Daniel McAdams: Jak Lukašenko vyhrál

globe-32299_960_720

Představte si, že jste v parku Lafayette naproti Bílému domu, stavíte stany a reproduktory bez povolení zabrat park se skupinou několika tisíců protestujících, chlastajících pivo a vodku. Jak dlouho si myslíte, že by trvalo, než by se s vámi vypořádala bezpečnostní služba, nebo místní federální policisté? Pět minut?

Přesto, když bylo méně než jedno procento z 500.000 Bělorusů, kteří hlasovali pro politickou opozici rozehnáno/vypořádáno („disbursed“) z Říjnového náměstí, které je vzdáleno jeden blok od sídla prezidenta, tak se jako jeden hlas ozvaly USA a EU (včetně Francie, která se právě zabývala tvrdými zásahy proti demonstrujícím studentům, protestujícím za větší pracovní jistoty) a bylo oznámeno nové kolo sankcí proti zemi.

Mimo tohoto absurdního dvojího metru je skutečností, že touhle novou revoluční metodou výměny vlád je rozvracena demokracie jako taková – všechno samozřejmě jejím jménem. V tomto novém světě barevných revolucí je najednou možné, že pouhé jedno procento těch, co hlasovali pro opozici – nikoliv všech voličů (!) – je dostatečné množství k tomu, aby Západ prohlásil, že reprezentují opravdovou vůli lidu. Je to takový nový bolševismus Západu, kdy se říká, že malá menšina je ve skutečnosti většinou. Média hrají se svým napjatým a vysoce selektivním zpravodajstvím z těchto incidentů v tomto podvodu důležitou úlohu. Západní média nevyvíjí žádné úsilí zjistit skutečná fakta. Dávají přednost spoléhání se na obscénní, ale neověřené příběhy bití a masového zatýkání, které jsou dodávány ve velké kvantitě těmi, kteří mají z jejich rozšiřování největší výhody.

Lži západních médií

Předtím, než se podíváme na příčiny Lukašenkova vítězství, bych se měl zmínit o odporných lžích vyslovených západním tiskem před, během, i po volbách v Bělorusku. Jak o nich já mohu vědět? Byl jsem tam totiž. Stál jsem ve středu odpoledne na Říjnovém náměstí a pozoroval asi 150 demonstrantů, zatímco BBC jich udávala „tisíce“. Udělal jsem snímky pivních lahví a šálků kávy, zatímco západní média hlásila, že policie demonstrantům nepovolila jakékoliv jídlo, nebo nápoje.

Středeční Frankfurter Allgemeine psal „vyvěsili vlajky z džínoviny“, když na náměstí nebyla ani jedna džínová vlajka. Bylo tam množství gruzínských vlajek, což je dost podivné, pokud si představíme bezútěšný stav „reformované“ gruzínské ekonomiky, kde je elektřina a voda podobně dostupná jako v Iráku. Lukašenko vstoupil na tiskovou konferenci „opilý mocí,“ napsaly německé noviny. Nic takového jsem neviděl. Spíše jsem viděl politika nevylekaného odpovědět na rétorické útoky americké administrativy. Když ho prezident Bush obvinil z prodeje zbraní jiným zemím, Lukašenko odsekl „pokud toto přichází od muže, který tolik vydělává na válce a ropě, pak je to obvinění, které si nezaslouží reakci.“

Tisk hlásil těžkou přítomnost policie. My jsme viděli daleko méně policistů, než lze vidět na nějakém shromáždění v USA, nebo v nějakém západním hlavním městě. Ve skutečnosti než se úřady odhodlaly k likvidaci provizorního stanového městečka z náměstí, bylo těžké vidět nějakého policejního strážníka. Seznam pokračuje.

„Důvěryhodnost“ volebních pozorovatelů

Západní pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE) shledali volby v Bělorusku neférové a nepoctivé. Ale svět mohl na prohlášení pozorovatelů těžko čekat s napjatým dechem: OSCE stejně prohlašovala celé měsíce, že volby by nemohly být férové a svobodné.

