Ellen Brown, Global Research
Kritici se už dlouho ptají, proč byl nutný násilný zásah v Libyi. Nedávno zveřejněné emaily Hillary Clintonové potvrzují, že nešlo o ochranu lidí před diktátorem, ale spíše o peníze, bankovnictví a zabránění ekonomické suverenitě Afriky.
Krátká návštěva tehdejší ministryně zahraničí Hillary Clintonové v Libyi v říjnu 2011 byla v médiích označována jako „vítězné kolo“. „Přišli jsme, viděli jsme, je mrtvý!“, chvástala se v rozhovoru pro CBS, když uslyšela o brutální vraždě libyjského vůdce Muammara Kaddáfího.
Jenže vítězné kolo, popsané Scottem Shanem a Jo Beckerem v New York Times, bylo předčasné. Libye byla odsunuta na zadní hořák ministerstva zahraničí, „když se země ponořila do chaosu, vedoucímu k občanské válce, která destabilizovala region, podnítila uprchlickou krizi v Evropě a umožnila Islámskému státu zřídit útočiště v Libyi, které se nyní Spojené státy zoufale snaží zkrotit.“
Intervence USA-NATO byla údajně provedena z humanitárních důvodů, po zprávách o masových zvěrstvech; ale organizace pro lidská práva po zjištění nedostatku důkazů tvrzení zpochybnily. Dnes však k ověřitelným zvěrstvům dochází. Jak napsal Dan Kovalik v Huffington Post. „Situace lidských práv v Libyi je katastrofální, protože tisíce zadržovaných (včetně dětí) trpí ve věznicích bez řádného soudního procesu a únosy a plánovaná zabíjení jsou na denním pořádku.“
Před rokem 2011 dosáhla Libye hospodářské nezávislosti, s vlastní vodou, vlastními potravinami, svou vlastní ropou, vlastními penězi a svými vlastními bankami. Toto vzniklo pod Kaddáfím, kdy se jedna z nejchudších zemí stala jednou z nejbohatších v Africe. Vzdělání a lékařská péče byla zdarma; bydlení bylo považováno za základní lidské právo; a Libyjci se podíleli na původním systému místní demokracie. Země se mohla chlubit největším zavlažovacím systémem na světě, který přiváděl vodu z pouště do měst a pobřežních oblastí; a Kaddáfí zahajoval program, jenž měl tento model rozšířit po celé Africe.
Ale to bylo předtím, než síly USA a NATO rozbombardovaly zavlažovací systém a zpustošily zemi. Dnes je situace tak zoufalá, že prezident Obama požádal své poradce, aby vypracovali nové možnosti, včetně nové vojenské fronty v Libyi a ministerstvo obrany údajně zůstává v pohotovosti „s celým spektrem připravených vojenských operací.“
Vítězné kolo ministryně zahraničí bylo skutečně předčasné, pokud hovoříme o oficiálním účelu humanitární intervence. Ale její nově zveřejněné emaily odhalují další agendu stojící za libyjskou válkou; a té, jak se zdá, dosaženo bylo.
Mise splněna?
Z celkového počtu 3.000 emailů, vydaných ze soukromého mailového účtu Hillary Clintonové na konci prosince 2015, byla asi třetina od jejího blízkého důvěrníka Sidney Blumenthala, právníka, který bránil jejího manžela v případu Monika Lewinski. V jednom z těchto mailů z 2. 4. 2011 se píše:
Kaddáfího vláda má 143 tun zlata, obdobnou část ve stříbře… Toto zlato bylo nahromaděno před současným povstáním a bylo určeno k použití pro vytvoření panafrické měny, založené na libyjském zlatém dináru. Tento plán byl navržen tak, aby měly frankofonní africké země alternativu k francouzskému franku (CFA).
