Podle verdiktu Haagského tribunálu pro bývalou Jugoslávii si Srbsko bombardování NATO vlastně přálo.
Donedávna jsem ještě neměl v rukou text verdiktu Haagského tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Málokdo ho měl; je to hotový tlustospis, stovky stránek popsaných obskurní právnickou hantýrkou, miliony slov vymrhaných na zamaskování lží a jejich přejmenování na pravdu.
Proto jsem byl rád, když jsem narazil na komentář dlouholetého pozorovatele tribunálu Andyho Wilcoxsona, který poukazuje na čirou absurditu tohoto dokumentu.
Wilcoxson na rozdíl od mainstreamových médií, které o něm pouze referují, z rozsudku obsáhle cituje. Dokazuje tak, že tribunál bez dalšího zkoumání přijal existenci spiknutí za účelem vypuzení etnických Albánců z Kosova a veškeré důkazy, které mluvily proti tomuto nařčení, odmítl coby motivované postranními úmysly svědků. Na rozdíl od obžaloby, jejíž motivy jsou podle všeho čisté jako padlý sníh.
Naprosto se ztotožňuji s Wilcoxsonovými argumenty, když říká:
„Toto je ta nejhloupější konspirační teorie, jaká kdy spatřila světlo světa. Jak mohla být taková masivní konspirace naplánována, aniž by se o ní zachovaly nějaké záznamy? Aniž by po ní zůstaly nějaké plány a aniž by jednotky v terénu obdržely jakékoliv rozkazy? Máme snad věřit tomu, že to Srbové všechno zorganizovali prostřednictvím nějakého záhadného druhu telepatie? Člověk by musel být úplný hlupák, aby uvěřil, že se konspirace, která je předmětem obžaloby, skutečně stala.“
Ještě absurdnější je „vysvětlení“, že bombardování NATO bylo pro (údajné) spiklence „příležitostí“ uvést jejich (údajný) plán do praxe: „Částečná zodpovědnost delegace jugoslávské federace za selhání rozhovorů zakládá ve světle paralelního posilování jugoslávské vojenské přítomnosti v Kosovu důvody k domněnce, že se tak stalo s cílem získat čas.“
Jinde v dokumentu se nicméně píše:
„Tribunál je toho názoru, že společná delegace jugoslávské federace a kosovských Srbů jela do Rambouillet s čestným úmyslem dospět k řešení, nicméně že „mezinárodní vyjednavači neposuzovali pozice znesvářených stran stejným metrem a měli tendenci stranit kosovským Albáncům.“
Proč ale pak tvrdí, že si Srbové přáli, aby jednání v Rambouillet selhala a oni se mohli stát cílem bombardováni NATO, a měli tak důvod spustit svou přízračnou protialbánskou konspiraci?! Vyprávějte mi o divokých konspiračních teoriích!
Wilcoxson si to nejlepší nechává nakonec, když z verdiktu cituje pasáž, z níž je patrné, jaký názor měl na Rambouillet a bombardování tehdejší americký prezident Bill Clinton:
„Prezident Clinton vyjádřil přesvědčení, že záměr zorganizovat v Kosovu referendum zašel příliš daleko a že kdyby byl na Miloševićově místě, tak by nejspíš návrh deklarace z Rambuoillet také nepodepsal.“
Jakmile však bombardování začalo, „na pohnutkách vedoucích k bombardování už nezáleželo a hlavním důvodem, proč mělo bombardování pokračovat dál, bylo zachování důvěryhodnosti Spojených států, NATO i samotného prezidenta Clintona.“
Kdo se tedy uchyloval k účelovému znásilňování diplomacie a k politickému nátlaku? Kdo organizoval konspirace? Určitě ne ti, kteří byli před měsícem z těchto zločinů usvědčeni.
Haagský tribunál ztělesňuje prakticky všechno, co bylo na americkém impériu v uplynulých dvou desetiletích shnilého. Jakmile toto impérium zmizí v propadlišti dějin, zmizí ze scény i tento fingovaný tribunál. Jeho verdikty skutečně vejdou do historických análů – jako výsměch spravedlnosti a jako svědectví arogance hrstky lidí, kteří se domnívali, že mohou realitu přizpůsobovat svým potřebám a že jim klidně projde i vražda, pokud ji přejmenují na akt milosrdenství.
Nebojsa Malič (překlad Tereza Spencerová)
Nebojsa Malič: Jednooká spravedlnost