Proč bychom měli být skeptičtí ohledně pozorovatelů OSCE, kromě tohoto podivného zvyku odsoudit výsledek voleb ještě předtím, než se vůbec uskuteční? Týmy OSCE jsou tvořené velkou mírou západními diplomaty a zaměstnanci západních zpravodajských služeb. Diplomaté a důstojníci/úředníci rozvědky jsou placeni za to, aby říkali, co jim řeknou jejich vlády. Nejsou placeni za své vlastní názory, nebo samostatné závěry. Je strukturální chyba ve sledování voleb OSCE, jestliže se někdo zajímá o objektivní pravdu.

Je to také záležitost denních diet. Je skutečností, že pozorovatelé OSCE berou svůj normální plat od západních ministerstev zahraničí, i když na konci mise dostanou kapesné tisíce dolarů. Pozorovatelé, kteří vystoupí z řady s prohlášením, které nezapadá do oficiální linie (vyhotovené v mnoha případech ještě před jejím samotným zahájením), už nedostanou v budoucnosti žádné další pozvání. Několik tisíc dolarů je například pro litevského pozorovatele skutečnou sumou. Vlastně to nejsou špatné peníze ani pro Němce, nebo Američany. Pokud se k tomu přidá trochu exotické zábavy, dostatek jídla a pití, potom proč by někdo nesouhlasem rušil existující stav?

Mnozí nechápou fakt, že OSCE nemá v žádném případě monopol na sledování voleb a lidských práv v OSCE smluvních zemích. Ve skutečnosti bylo původním záměrem Helsinských smluv, aby volby sledovala skupina občanů nezávislá na vládách, která by mohla pozorovat nezávisle na postoji své vlády k dané zemi. Toto se až na několik výjimek nestalo. Drtivá většina lidsko-právních a volebních pozorovatelů je ve skutečnosti placena vládami k pozorování vlád. Je tu jasně vidět střet zájmů.

Dále jsou někteří pozorovatelé zřejmě očividně rovnější než jiní. Když OSCE oznámila, že volby nebyly regulérní a svobodné, tak to západní média ohlásila jako konečný závěr. Ani slovo nebylo napsáno, stejně jako jsem nemohl nikde v médiích vidět cokoliv o více než 450 pozorovatelích ze zemí CIS, kteří také sledovali volby, a dali o mnoho odlišné a důmyslnější analýzy silných a slabých stránek volebního procesu.

Přes některé specifické oblasti, kde by se dalo něco zlepšit – bylo znepokojení skrz časné hlasování, které je běžnou praxí ve Spojených státech – byl celkový závěr pozorovatelů CIS takový, že volby proběhly podle legislativy Běloruska, a byly svobodné a poctivé. Pozorovatelé CIS také poznamenali, že Lukašenko místy získal více než 80 procent hlasů. Je zajímavé, že na předvolební konferenci ve Washingtonu vInternational Republican Institute zástupce institutu ujistil přítomné návštěvníky, že US financované konečné hlasování by mohlo říci pravdu o běloruských volbách, tedy nic takového, že by US financované volby byly volné. Možná výsledky nebyly tím, v co doufali.

Jak Lukašenko vyhrál

Vedoucí kandidát opozice, zarputilý a necharizmatický Alexander Milinkevič si vybral podivnou ekonomickou platformu: uprostřed jedné z nejchladnějších zim slíbil běloruským voličům, že by ukončil ruské dotace na ropu a dovoz plynu. Jeho předvolebním slibem tedy bylo: pokud budu zvolen, zvýším vaše účty za benzín a topení o 70 procent. Ačkoliv vláda USA pozastavení této podpory/dotace požadovala, tak pro opozičního kandidáta bylo možná nemoudré oddanost této věci zdůrazňovat.

