Šest důvodů, proč nelze brát zprávu o smrti Litviněnka vážně

globe-32299_960_720

William Dunkerley, The Guardian

 

 

Vyšetřování ukazuje prstem na Vladimira Putina a Rusko, ale jeho výsledky jsou zkreslené, chybné a plné rozporů.

Vyšetřování smrti Alexandra Litviněnka v centru Londýna v roce 2006 dospělo k závěru, že byl „pravděpodobně“ zavražděn na osobní rozkaz Vladimira Putina. To je znepokojující obvinění.

Tato zpráva (pdf) říká, že Litviněnko, který zemřel na otravu ozářením, byl zabit dvěma ruskými agenty, Andrejem Lugovojem a Dmitrijem Kovtunem, kteří s největší pravděpodobností jednali jménem ruské tajné služby FSB.

Hlava vyšetřování, sir Robert Owen rovněž dospěl k závěru, že existují dostatečné důkazy z veřejného zasedání, na kterých je možné postavit „silný nepřímý případ“ proti ruskému státu.

Jeho závěry odráží závěry nedávno zesnulého ruského oligarchy Borise Berezovského, který žil v Londýně a vedl kampaň proti Putinovi před svou vlastní smrtí v roce 2013. Litviněnko byl jeho hlavním vrhačem munice.

Po Litviněnkově smrti jsem případ analyzoval a pozorně sledoval vyšetřování. Nevím, zda jeho vraždu objednal, či neobjednal ruský prezident, nebo někdo z Kremlu. Jenom vím, že Owenova zjištění nejsou podpořena žádnými spolehlivými důkazy.

Zpráva se opírá o klepy z doslechu a je poznamenána odporující si logikou. Nenabízí žádné skutečné pochopení toho, co se opravdu stalo Litviněnkovi. Přesto byla vzata jako neoddiskutovatelná pravda ze strany vlád a odborníků po celém Západě.

Tady jsou některé z problémů:

PR kampaň

Šetření vůbec nevzalo v úvahu masivní dezinformační kampaň iniciovanou Berezovským. Byl to Berezovskij, úhlavní nepřítel Putina, který přišel s příběhem, že za otravou Litviněnka stál ruský prezident a nakrmil tím naivní západní média, za pomoci PR firmy Bell Pottinger.

Typický novinový titulek dne zněl „Bývalý špion KGB zavražděn na rozkaz Putina“. Nebyla prezentována žádná fakta, jen nepodložená obvinění. Berezovským dobře placená, veřejná debata udávala tón všemu, co mělo přijít.

Pokud se případ dostal před soudní porotu, mediální pokrytí by ho učinilo předpojatým. Při absenci poroty Berezovskij zacílil na veřejnost, novináře, policii a vládní úředníky. Zatím nebyl brán zřetel na účinek tohoto dalekosáhlého vlivu na zprávu.

 

Plné rozporů 

 

Zdá se, že vyšetřování používá různé důkazní standardy pro různé svědky. Na jedné straně Owen tvrdí, že považuje některé z důkazů předložené dvěma údajnými atentátníky Lugovojem a Kovtunem za nedostatečné. Na základě čehož nebude brát za věrohodnou žádnou z jejich zpráv.

Ale jiný standard používá na ostatní. Například vysloužilý profesor fyziky Norman Dombey svědčil, že vzorek polonia obsahuje charakteristický otisk prstu, podle něhož lze vystopovat jeho zdroj. Owen nicméně dospěl k závěru, že tato teorie otisku prstu je „vadná a musí být odmítnuta“. Jeho reakce na problémy s některými Dombeyho svědectvími ale nebyla odmítnutí všech. Ve skutečnosti říká, že se mu od něho dostalo cenných svědectví.

Nespolehlivé

 

Je tu také otázka dramatického prohlášení Litviněnka na smrtelné posteli, obviňující Putina, které přitáhlo tolik mezinárodní pozornosti. První zprávy médií naznačují, že prohlášení bylo učiněno samotným Litviněnkem a nadiktováno jeho kolegovi Alexanderu Goldfarbovi. Vyšetřovací zpráva popisuje Goldfarba jako spoluautora knihy Smrt disidenta s Marinou Litviněnkovou. Nezmiňuje, že byl blízkým spojencem Berezovského.

