Jason Motlagh, Asia Times

Americký prezident George W. Bush nedokázal tento týden na zasedání NATO v Rize dosáhnout dvou cílů – více flexibilnějších a početnějších jednotek pro Afghánistán a přesunutí pozornosti zpět k Iráku, kam už odmítá přivolávat další síly. Pro Taliban a jeho příznivce z toho plyne následující: čas může nakonec nahlodat už nyní váhající alianci.

NATO má ve své vůbec první misi mimo Evropu 32.000 vojáků, kteří nyní bojují v jižních a východních venkovských oblastech Afghánistánu proti neočekávaně silnému Talibanu. Ke zděšení Spojených států, Británie, Kanady a Nizozemí – členských států nesoucích hlavní nápor bojů – vznesly ostatní státy námitky ohledně toho jak a kde mohou operovat jejich vojáci, zatímco bojovníci odporu pokračují v postupu vpřed.

„Taliban, bojovníci Al-Kaidy, drogoví válečníci, místní válečníci a kriminální živly zůstávají aktivní a angažují se ve zničení demokracie v Afghánistánu,“ řekl Bush shromážděným vůdcům. „Aby NATO uspělo, velitelé na místě potřebují prostředky a flexibilitu, aby mohli dělat svou práci.“

Činitelé odpověděli, že Francie, Německo, Itálie a Španělsko by mohly uvolnit některé omezené jednotky při bezpečnostních naléhavých případech, ale nenasadí své vojáky do horkých zón na jihu země, kde se nejvíce bojuje. Polsko je jedinou zemí, která je v novém roce ochotná poslat vojáky navíc.

Mezi účastníky narůstá rozhořčení. Například Kanada poskytla 2.500 vojáků a musela v posledních měsících snášet nepřiměřené množství nepřátelských akcí. Výbuch bomby v automobilu, který minulé pondělí usmrtil dva kanadské vojáky v provincii Kandahar, zvýšil letošní celkové ztráty tohoto kontingentu na 36 mužů. Většina úmrtí přitom nastala poté, co se jednotky Kanady toto léto přemístily do jižních provincií.

„Země jako Kanada… má naprosté právo očekávat, že má za svými zády spojence, což znamená, že pokud se dostane do potíží, může počítat s podporou celého NATO“, řekl zpravodajům Daniel Fried, náměstek amerického ministra zahraničí. Dodal bez obalu, že Kanada zaplatila mezi členy NATO „tvrdou cenu.“

Německo se v Afghánistánu honosí 2.700 vojáky, jenomže tito zůstávají omezení svým vlastním mandátem v bezpečnějších oblastech na severu země v okolí měst Mazáre Šaríf, Kunduz a Faizabad. Podle pozorovatelů by tato rozporuplnost mohla zasít zášť a nelibost mezi mezinárodní síly, které musí spolupracovat při odrážení vzpoury a rychlé rekonstrukci. Obávaným symptomem je obava z domácího veřejného mínění, které bude s přibývajícími bojovými akcemi a vojenským zapojením stále více zatrpklé a rozhořčené, což by mohla být předehra ke stažení.

Bez ohledu na podnikaná opatření je přeskupený kontingent Talibanu, který má odhadem na 10.000 bojovníků, připraven bojovat proti mezinárodním silám na „překvapující“ úrovni i přes zimu a dále tak dlouhou dobu, na jakou se Západ rozhodne krvácet. Jeden z velitelů Mullah Obaidullah ve čtvrtek varoval, že možné navýšení jednotek NATO „Taliban netrápí, ale naopak se nám na ně bude lépe útočit.“

Tohle nejsou jen silácké řeči. Počet útoků sebevrahů a výbuchů u okrajů silnic zaměřených proti cizím jednotkám a vládním představitelům se tento rok zvýšil čtyřikrát až na 600 měsíčně. Násilí bylo zaznamenáno ve všech 34 provinciích kromě dvou. Podle úředních představitelů zemřelo při akcích souvisejících se vzbouřenci tento rok 3.700 až 4.000 lidí, včetně přinejmenším 186 vojáků koalice.

„Po pěti letech neustálého boje s cizími jednotkami se Taliban stal silnou vojenskou silou stejné úrovně jako nejsilnější armáda“, řekl velitel Obaidullah, který ujistil, že pokud to bude potřeba, jeho bojovníci mohou pokračovat v boji dalších 20 let. Neustálé přestřelky mezi jednotkami NATO a Talibanu v provinciích Kandahar a Helmand během tohoto léta – nejdivočejší od svržení bývalé vlády hnutí Američany vedenou invazí v roce 2001 – propůjčují tomuto tvrzení jistou váhu.

Ale vedení Talibanu se při pokusech vyhnat jednotky NATO stále spoléhá na asymetrickou taktiku založenou na historické zkušenosti. Dvě úspěšné kampaně nízké intenzity proti Britům v 19.století a Rusům v 80.letech jim udržely v mysli geografické výhody. A bezprávné oblasti v afghánsko-pákistánském pohraničí, které se staly útočištěm zastáncům tvrdé linie a Al-Kaidy Usámy bin Ládina, slouží do dnešního dne jako zázemí a základna par excellence.

Další vrchní velitel Mullah Dadullah řekl v červenci 2005 televizi Al-Jazeera: „naší taktikou je nyní udeř a uteč; útočíme na zaručené/jisté cíle, zabijeme tam nepřátele Alláha a ustoupíme do bezpečných základen v horách, abychom naše mudžáhidy ochránili.“

Pákistánská tajná podpora Talibanu za účelem destabilizace svého souseda není v kruzích západních tajných služeb žádným tajemstvím, stejně jako korupce hluboce zakořeněná v afghánské vládě, zahrnující válečné kmenové vůdce a další představitele, kteří byli zapojeni vzkvétajícího obchodu s narkotiky. Afghánští pozorovatelé říkají, že všechny tyto faktory jsou propojené a musí být řešeny zároveň s přestavbou země, která je rozbitá 30 lety války.

Ale zatímco Spojené státy volají po větším množství vojáků NATO a palebné síly, kritici namítají, že upřednostňováním vojenských výdajů před výdaji na rekonstrukci Bushova administrativa ochromuje úsilí o získání myslí a srdcí místních lidí. Podle některých odhadů stály vojenské operace 82,5 miliard amerických dolarů, zatímco na vývoj bylo dáno pouze 7.3 miliardy. Což je neuvěřitelný rozdíl 900 procent.

„Vojenská síla v Afghánistánu je pochopitelnou životně důležitou součástí v proti povstalecké strategii, ale nemůže být strategií jedinou a přestane fungovat, pokud bude zredukována na boj typu „je to normálka,“ tvrdí poslední zpráva Mezinárodní krizové skupiny. „Touha po rychlé a levné válce, následované rychlým a levným mírem přinesla Afghánistánu dar zvýšeně nebezpečné situace.“

Přiléváním oleje do ohně je rekordní produkce drog, kterou americký generál James Jones nazývá Achillovou patou Afghánistánu. Narkotika nyní tvoří asi polovinu HDP, což dělá tento rok 2.7 miliardy. V roce 2007 se čeká úroda ještě větší. Taliban opustil svůj protidrogový postoj z minulosti, protože upřednostnil výhody spolupráce se sítí překupníků a pěstitelů výměnou za úplatky financující jeho vzpouru. To jim dovoluje platit více, než je schopna rekrutům nabídnout začínající národní armáda a policie.

Podle nové zprávy OSN a Světové banky je za neustálého volání po masivním zásahu proti obchodu s drogami americké a evropské úsilí pořád daleko od i jen malého snížení produkce drog a místo toho ubližuje chudým. Pěstitelé, kteří jsou kvůli rostoucí nezákonnosti neustále nuceni uplácet místní vládní úředníky se v případě zničení svých polí musí zadlužovat a směřují do ještě větší chudoby. Aby zaplatili význačné dluhy, musí v některých případech vysadit mák znovu; v jiných případech musí kvůli procentům vyhnat kokurenční kartely.

Podle vyšetřovatelů OSN by odstranění problému mohlo trvat desetiletí, zatímco Taliban vypadá den ode dne silnější.

Překlad Messin, 7.12. 2006 ZDROJ