V poslední den kampaně jsme v hotelu Yubelinium hovořili s dalším opozičním kandidátem Alexanderem Kozulinem. Ptali jsme se ho, zda jeho kampaň běží a on odpověděl: „jaká kampaň? , po městě jsou vidět jen plakáty s Lukašenkem.“ Jenomže my jsme neviděli po městě plakáty vůbec nikoho (ani Lukašenkovy). Potom Kozulindodal: „právě jsem se vrátil z Ukrajiny.“ Divné. Neumím si představit, že by volební kandidát v USA trávil poslední horečnaté dny kampaně v cizí zemi.

Brzo večer v poslední den kampaně jsme se zastavili v hlavním stanu opozice, a očekávali vzrušenou aktivitu. Místo toho bylo místo úplně prázdné, kromě recepční, která nám otráveně řekla, že každý už šel domů.

V sobotu před volbami, v období tiché kampaně, měla opozice rockový koncert + politické shromáždění v městském parku. Stovky mladých lidí řádily při trash metalové hudbě s tvrdými nacionalistickými motivy a projevovaly sympatie k opozičnímu AlexandruMilinkevičovi. Byli jsme ohromení úplnou absencí policie u události, která byla s rozporem s volebním zákonem a jasně mohla vyprodukovat nějaký druh reakce úřadů.

Na druhé straně Lukašenko se jednoduše vezl na své ekonomické minulosti. Odmítnutím „šokové terapie“, která ochudila Rusko a většinu bývalých republik SSSR, zvládnul udržet záchrannou sociální síť starého systému a současně zvládnul udržovat stabilní ekonomický růst. Život průměrného Bělorusa se pod úřadující administrativou zlepšil, a jak to tak bývá, voliči si vybrali osobu, která předsedala tomuto zlepšení. Čtyřprocentní nárůst od posledního získání mandátu by měl být stěží překvapující. Je poněkud ironické, pokud Západ označuje Lukašenkových 82 procent jako důkaz podvodu, zatímco nedlouho předtím vychvaloval 97 procent při vítězství gruzínského prezidentaSaakašviliho.

Hodně se dělalo z tvrzení opozice, že neměla se svou kampaní přístup do státní televize. Jak poukázal tým pozorovatelů CIS, prezident Lukašenko se vzdal času vymezeného jeho osobě, aby dal opozičním kandidátům více prostoru. Na konci kampaně byla spousta času opozičními kandidáty zanechána bez využití.

Čára přílivu pro Nový světový pořádek?

Byli zastánci Nového světového pořádku, který ožebračil země střední Evropy a bývalého SSSR v Bělorusku zastaveni? Na odpověď je ještě příliš brzy. Chystá se určitě ještě spousta plánů na vyostření odporu v naději na svržení vlády. USA utratily na tuto revoluci příliš mnoho peněz, než aby ji nechaly tak okázale padnout. Minulý týden to bylo odhaleno, když polská nadace Batory Foundation (která dostává ročně od západních vlád milióny dolarů) doporučila politické opozici, jak vyprovokovat větší incident v naději na vyburcování více lidí proti vládě. Na Říjnovém náměstí si bylo možné všimnout, kdo „řídil“ masy.

Jenomže jak opozice zdráhavě/nerada připouští – Lukašenko je opravdu populární.Tuto skutečnost nemůžou změnit ani milióny dolarů amerických daňových poplatníků pro opozici. Jak řekl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, i v případě, že by USA napadly Bělorusko, lidé by Milinkeviče nevolili. Ale možná, že tenhle názor nejlépe vystihuje postoj mladého Bělorusa, kterého jsme potkali o volební noci, a který poznal mého kolegu z televize. Po konci volebního klání poznamenal, proč je šťastný z prezidentova jasného znovuzvolení, když vyhrknul „Je tu čisto!“

Messin, 29.3. 2006 ZDROJ: http://www.antiwar.com/orig/mcadams.php?articleid=8763

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich