Andy Wilcoxson

Fred Abrahams, vysoký představitel Human Rights Watch, řekl 5.května 2008 zpravodajům, že se „objevila vážná a seriózní obvinění o hrůzostrašném zneužívání v Kosovu a Albánii po válce.“, Abrahams se odkazoval na nejnovější tvrzení, že Kosovská osvobozenecká armáda (UCK/KLA) získala lidské orgány od několika stovek srbských vězňů na speciální „klinice“ v Burrel, Albánii.

Obvinění vyplula na povrch v nové knize Carly Del Ponte, bývalé vrchní žalobkyně ICTY v Haagu. Kniha vyšla v italštině pod názvem „Lov: Váleční zločinci a já“.

Obvinění se objevují v době, kdy albánští separatisté bojují o zajištění mezinárodního uznání své jednostranně vyhlášené nezávislosti na Srbsku. Separatisty vede bývalý vůdce UCK Hashim Thaci, který v lednu nastoupil do funkce kosovského „premiéra“.

Albánská vláda označuje obvinění bývalé žalobkyně Ponteové za „nemorální výmysly“. Kosovský ministr spravedlnosti zase oznámil, že se nebude nic vyšetřovat, protože to jsou podle jeho slov „čiré výmysly Del Ponteové, nebo samotného Srbska.“

Albánie je už dlouho známá jako žhavé místo v ilegálním obchodu s lidskými orgány a chybějící srbští vězni jsou pravděpodobně jen špičkou ledovce v mnohem větším skandálu, který může zahrnovat vraždy tisíců lidí albánskými obchodníky s orgány.

Italská policie získala poprvé povědomí o ilegálním obchodu s lidskými orgány v Albánii v roce 1997. Tehdy by nalezen albánský chlapec s velkou jizvou v místě ledviny. Podle zprávy italské vlády stáli za obchodem albánští přistěhovalci. (1)

Články italských novin II Giornale popisují, jak italské úřady zadržují rychlé albánské čluny jedoucí přes Jadran, které převážejí oční sítnice a ledviny čerstvě odebrané z lidských těl a připravené v souladu se všemi nutnými lékařskými podmínkami.

Londýnský Observer přinesl v roce 1998 šokující výklad popisující masivní černý trh s lidskými orgány odejmutými dětem a mladistvým v Albánii. Organizace UNICEF řeklaObserveru, že z albánských hor během pozdních 90 let jednoduše zmizely stovky dětí. Zpráva uvádí, že bylo „objeveno na skládkách odpadků v Tiraně množství mrtvých novorozenců“. Podle zprávy „většina z těchto mrtvých miminek byla podle všeobecného mínění ukradena matkám, kterým bylo řečeno, že děti se narodily mrtvé.“

Pozdější generální prokurátor Albánie Arben Rakipi, řekl Observeru: „můžeme zde hovořit o stovkách ukradených dětí, lékařích zapojených do obchodu a síti sahající do Itálie, Řecka a Makedonie.“ (2)

„Dětský skandál“ , jak ho nazvala albánská média, se stal známým, když hrobníci veřejného hřbitova poblíž Tirany objevili, že některé rakve údajně mrtvých novorozenců byly prázdné. (3)

Řecké velvyslanectví v Tiraně vydalo v roce 2004 výbušnou zprávu popisující albánský ilegální obchod s lidskými orgány. (4) Zpráva říká, že děti byly uneseny svým rodinám v různých částech Albánie, nebo prodány, v mnoha případech za cenu televizního přijímače. Oběti, mnohé z nich postižené, byly vzaty na specializované „kliniky“ v Durres a Fier, kde jim byly odstraněny orgány.

Podle řecké zprávy začalo albánské pašování orgánů v roce 1994 a albánské děti se zvláštními potřebami byly hlavním zdrojem orgánů pro černý trh. Orgány dětí byly často odstraněny s povolením rodičů, nebo ředitelů sirotčinců a institucí, kde byly děti hospitalizovány.

Zpráva obviňuje albánské vládní činitele z pašování ukradených orgánů do západní Evropy v diplomatických zásilkách, které nepodléhají celní kontrole.

Dalším zdrojem lidských orgánů na černém trhu mohou být ženy nucené k sexuálnímu otroctví. Tisíce žen jsou drženy jako zajatkyně pro sexuální otroctví v Kosovu. Podle jednoho svědka jsou ženy, které přestanou být sexuálně atraktivní, zabity a jejich orgány jsou získány pro prodej na černém trhu. (5)

Elizabeth Rehnová, bývalá náměstkyně hlavního zpravodaje OSN pro lidská práva na Balkáně, popsala v roce 2003 v rozhovoru pro Washington Post obchodování s mladými ženami na Balkáně pro sexuální otroctví a ochod s orgány. Rehnová obvinila mezinárodní společenství ze zavírání očí nad problémem, protože diplomaté, pracovníci nevládních organizací, policisté a zaměstnanci místních skupin jsou největšími zákazníky pasáků. (6)

Tvrzení Rehnové jsou podpořena zprávou Amnesty International z roku 2004, která zjistila, že mezinárodní vojenská přítomnost v Kosovu tvoří 80 procent příjmu pro pasáky a vlastníky bordelů v Kosovu. (7)

Vražda stovek srbských vězňů rukama „chirurgů“ UCK je tragédií sama o sobě, ale množství srbských obětí je pravděpodobně minimální ve srovnání s počtem novorozenců, duševně zaostalých dětí a použitých sexuálních otroků, které potkal stejný osud.

Albánská mafie získává orgány od roku 1994. Ačkoliv nikdo nezná přesný počet obětí, tisíce mohou být systematicky zabíjeny a prodávány kus po kusu, jako stará auta do sběrného dvora.

1 – Calgary Herald (Final Edition); July 18, 1997, Friday, Pg. A15; Body part trade puzzles Italians: Report of kidnapped boy found with scar on back

2 – The Observer (London); October 25, 1998, Pg. 27; World: Hidden trade in babies‘ organs

3 – Agence France Presse (English); October 17, 1998 15:31 GMT; Albanian prosecutors investigate baby traffic to Italy: report

4 – The Greek Embassy’s report was re-printed in the May 11, 2004 edition of the Athens newspaper Ta Nea.

5 – Kurir (Belgrade); April 28, 2008; Animals

6 – The Washington Post (Final Edition); October 1, 2003, Wednesday, Pg. A16; Taking Aim at Exploitation, Enslavement Of Women

7 – The Guardian (London) – Final Edition; May 7, 2004; NATO force ‚feeds Kosovo sex trade‘

Zdroj: http://www.slobodan-milosevic.org/news/smorg051208.htm 

Ještě jedna poznámka. V srpnu 2001 navždy zmizeli v albánských horách tři čeští studenti. Byli to Michal Pavelka, Jan Pavelka a Lenka Tučková. Veškerá pátrání po zmizelých nepřinesla vůbec žádné výsledky. Pátrací výpravy z Čech, vybavené moderními terénními vozy a moderní technikou byly zastaveny opilými albánskými ozbrojenci, nad kterými v těchto horách nemá místní vláda téměř žádnou kontrolu. Jsou to oblasti divokých hor poblíž hranic s Kosovem, kde se pašují zbraně, drogy, lidi a možná i lidské orgány. Je dost možné, že naši studenti v těchto šílených končinách narazili na nějakou bandu těchto zločinců. Je tu ještě další hrůzná možnost, že byli těmito lidmi úmyslně uneseni. Více o smutném případu zmizelých mladých studentů můžete nalézt na www.ztracenivalbanii.cz .

Messin, 21.5.2008