Politická nezbytnost diktuje, že bývalý jugoslávský vůdce bude shledán vinným – i když důkazy neexistují.
Už dva roky uplynuly od zahájení procesu se Slobodanem Miloševičem v Haagu. Hlavní žalobkyně Carla del Ponte tenkrát triumfálně obvinila Miloševiče z 66 válečných zločinů a zločinů proti lidskosti včetně genocidy. CNN byla mezi těmi, kteří to nazývali „nejdůležitějším soudem od Norimberku“, dále žalobou za “ zločiny středověkého divošství“ , které byly spáchané „řezníkem z Bělehradu“.
Ale od těch útočných dnů se věci začaly vyvíjet pro hlavní žalobkyni velmi nepříznivě. Obvinění v případu Kosova byla očekávána jako nejsilnější část kauzy. Žaloba však selhala nejen v dokazování Miloševičovy osobní odpovědnosti za zvěrstva spáchaná v zemi, ale samotná existence a rozsah zvěrstev vyvolávají pochyby.
Četní svědci obžaloby byli usvědčeni ze lží – např. Bilall Avdiu, který tvrdil, že viděl „kolem půl tuctu zmrzačených těl“ v Račaku. Výjev sporného masakru byl hlavním spouštěcím mechanismem bombardování Jugoslávie. Soudní dokumentace nakonec potvrdila, že žádné z těl nebylo zmrzačeno. (Vše nasvědčuje tomu, že mrtví byli členové UCK padlí v boji a instalovaní na místo přes noc Albánci. Sám tehdejší šéf UCK Hashim Thaci řekl v rozhovoru, že u Račaku byla svedena tuhá bitva, při které měli velké ztráty. Proti neudržitelné verzi o masakru civilistů svědčí i fakt, že Srbové před zásahem upozornili novináře, aby přišli na místo zásahu proti UCK v Račaku. Tito novináři se pohybovali celý den volně po vesnici aniž by cokoliv zpozorovali. Večer pak YU armáda za albánské střelby z kopců opustila vesnici. Druhý den ráno už Američan Walker hlásil nález těl ležících v řadě ve vesnici a hrozný masakr. Walker je muž z velmi zajímavou minulostí v El Salvadoru, ale o tom až někdy příště – pozn. mess)
Zasvěcenci, kteří měli u soudu Miloševiče potopit ale u soudu nic takového neudělali. Rade Markovič, bývalý šéf jugoslávské tajné bezpečnosti ukončil svůj výstup s tím, že jeho starý šéf byl rok a půl vystaven „tlaku a mučení“ aby podepsal tvrzení napsané tribunálem. Další „zasvěcenec“ Ratomir Tanic se nakonec ukázal jako muž placený britskou tajnou službou.
Když se přešlo k obviněním zahrnující války v Bosně a Chorvatsku, obžalobě se začalo dařit trochu lépe. V kauze největšího masakru, do kterého měl být Miloševič zapleten – 2000-4000 mrtvých „mužů a chlapců“ ve Srebrenici, ale nevyprodukoval tým Carly del Ponteové nic, co by mělo odmítnout pět let starý verdikt vyšetřovatelů pověřených holandskou vládou. Ten konstatuje, že “ není žádný důkaz o tom, že by příkaz k zabíjení přišel od srbských politických vůdců z Bělehradu“.
K posílení ochabující obžaloby se v Haagu objevili svědci z vysoké politiky. Naposled to byl kandidát na prezidenta v USA, bývalý generál NATO Wesley Clark. (Clark byl osobně odpovědný za velení při bombardování Jugoslávie – pozn. mess) Ten povolil znesvěcení veřejného procesu a svědčil neveřejně. Washington si vyžádal právo o vyjmutí jakékoliv části výpovědi, která by byla „proti zájmům USA“.
Pro každého nestranného přihlížejícího je těžké nepřijmout závěr, že Carla del Ponte pracuje pozpátku – vypracuje obvinění a teprve potom shání důkazy. Je pozoruhodné, že ve světle takovéhoto neplnění očekávaného postupu se ozvala jediná západní organizace na ochranu lidských práv – the British Helsinki Group. Richard Dicker – soudní pozorovatel pro sledování lidských práv z organizace Human Rights Watch pouze prohlásil, že je „ochromen“ žalobou a případem. Cynik může říci, že vzhledem k tomu, že George Soros je mecenášem Human Rights Watchs stejně jako financuje tribunál v Haagu, tak ani nelze očekávat, že by Dicker říkal něco jiného.
Judith Armatta, americká právnička a přísedící z další organizace Coalition for International Justice (také placená Sorosem) jde ještě dál: “ až přijdou rozsudky a on zmizí v cele, nikdo už ho nebude přicházet poslouchat, přestane existovat”. Tyto a podobné názory tlačí na soud, který chce za každou cenu určit vinu. Zdá se, že Miloševič je pro Armattovou, Dickera a další stoupence již předem jednoznačně vinen.
Na Balkáně byly bezesporu během 90.let spáchány strašné zločiny a je dobře, že lidé, kteří jsou za ně odpovědní skládají u soudu účty. Ale soudní tribunál v Haagu, který vznikl a je financován jako politický nástroj NATO, které vedlo před čtyřmi lety protiprávní válku proti Jugoslávii prokázal svojí zaujatost už v případě naprosté neochoty zabývat se důkazy ohledně viny západních vůdců válečnými zločiny během bombardování Jugoslávie.
Tribunál má daleko k nestrannému vykonavateli spravedlnosti, jak stále věří mnoho lidí. Soud už jasně demonstroval zaujatost ve prospěch ekonomicky a vojensky nejmocnějších států. Miloševič je na lavici obžalovaných, protože vstoupil do cesty těmto zájmům. Bez ohledu na to, co probíhá u tohoto soudu, politická nutnost diktuje uznat ho vinným. Pokud ne ze všech obvinění, pak alespoň tak, aby zůstal ve vězení na doživotí. Potupení spravedlnosti, které probíhá v Haagu poslední dva roky poskytuje střízlivou lekci pro ty, kteří ještě alespoň trochu doufají v nově ustanovený Mezinárodní soud OSN.
Spojené státy si již zajistily, že nebudou patřit pod jeho jurisdikci. Členové Rady bezpečnosti OSN budou mít moc zdržovat, či zastavit jeho vyšetřování. Mezinárodní soudní systém, ve kterém by byl zákon stejně aplikovatelný na všechny je pěkná představa. Ale ve světě, ve kterém jsou některé státy jasně rovnější, než jiné, je realizace vzdálenější než kdy předtím.
Neil Clark je autor, který se zabývá východní Evropou a Balkánem
Překlad Messin, 16.2.2004 ZDROJ:
http://www.guardian.co.uk/comment/story/0,3604,1146238,00.html