Reuters: 9500 Iráčanů zůstává v okupačních věznicích, před kterými marně čekají příbuzní

globe-32299_960_720

Před věznicí u plotu z ostnatého drátu, který obklopuje věznici Abú Graíb žadoní Safia Šmaríová u amerických vojáků, aby jí dovolili alespoň na okamžik spatřit jediného syna, který jí zbyl. Je zadržován už od října 2003.

Dva synové cestovali v říjnu autem do města Karbalí, když na ně začali střílet američtí vojáci poté, co se nedaleké strážní stanoviště stalo terčem útoku. Viděla tělo sedmnáctiletého Haidara v márnici proděravěné kulkami jako řešeto. Pak jí řekli, že dvacetiletý Ali byl po incidentu uvězněn.

„Přišla jsem je s pláčem uprosit, aby mi umožnili setkat se se synem. Je to jako bychom byli zvířata, a ne lidské bytosti“ stěžuje si matka Safia, čekající vedle stráží před vězeňským komplexem. „To jsou ta lidská práva, o kterých mluví Bush?“

Safia je jen jedním z mnoha Iráčanů, kteří houfně přicházejí k věznici. Ženy svírají útržky papíru s identifikačními čísly a fotografie, otcové pátrají po synech, manželky po manželích. Příbuzní čekají celé hodiny, zatímco náklaďáky přivážejí nové vězně s pytli na hlavách. Mnozí se marně snaží po celé měsíce spatřit své blízké.

“ Když dorazili Američané a osvobodili nás od Saddáma, byla jsem šťastná, ale když jsme znovu zažili nespravedlnost, řekli jsme si, že Saddám byl milosrdnější“ říká Safia, která žije v Bagdádu.

USA vězní po celém Iráku zhruba 9500 lidí. Většina je klasifikována jako „bezpečnostní zadržení“. Příbuzní se dozvídají o zadržených často jen od těch, co byli propuštěni na svobodu.

„Zatknou vám syna a vy ho nemůžete vidět“. To je pokořující. Vyvolává to pocit nenávisti vůči okupantům“ . Vysvětluje šestapadesátiletý M. Obeidí, jehož 4 synové strávili 47 dní kvůli podezření, že patří ilegální buňce islámských radikálů ve městě Samarra.

Propuštěný vypráví, jak mu americký vyšetřovatel prý patrně kvůli jeho dlouhým vousům stále dokola opakoval: „Viděl jsem tě v Afghánistánu“.

„Strčili mě na samotku, chtěl jsem aby mě někdo podrobil výslechu, ale marně“ říká A. Dulajmí, kterého sebrali při zátahu ve městě Fallúdža a věznili ho čtyři týdny. „Většina ze zadržených neví, proč vlastně byli uvězněni“ dodává zachmuřeně.

/zdroj Reuters+ČTK 20.1.2004/