V posledních dnech se objevily v našich médiích zprávy a výbuších v uzbeckém Taškentu. Nejasné a často rozporuplné informace pojednávají o bombových útocích, přestřelkách a útocích domnělých teroristů na uzbecké pořádkové síly. Poslední zprávy hovoří o útěku asi 30ti tisíc rodin z hlavního města před boji. Co se tam vlastně děje? Odpověď na tuto otázku snad přinesou další dny.

Bývalý komunistický předák Islam Karimov je prezidentem Uzbekistánu od roku 1991. V roce 2001 se Karimov stal spojencem USA v boji proti terorismu. Uzbekistán ochotně povolil vybudování amerických vojenských základen na svém území pro bombardování Afghánistánu. Taliban byl poražen, ale Američané nejeví zájem o opuštění základen. USA však Karimova podporovaly už před rokem 1999, kdy byli jeho vojáci trénováni speciálními jednotkami Američanů. Uzbekistán se nachází na ložiscích nafty a plynu, proto Karimov dostává ročně finanční podporu ve výši 320 miliónů dolarů, plus vybavení a cvičitele pro speciální jednotky. Islam Karimov vězní v Uzbekistánu přes 6000 odpůrců svého režimu. Každý rok je mnoho z nich popraveno a podstupují hrůzná mučení. Někdy jim policisté prostě jen kladivem zpřeráží prsty, holení kosti a nakonec jim rozbijí lebku, popřípadě je ubodají šroubovákem. Jindy z nich kleštěmi vyštipují kusy kůže a masa, nebo jim zarážejí rozžhavené špendlíky pod nehty, ale dovedou být i více vynalézaví. Tělo jednoho z vězňů bylo příbuzným doručeno s podivným červeným pruhem od nohou do výše pasu. Existuje případ, kdy byla oběť dokonce uvařena k smrti. Z mimořádného grantu 500 milionů dolarů, který byl Uzbekistánu udělen, dostala policie 79 milionů.

Britský velvyslanec v Uzbekistánu Craig Murray, který čestně upozornil na zvláštní metody Karimova, byl vzápětí britskou vládou odvolán…

USA se podporou Karimova podílejí na zločinech a to za minimálního zájmu médií. Naše média jsou také opatrná a v souvislosti s Uzbekistánem se lze u nás dočíst opatrné formulace typu: „země má sekulární vládu“, nebo „prezident vládne v zemi železnou rukou“. Inu, když jde o tyrana, který poslouchá, jdou lidská práva vždy stranou.

 

/mess, 2.4.2004/