V neděli jsem si pod vlivem událostí vzpomněl na svůj vůbec první článek, psaný ještě pro původní verzi Nevhodných zpráv. Bylo to někdy v srpnu 2003. Tenkrát se jednalo o střelbu do srbských dětí v Kosovu. Jakýsi šílenec tehdy zalehl do křoví a začal pálit z kalašnikova do koupajících se srbských dětí poblíž enklávy Goraždevac. Naše média to ignorovala, protože se to nehodilo do lživého obrazu, jaký se o Kosovu snažila a stále snaží vytvořit.

Od té doby uběhlo mnoho vody, ale v Kosovu se toho pro Srby moc nezměnilo. Po stovkách vražd a únosů přišel v březnu 2004 všeobecný pogrom, při kterém vojáci KFOR stěží zachraňovali životy Srbů, jejichž domy a kostely se ocitly v plamenech. Některé mezinárodní jednotky dokonce zalezly jako králíci, aby se objevily až po odchodu davů běsnících Albánců. Z Kosova tak nenávratně ubyla další podstatná část Srbů. Natoidní média psala o „srážkách“ a „střetech“.

Kosovo od bombardování neustále ovládají bývalí šéfové UCK, kteří mají podporu Američanů i UNMIK. Do provincie se po červnu 1999 navalily stovky tisíc Albánců z Albánie, kteří obsadili domy po vyhnaných Srbech. I tak se generovalo nynějších 90 procent Albánců, které neustále zmiňují média.

Stalo se toho skutečně hodně a není nyní v mých silách všechno to shrnout.

Tento víkend všechno nakonec vyvrcholilo jednostranným vyhlášením nezávislosti provincie, na pokyn USA v neděli, aby se nestačila včas svolat Rada bezpečnosti OSN.

Události se tak daly nezadržitelně do pohybu. Řítí se někam, kam to vůbec nedovedu předpovědět. Hovořil jsem s několika zainteresovanými lidmi a všichni říkají „je to pouze začátek“. Jedno je jisté. Jedná se o další hrubé porušení mezinárodního práva. Stejné, jakým bylo bombardování Jugoslávie v roce 1999, nebo útok na Irák. Nezávislé Kosovo je dítětem Spojených států. Bez jejich podpory by tento už druhý „stát“ Albánců nikdy nevzniknul. Svět je rozdělen. Rozdělena je EU. Rozdělena je Rada bezpečnosti OSN, jejíž dva členové s právem veta a jadernými zbraněmi – Čína a Rusko – jsou proti nezávislosti.

Vyhlášení nezávislosti způsobilo i záplavu článků a komentářů, z nichž často prosakuje na povrch i pravda. Velmi pěkné komentáře vyšly dnes v Právu. První je od Martina Hekrdly („Vypálená svoboda“¨) a druhý od Tomáše Loskota („Státoprávní mouchy aneb Když platná rezoluce neplatí“). Loskot dokonce zmiňuje i jednu věc, která vyplynula z procesu s Miloševičem. Jednalo se o informaci ze svědectví generála Ivašova, které jsem svého času překládal do češtiny. Ivašov svědčil o tajné dohodě Albrightové s Thacim z roku 1998, kterou z telefonického rozhovoru zachytily ruské a srbské tajné služby.

Pěkný komentář měl i redaktor Českého rozhlasu Alexandr Tolčinský v MFDnes („Samostatnost Kosovu nic nepřinese“) Celkem dobře tam uvádí všechny závažné souvislosti a na závěr přidává příznačný postřeh k osobě „premiéra“ Hashima Thaciho. Tolčinský píše: „Před několika lety jsem s Thacim natáčel rozhovor, angažoval jsem albánskou překladatelku. Když se na ni respondent podíval, strachy zkolabovala a tlumočil nám jeho tajemník.“

V příštích dnech nás čeká řada závažných a celkem špatně předvídatelných událostí. Doufám, že Nevhodné zprávy vám budou i nadále pomáhat skládat střípky informací k pochopení těžko uchopitelné reality.

Messin, 19.2.2008