Původní mail ve „zdrojovém komentáři“ dodává:
Podle dobře informovaných jednotlivců je toto množství zlata a stříbra v hodnotě více než 7 miliard dolarů. Francouzští zpravodajští důstojníci objevili tento plán krátce poté, co začalo současné povstání, a byl to jeden z faktorů, které ovlivnily rozhodnutí prezidenta Nicolase Sarkozyho uskutečnit útok Francie na Libyi. Podle těchto jednotlivců byly Sarkozyho plány hnány následujícími věcmi:
- Touha získat větší podíl na produkci ropy v Libyi
- Zvýšení francouzského vlivu v severní Africe
- Zlepšit jeho politickou pozici ve Francii
- Poskytnout francouzské armádě příležitost potvrdit svou pozici ve světě
- Adresovat obavy jeho poradců ohledně Kaddáfího plánu v dlouhodobém horizontu nahradit Francii ve frankofonní Africe.
Viditelně chybí jakákoliv zmínka o humanitárních zájmech. Cílem jsou peníze, moc a ropa.
Další výbušná potvrzení v nově zveřejněných emailech jsou podrobně popsány investigativním novinářem Robertem Parrym. Mezi ně patří přiznání válečných zločinů povstalců, speciálních školitelů uvnitř Libye na úplném začátku povstání, a al-Kaidě, usazené v Američany podporované opozici. Klíčové motivy pro násilné zásahy jsou potvrzovány jako pouhé pověsti. Parry naznačuje, že je mohl vymýšlet sám Blumenthal. Mezi ně patří i bizarní tvrzení o Kaddáfího „znásilňovaní politice“, kdy se měla vojákům podávat Viagra, obvinění později nadnesené vyslankyní u OSN Susane Riceovou při její prezentaci v OSN. Parry pokládá řečnickou otázku:
Takže si myslím, bylo by možná jednodušší, kdyby Obamova vláda sháněla americkou podporu pro tuto „změnu režimu“ vysvětlením, že Francouzi chtěli ukrást Libyi bohatství a udržet francouzský nekoloniální vliv v Africe – nebo by Američané lépe reagovali na propagandistická témata o Kaddáfího podávání Viagry vojákům, aby mohli znásilnit více žen, zatímco ostřelovači mířili na nevinné děti? Bingo!
Svržení globálního finančního uspořádání
Hrozící snaha Kaddáfího o vytvoření nezávislé africké měny nebyla západními zájmy brána na lehkou váhu. V roce 2011 Sarkozy údajně Kaddáfího nazval hrozbou pro finanční bezpečnost světa. Jak by mohla tak malá země se šesti miliony obyvatel představovat takovou hrozbu? Nejprve trošku pozadí.
Jsou to banky, nikoliv vlády, co vytvářejí většinu peněz v západních ekonomikách, jak nedávno přiznala Bank of England. To probíhá už po staletí, a to prostřednictvím procesu zvaného půjčování „částečných rezerv“. Původně byly rezervy ve zlatě. Prezident Franklin Roosevelt nahradil v roce 1933 zlato v tuzemsku rezervami vytvořenými centrální bankou, ale zlato zůstalo rezervní měnou v mezinárodním měřítku.
V roce 1944 byl v Breton Woods vytvořen Mezinárodní měnový fond a také Světová banka, za účelem celosvětového sjednocení tohoto bankami vytvořeného peněžního systému. Pravidla MMF uvádí, že žádná papírová měna nemůže být kryta zlatem. Peněžní zásoba vytvořená soukromě jako dluh, vyžaduje neustálý přísun dlužníků; a během příštích padesáti let skončila většina rozvojových zemí vůči MMF v dluhu. Tyto úvěry byly svázány s politikou „strukturálního přizpůsobení“, která zahrnuje úsporná opatření a privatizaci veřejného majetku.
Po roce 1944 americký dolar obchodoval směnitelně se zlatem jako globální rezervní měna. Když USA už nebyly schopny udržet krytí dolaru zlatem, v roce 1970 udělaly dohodu s OPEC na „podporu“ dolaru ropou, vytvořením takzvaného „petrodolaru“. S ropou bylo tedy možné obchodovat jen v amerických dolarech, které budou uloženy ve Wall Street a dalších mezinárodních bankách.
V roce 2001, nespokojený s klesající hodnotou dolaru, kterou platil OPEC za jeho ropu, irácký Saddám Husajn porušil smlouvu a prodával ropu za eura. Rychle následovala změna režimu, doprovázená rozsáhlou destrukcí země.
