armády, tak dostali Muslimové dva dny před dobytím rozkaz k evakuaci, a srbské síly v počtu asi 200 mužů vstoupily do téměř prázdného města 11.července 1995. Tím, že vyprovokoval Srby, aby obsadili Srebrenici bez odporu, chtěl muslimský prezident Izetbegovič spustit zásah NATO. Britský vojenský analytik Tim Ripley píše, že těsně před zabráním města Srby holandští vojáci „viděli bosensko-muslimské jednotky jak rychle unikají ze Srebrenice podél jejich pozorovacích stanovišť a nesou nové protitankové zbraně. Tyto a další podobné zprávy vzbudily u mnohých pracovníků OSN a mezinárodních novinářů podezření.“

Bývalý zástupce šéfa pozorovatelů OSN Carlos Martin Branco řekl, že „muslimské síly se dokonce ani nepokusily využít těžkého dělostřelectva pod kontrolou OSN, i když k tomu měly všechny důvody. Vojenský odpor by mohl poškodit obraz „obětí“ , který byl tak pečlivě budován, a který Muslimové museli za každou cenu zachovat. Byl pro ně životně důležitý.“

Mezinárodní tribunál v Haagu (ICTY), jehož osazenstvo bylo jmenováno do značné míryMadeleine Albrightovou, tehdy americkou velvyslankyní v OSN, potvrdil politické pokyny, když podal žalobu z genocidy proti bosensko-srbským vůdcům už 27.července 1995. Jen tři dny potom, šéf vyšetřovatelů OSN Hubert Wieland řekl novinám The Daily Telegraph(Londýn), že po pěti dnech rozhovorů s více než 20.000 uprchlíky na letišti v Tuzle: „nenašli jsme ani jednoho přímého svědka krutostí“. Richard Holbrooke řekl otevřeně BBC: „uvědomil jsem si, že tribunál pro válečné zločiny je velmi cenným nástrojem. Použili jsme ho, aby držel dva nejhledanější válečné zločince v Evropě mimo proces vDaytonu (Daytonská dohoda) i ke všemu co následovalo.“ Co následovalo, byla řada soudních slyšení, kdy soud byl ke svědkům shovívavý, pokud poskytli svědectví vyhledávaná tribunálem pro ospravedlnění obvinění z politických důvodů.

„Pozoruhodný zájem o Srebrenicu zvláště ze strany amerických úředníků slouží k odvrácení pozornosti od dvou podobných chorvatských útoků, které se staly před a poSrebrenici a kterým Američané poskytli logistickou podporu. Tyto dva velké chorvatské útoky byly vedeny proti srbským civilistům, žijícím v chráněných pásmech OSN ve východní Slavonii a Krajině“, říká profesor na univerzitě v Pensylvánii Ed Hermann, který analyzoval mediální pokrytí válečných událostí také v kosovské krizi.

Zpráva skupiny Srebrenica Research Group také cituje bývalého zástupce velitele NATO v Evropě – generála Charlese Boyda, který říká, že chorvatský útok na srbskou enklávu v západní Slavonii „vypadá, že se liší od srbských akcí v okolí Srebrenice a Žepy pouze v míře pozornosti médií a západu. Etnická čistka nalezne odezvu pouze pokud jí páchají Srbové, ne pokud je páchána proti nim.“

Bývalý koordinátor zahraničních záležitostí OSN Philip Corwin, který byl vysokým představitelem OSN pro Bosnu v době zabrání Srebrenice, přečetl 12.července 1995 prohlášení zaznamenávající četné útoky na civilisty v celé oblasti: „jsou to strašné zločiny a jejich pachatelé musí být odsouzeni“ bez ohledu na velikost zločinů, či na to, zda je páchají Srbové, Muslimové, či Chorvati. Corwin, který je také autorem knihyDubious Mandate (Pochybný mandát) a o jeho zážitcích v Bosně a napsal předmluvu ke zprávě výzkumné skupiny, dodává: „co se stalo ve Srebrenici, nebyl jen jednotlivý velký masakr Muslimů Srby, ale spíše série velmi krvavých útoků a protiútoků v období tří let. Vrcholu to dosáhlo v červenci 1995. Navíc je pravděpodobné, že počet mrtvých Muslimů nebyl pravděpodobně větší, než počet mrtvých Srbů, kteří byli zabiti ve Srebrenici a jejím okolí v předešlých třech letech Naserem Oričem a jeho divokými gangy.“

Ale přesněji:

„Protože jsou lidská práva samozřejmě univerzální, tak navyšování obvinění pouze na jednu stranu a minimalizování zla brutálních frakcí na druhé straně, neslouží ani pravdě, ani usmíření“ říká filmař George Bogdanich, další člen výzkumné skupiny.

Po tři roky uskutečňovala skupina Srebrenica Research Group široký výzkum pro přípravu svojí zprávy, dotazovala se soudních znalců, úředníků OSN, analytiků vojenské výzvědné služby, odborníků na mezinárodní právo, zhodnocovala všechny hlavní oficiální zprávy o Srebrenici, včetně těch OSN, ICTY, holandské vlády, Human Rights Watch, a dopisovala si se všemi hlavními účastníky bosenské války.

Ve skupině je mimo profesora z univerzity v Pensylvánii Eda Hermanna také bývalý novinář BBC Jonathan Rooper, fejetonista George Szamuely, spisovatel a filmař GeorgeBogdanich, Dr. Filip Hammond, Dr. Milan Bulajic, ředitel fondu pro výzkum genocidy (Fund of the Genocide Research) a výzkumníci David Peterson a Tim Fenton.

Defense & Foreign Affairs je vydáván International Strategic Studies Association (ISSA),Alexandria VA. Their website is www.StrategicStudies.org.

Internetová stránka skupiny Srebrenica Research Group je na adrese: www.srebrenica-report.com

Překlad Messin, 11.8. 2005 ZDROJ: http://www.globalresearch.ca/index.php?context=viewArticle&code=20050728&articleId=750