Skutečnost lze definovat jen obtížně, což ve Washingtonu platí dvojnásob. Zde se skutečnost mění každou hodinu v závislosti na představách, penězích a konexích jedinců, kteří tyto představy prosazují.
Lidé stojící za uspořádáním nedávného slavnostního večera na počest „osvoboditelů Iráku“ rozhodně netrpí nedostatkem peněz a vlivu. Vytříbenou večeři zorganizoval tým, který si říká Centrum pro bezpečnostní politiku /CSP/ – do Bushovy vlády z tohoto bidélka přilétlo mnoho überjestřábů-, hovězí medailonky spolu s platýzem na zázvoru a pomerančích platil téměř kompletní seznam prvoligových dodavatelů ministerstva obrany. Tento seznam, uvedený v programu večera, obsahoval giganty jako Bechtel a Haliburton /komerčními prostředky obě firmy navazují na Republikánskou stranu/, kteří v současné době uzavírají multimiliardové dohody na rekonstrukci Iráku. Obrazu irácké skutečnosti prezentovanému onoho večera se dostalo mohutné podpory. Hodil se opravdu každý cent: předkládaná skutečnost se totiž velmi lišila od všech ostatních zpráv, které se během šesti měsíců okupace objevily. Přihlížející mohli na rafinovaných videonahrávkách, jež poskytlo ministerstvo obrany, sledovat vděčný irácký národ vítající americké vojáky a prohlášení o osvobození iráckého lidu se objevila i v proslovech jednotlivých řečníků.
Hlavním řečníkem a zároveň tím, kdo měl převzít cenu věnovanou všem osvoboditelům Iráku, byl Paul Wolfowitz, náměstek ministra obrany a jeden z architektů invaze. CSP jej letos zvolila za „strážce ohně“ – ohněm se míní duch svobody a jeho strážcem bývá tradičně osobnost /až dosud to byli samí muži/, která se nejvíce zasloužila o rozšíření možností USA tohoto ducha chránit a prosazovat. K předchozím strážcům patřili např. Caspar Weinberger, Ronald Reagan, Newt Cingrich a Donald Rumsfeld.
Rumsfeld se podobných večerů obvykle účastní, ale letos mohl CSP poslat své blahopřání jen prostřednictvím videonahrávky. „Pokud by existovaly pochyby o síle vašich myšlenek, rozptýlil je pohled na počet spolupracovníků Centra, kteří se dnes pohybují v naší administrativě – na ministerstvu obrany především,“ vzkázal této skupině.
Jestliže máte blízko k teoriím o spiknutí, které stojí za kampaní směřující k invazi, CSP by vám jistě stálo za dlouhý a pozorný pohled. Mnozí členové současné administrativy jsou bývalými pracovníky CSP. Například zástupce ministra obrany Doug Feith, který za účelem prosazení války v Iráku v Pentagonu vytvořil úřad pro zvláštní plánování, je bývalým předsedou správní rady CSP. V rámci slavnostního večera vítal gratulanty.
Fakt, že ze skupiny expertů, kterou kdysi kvůli jejím názorům na použití vojenské moci a kvůli opovrhování mírovým procesem z Osla považovali za extrémní, se najednou vyklubala střídačka vládního týmu, slouží jako přesvědčivý důkaz radikálního zabarvení této vlády. Rumsfeldovo a Wolfowitzovo vřelé přijetí, s nímž častují členy této skupiny, vypovídá o jejich názorech více, než jakékoliv množství propracovaných politických prohlášení.
Generální ředitel CSP Frank Gaffney před slavnostním shromážděním prohlásil, že prezidentu-osvoboditeli G. Bushovi hrozí rána pod pás od lidí z nejbližšího okolí. Jméno jejich vůdce nebylo žádným tajemstvím. Ihned jmenoval Colina Powella, protože se požadavkem nové rezoluce Spojených národů, jež by okupaci „zmezinárodnila“, snaží zničit zisky předchozího půl roku. “ V nejlepším případě se snažil naznačit toto: prezident uznává, že se osvobození vedené Američany nezdařilo, a že by jej bylo možno legitimizovat – a zachránit -, pokud by oponenti byli usmířeni americkými ústupky vedoucími k novému vojenskému a/nebo politickému uspořádání,“ řekl Geffney. “ Při nejhorším chtěl naznačit,že se USA snaží vyvléknout z obtížné a nákladné mezinárodní mise.“ Powell byl dále obviněn z uklidňování Severní Koreje, „islamofašistického Íránu“ a Sýrie.
Po Gaffneyovi se slova ujal Wolfowitz. Vůbec se nesnažil obhajovat své kolegy z vlády. Přednesl poselství o vítězství. „Skutečně vítězíme,“ trval si na svém a na každé slovo položil zvláštní důraz.
O Iráku uvažoval náměstek ministra obrany velmi zajímavým způsobem. Na spory týkající se zbraní hromadného ničení neměl nikdy moc času. Wolfowitz dal jasně najevo, že pro něj představovaly prostředek, jak pro válku získat ostatní. Wolfowitz chce spolu s neokonzervativci nakonec postrčit domino na Středním východě, jehož pád by svrhl arabské autokratické režimy pěkně jeden po druhém a přiblížil celý region k demokracii a tím i k tolerantnějšímu postoji k Izraeli. „Úspěšný boj za demokracii v Iráku bude představovat významné vítězství ve válce proti terorismu. Obyvatelé Iráku to moc dobře vědí. A spolu s námi vkládají velké úsilí do boje se zlými a zoufalými silami,“ prohlásil Wolfowitz před večeří.
Pro ty, kteří pochybují o spojitosti mezi útoky 11.září a Saddámovým režimem a od začátku války poukazují na nedostatek důkazů, které by existenci tohoto spojení prokázaly, měl Wolfowitz dvě poselství. Pro ty, co se zajímají o měnící se důvody, jimiž vláda ospravedlňuje invazi, jsou obě poselství důležitá – naznačují totiž, jak vláda bude svou válku obhajovat v nadcházejících volbách.
Wolfowitz nejdříve přiměl tři vojáky, kteří byli v Iráku těžce zraněni a kteří se na tuto příležitost dostavili slavnostně oblečení, aby vstali nebo aby z vozíčku rukama zvednutýma nad hlavu shromáždění poděkovali za potlesk. Poté prohlásil, že odpor k válce by se rovnal zradě vůči oběti těchto mužů. „Pokud chce někdo tvrdit, že nás boj o Irák rozptyluje od války proti terorismu, ať to zkusí říct našim jednotkám,“ prohlásil Wolfowitz. „Dle mého názoru by se naše jednotky opravdu shodly s prezidentem Bushem na jeho tvrzení, že boje v Iráku dnes představují hlavní frontu ve válce proti terorismu.“
Ostřelování amerických vojáků je podle Wolfowitze důkazem, že se skutečně jedná o hlavní frontu ve válce proti terorismu. Vojáci námořní pěchoty mu oznámili, že největší odpor během invaze kladli fedaínské milice a zahraniční – především arabští bojovníci. „Na výjezdním průkaze nelezeném u jednoho takového cizince dokonce stálo, že účelem jeho tzv. návštěvy Iráku je dobrovolný boj za džihád,“ vzpomínal Wolfowitz.
Nemusíte mít doktorát s filosofie, abyste si povšimli zvrácené logiky. Podle Wolfowitze jsou po invazi do Iráku Američané zabíjeni, v některých případech zahraničními bojovníky. Irák tudíž podle něj musel být centrem mezinárodního terorismu již před invazí.
Zní to sice hloupě, ale v politické kampani zvrácená logika i přímočarost obvykle fungují stejně a lze čekat, že se obhajoba války bude v následujících měsících přesouvat od zbraní hromadného ničení k nutnosti podpory amerických jednotek v hrozivém boji s brutálními arabskými bojovníky. A jako důkaz pochopitelně poslouží počet zraněných Američanů vyrovnaných ve slavnostních uniformách.
/článek napsal washingtonský dopisovatel listu Gaurdian – Julian Borger, přeložený vyšel v Literárních novinách č.46/2003/