Pozdější zprávy citovaly Goldfarba jak říká, že prohlášení napsal sám a kontroloval ho s Litviněnkem. Další zpráva naznačuje, že prohlášení bylo vypracováno rodinným právníkem Georgem Menziesem, a projednáno s PR firmou Bell Pottinger, jednající za Berezovského.

Jaká je pravda? A ještě důležitější je, že tvrzení nevysvětluje, jak mohl Litviněnko něco tušit o vině ruského prezidenta, ani nenabízí důkazy k podpoře obvinění.

 

 

Zaujaté

 

Zpráva nedokáže uznat, že v Goldfarb v této kauze není objektivním pozorovatelem. Byl například také zapojen do podpory proti-putinovských protestů skupiny Pussy Riot. To je důležité, neboť to naznačuje, že obvinění proti Putinovi tvoří součást dlouho běžící kampaně zahrnující celé jeho funkční období v Kremlu.

Tato zpráva líčí mnohá obvinění proti němu, jako by se jednalo o nesouvisející události, spíše než součást kontinuálního procesu. Jde tu o to, že vyšetřování mělo zvážit Goldfarbovo svědectví ohledně kontextu systematické proti-putinovské agendy.

 

Chybí důkazy

Ve zprávě se připouští, že neobsahuje žádná pevná fakta, která by potvrdila tvrzení vůči Putinovi prohlášením, že „důkazy o účasti ruského státu ve většině těchto úmrtí jsou nepřímé“. Ale slovo „nepřímé“ je zde použito jako eufemismus pro „věcně nepodložené“.

Zpráva pokračuje tvrzením, že další obvinění proti Putinovi za ta léta, například jeho zapletení do vraždy novinářky Anny Politkovské „vytváří vzor událostí, což je kontextuálně významné pro okolnosti smrti pana Litviněnka.“ Jinými slovy, Owen přiznává, že se při svém posuzování Litviněnkovy smrti nechal ovlivnit neprokázanými případy.

Pochybná argumentace

Role Mária Scaramelly, Itala občas představovaného jako akademika, představuje pro vyšetřování dilema. Nejdříve Litviněnko veřejně obvinil ze své otravy právě Scaramellu. Ten ho měl otrávit za účelem zastavení zveřejňování informací obviňujících Rusko z vraždy Politkovské.  Ale zdá se, že příběh se změnil poté, co Litviněnka navštívil v nemocnici Berezovskij, po čemž jeho lidé začali říkat, že Litviněnko viní Putina.

Neexistuje důkaz o zapojení Scaramelly, ale vyšetřování přijalo zvláštní argumentaci Litviněnka pro obvinění právě jeho na prvním místě. Bývalému tajnému agentovi bylo zřejmě trapné přiznat, že v Lugovojovi a Kovtunovi nespatřoval žádnou hrozbu, takže nejprve vymyslel obvinění proti Scaramellovi, aby zachránil svou profesionální hrdost.

I když tato analýza ukazuje na vážné nedostatky zprávy, nepředstavuje důkaz, který by osvobozoval Putina. Jak jsem řekl, nevím, zda je vinen, nebo ne. Ale co se stalo s presumpcí neviny a nutností sestavit případ před prohlášením někoho za vinného?

Je jasné, že ti kdo stojí za těmito tvrzeními proti ruskému prezidentovi, mají nějaký program, a používají velké množství prostředků ve snaze přesvědčit ostatní.

Veřejné přijetí tolika pochybných obvinění vyšetřování vrhá stín na úsilí pana Owena a činí jeho zprávu prakticky nepoužitelnou.

 

 

William Dunkerley je mediální analytik a autor žijící v USA, který rozsáhle píše o Rusku. Jeho poslední dvě knihy se zabývaly Litviněnkovou smrtí.

 

 

Překlad Messin, 8. 2. 2016

 

 

Zdroj: http://www.theguardian.com/world/2016/feb/05/litvinenko-report-get-it-wrong-putin