Kaddáfí v Libyi také porušil smlouvu, ale udělal víc, než jen prodával ropu za jinou měnu:
Tento vývoj podrobně popsal blogger Denise Rhyne:
Po celá desetiletí se Libye a další země pokoušely vytvořit panafrický zlatý standard. Libyjský Kaddáfí a další hlavy afrických států chtěli nezávislou, celoafrickou „tvrdou měnu“.
Africké státy se pod vedením Kaddáfího sešly nejméně dvakrát kvůli měnové unifikaci. Země projednávaly možnost používat libyjský dinár a stříbrný dirham jako jediné možné peníze na nákup africké ropy.
Až do nedávné invaze USA a NATO byl zlatý dinár vydáván Centrální bankou Libye (CBL). Libyjská banka byla ve stoprocentním vlastnictví státu a nezávislá. Cizinci museli v Libyi obchodovat skrz CBL. Centrální banka Libye tiskla dinár, využívajíc 143,8 tun státního zlata.
Libyjský Kaddáfí (předseda Africké unie v roce 2009) vymyslel a financoval plán na sjednocení suverénních států Afriky s jedinou zlatou měnou (United States of Africa). V roce 2004 položil panafrický parlament (53 států) plány pro africké hospodářské společenství – s jedinou zlatou měnou do roku 2023.
Africké země produkující ropu měly v plánu opustit petrodolar a požadovat za ropu/plyn platbu ve zlatě.
Předvedení nemožného
Kaddáfí učinil víc, než organizování měnového převratu. Předvedl, že finanční nezávislosti by mohlo být dosaženo. Jeho největší infrastrukturní projekt, velká umělá řeka, změnila suché oblasti v obilnici Libye; a projekt za 33 miliard dolarů byl financován bezúročně bez zahraničního dluhu, a to prostřednictvím domácí libyjské státem vlastněné banky.
To by mohlo vysvětlovat, proč byl v roce 2011 tento rozhodující kus infrastruktury zničen. NATO bombardovalo nejen potrubí, ale ukončilo projekt vybombardováním továrny na výrobu nezbytných trubek potřebných k jeho opravě. Zničení civilního zavlažovacího projektu, sloužícího až 70 procentům populace stěží vypadá jako humanitární intervence. Spíše, jak uvádí kanadský profesor Maximilian Forte ve své důkladně výzkumné knize Slouching Towards Sirte: NATOs War on Libya and Africa :
Cílem americké vojenské intervence bylo narušit nově vznikající vzor nezávislosti a síť spolupráce v rámci Afriky, který by usnadnila stoupající soběstačnost Afriky. To je v rozporu s geostrategickými a polickými ekonomickými ambicemi mimo-kontinentálních evropských mocností, jmenovitě USA.
Záhada vyřešena
Emaily Hillary Clintonové vrhají světlo na další záhadu zmiňovanou dřívějšími komentátory. Proč během několika týdnů po zahájení bojů založili rebelové vlastní centrální banku? Robert Wenzel v roce 2011 napsal v The Economic Policy Journal:
To naznačuje, že tady mámě něco trošku většího, než bandu pobíhajících rebelů v hadrech, a že tu jsou nějaké slušně sofistikované vlivy. Ještě jsem neslyšel, že by během několika týdnů lidového povstání byla vytvořena centrální banka.
Všechno to bylo velice podezřelé a Alex Newman v článku z roku 2011 došel k závěru :
Jestli byla mezi důvody Kaddáfího svržení skutečně záchrana zkaženého globálního monetárního systému… možná nebude nikdy zcela jisté – alespoň ne veřejně.
Záležitost by mohla zůstat neověřená tak jako mnoho příběhů podvodu a korupce – ale zveřejnění emailů Clintonové zjištěných FBI dodává značnou váhu Newmanovu podezření: hlavním důvodem násilného zásahu nebyla bezpečnost obyvatel. Důvodem bylo zabezpečit globální bankovnictví, peníze a ropu.
Překlad Messin
Zdroj: http://www.globalresearch.ca/exposing-the-libyan-agenda-a-closer-look-at-hillarys-emails/5514010