Ve dnech 4. – 5.května 2005 svědčil při Miloševičově obhajobě další svědek. RadovanPaponjak byl bývalým šéfem kanceláře ministerstva vnitra v kosovském městě Pec.

Obžaloba prohlašuje, že Albánci byli během devadesátých let hromadně propouštěni z práce. Paponjak to rozhodně popřel a vyjmenoval jména několika Albánců, kteří byli ve významných funkcích na ministerstvu vnitra poté, co obžaloba tvrdí, že byli propuštěni.

Velká část jeho svědectví se týkala hlavně aktivit UCK během druhé poloviny devadesátých let. Svědek řekl, že první útoky UCK směřovaly na policii a uprchlíky vyhnané z Bosny a Republiky Srbská Krajina.

Dále řekl, že UCK se zaměřovala na uprchlíky, protože to byli Srbové.

Albánští teroristé si nepřáli v Kosovu žijící Srby, natož uprchlíky z Bosny a Krajiny.

Paponjak přišel k soudu vybaven 175 policejními zprávami z města Pec, které popisují aktivity UCK v oblasti.

Podle dokumentů získávala UCK školení od zahraničních žoldáků a mudžahedínů ze Středního východu.

Hodně zbraní získala UCK z vyrabovaných armádních skladů v Albánii v roce 1997.

V dokumentech byly popsány jednotlivé případy aktivit UCK proti srbským i albánským civilistům. Jedním z četných případů byl případ Albánce jménem Sali Berisha. Tento Albánec vlastnil benzínovou pumpu poblíž města Pec a jako správný obchodník prodával benzín všem, kdo ho chtěl koupit.

UCK nechtěla, aby Berisha prodával benzín ne-Albáncům. Pan Berisha neuposlechl a prodával dál benzín všem, bez ohledu na národnost. UCK se pomstila zavražděnímBerishi a všech jeho zaměstnanců kteří u pumpy pracovali. Toto se stalo v roce 1998.

Případ pana Berishi byl jen jedním z mnoha případů, které byly u soudu přečteny. V některých případech UCK dokonce požadovala, aby Albánci zabili členy své rodiny a prokázali tak loajalitu. Jeden ze čtených případů se zmiňoval o muži, který zabil vlastního syna, protože se odmítl připojit k UCK.

Kromě rozsáhlého svědectví o UCK se Paponjak vyjadřoval i k aktivitám srbské policie v Peci.

Obžaloba prohlašuje, že: „kolem 27.-28. března 1999 jednotky FRJ a Srbska ve městě Pec chodili od domu k domu a nutily Albánce k odchodu. Některé domy byly zapáleny a množství lidí zastřeleno.“

Paponjak, který byl policejním funkcionářem přímo v Peci popřel, že by úřady Albánce vyháněly. Popřel také, že by v uvedené době orgány moci někoho zastřelily. Měl k dispozici všechny dokumenty, pokud se týkalo střelby v oblasti, a v dobu uvedenou v obžalobě nebyl zastřelen nikdo.

Svědek také popřel tvrzení, že úřady spálily domovy albánských civilistů. Řekl, že tam byly požáry, ale hasiči nemohli zasáhnout, protože UCK útočila na všechny státní zaměstnance včetně hasičů.

Svědek popřel, že by Albánci opouštěli město Pec kvůli tlaku armády a policie. Podle svědka prchal z Pece každý, bez ohledu na národnost. Dokonce řekl, že sami policisté poslali svoje vlastní rodiny pryč z Kosova.

Paponjak potvrdil, že většina uprchlíků z Pece, včetně Albánců, odešla do Černé Hory, protože tam bombardování NATO nebylo tak silné. Za pozornost stojí skutečnost, že jugoslávská armáda , která je obviněna z krutostí vůči Albáncům, byla v Černé Hoře rozmístěna rovněž – takže tito lidé před jugoslávskou armádou zjevně neutíkali.

Je pravda, že přibližně 800.000 kosovských Albánců uteklo z Kosova během bombardování NATO, ale to není důkaz etnické čistky. Stejný podíl z celkového počtu Srbů a ne-Albánců utekl z Kosova ve stejné době také. Podle statistik UNHCR přibližně 100.000 Srbů uteklo z Kosova během bombardování NATO. Srbové tvořili právě 10 procent obyvatel Kosova a tvořili také právě deset procent z celkového počtu uprchlíků.

Pokud by Srbové etnicky čistili Albánce, potom by měli Srbové v Kosovu logicky zůstat a Albánci by měli Kosovo opustit. Skutečnost, že Srbové utíkali, popírá tvrzení, že Albánci byli etnicky čištěni. Albánci nebyli etnicky čištěni – poměr Albánců a Srbů v Kosovu zůstal v době obvinění stále stejný.

Stručně řečeno, z Kosova prchal každý – ne jen Albánci. Byl to obecný exodus obyvatelstva – ne kampaň etnických čistek. To dokazují statistiky a tvrdí to i svědekPaponjak. (pokračování)

Messin, 9.5.2005 ZDROJ