Útok v Nice, ničení důkazů z místa činu: nařízení francouzské vlády zničit kamerové záznamy

globe-32299_960_720

Gearóid Ó Colmáin, Global Research

Podle deníku Le Figaro z 21. července nařídila francouzská protiteroristická exekutiva (SDAT) orgánům městské ochrany v Nice zničit kamerové záznamy útoku ze slavnosti státního svátku Den Bastily ze 14. července 2016.

Podle představitelů města Nice je to vůbec poprvé, co byli požádáni o zničení důkazů z místa činu. Tedy o něco, co označují za nezákonné.

Vysvětlení francouzského ministerstva spravedlnosti zní, že nechtějí „nekontrolovatelné“ a „nepovolené/neautorizované“ záběry teroristického útoku.  Soudní policie uvedla, že 140 videí z útoku ukázalo „důležité části šetření“.  Francouzská vláda tvrdí, že chce zabránit tomu, aby se videa dostala do rukou ISILu, který by je mohl využít ke své propagandě. Dále také prohlašují, že zničení důkazů je určeno k ochraně rodin obětí. Komentáře pod článkem v Le Figaro jsou plné rozhořčení a zklamání ze skutečnosti, že se francouzská vláda namísto důkladného uchování důkazů pro precizní a nezávislé vyšetřování, chová jako hlavní podezřelý z útoku – nařízením zničení důležitých důkazů.

Ve francouzské soudní policii je něco shnilého. Krátce po útoku v Charlie Hebdo ze 7. ledna 2015 se soudní policie chovala podezřele před, stejně jako po „sebevraždě“ policejního komisaře z Limoge – Helrica Fredoua. Fredou byl nalezen mrtev hned po příjezdu francouzské soudní policie ve své kanceláři v Limoges, krátce po masakru v Charlie Hebdo. Jeho rodina nesměla vidět jeho tělo po dobu 24 hodin po jeho smrti; má podezření na špinavou hru. Soudní policie tvrdí, že se sám střelil do hlavy, třebaže jeho matka říká, že o tom neviděla žádné důkazy. Tvrzení, že měl policejní komisař trpět depresemi, bylo popřeno jeho rodinným lékařem. Fredou byl nalezen mrtev ve své kanceláři před zveřejněním zprávy o vztahu mezi Jeanette Bougrabovou, bývalou tiskovou mluvčí Nicolase Sarkozyho a jedním ze zemřelých při útoku – Stéphane Charbonnierem.  Vztah mezi Bougrabovou, která měla blízko ke všem představitelů sionistického hnutí, a Stéphanne Charbonierem, byl jedním z nejkontroverznějších aspektů příběhu o masakru Charlie Hebdo. Fredou také vyšetřoval zázemí bratrů Kouachi, kteří byli z masakru obviněni. Ti žili ve městě Limoges.

Další článek se snaží veřejnost uklidnit dobrými úmysly francouzské vlády titulkem „Ne, záběry z útoku nebyly smazány“.  Ve zprávě se tvrdí, že ministerstvo spravedlnosti dosud nenařídilo zničení důkazů, ale pouze odstranění záběrů z kamer v Nice. Toto uklidnění by mohlo stačit těm, kteří nesnáší zpochybňování pohádky o válce proti terorismu. Ale nedávné vypískání francouzského premiéra Manuela Vallse v Nice ukázalo, že se Francouzi se probouzí.

Nyní chce soudní policie a protiterorističtí činitelé ve Francii zničit důkazy o útocích. Ve většině případů trestné činnosti ten kdo ničí důkazy, nebo se o to snaží, se něco pokouší zakrýt. Už jsem poukázal na některé nesrovnalosti, které nám byly tvrzeny o masakru v Nice. Netvrdil jsem, že se nestal, nebo že by nebyl nikdo zabit, ale spíše to, že dosud nepředložené video důkazy neodpovídají příběhu. Možná, že nově zveřejněné důkazy tvrzení vlády podpoří. Doufejme! Pokud výzkumníci a novináři prokážou míru advokacie, vášně pro pravdu a poctivosti při podávání zpráv a umožní k těmto videím přístup, ISIL bude oslaben, nikoliv posílen.

Ale byli bychom naivní, pokud bychom se domnívali, že francouzská vláda má v úmyslu oslabit ISIL, vzhledem k nepopiratelně prokázanému faktu, že podporují řezače dětských hlav v Sýrii. Zatímco někteří lidé budou těmito zprávami rozrušeni, jiní opět upadnou do spánku.  Upadnout do spánku je v krátkodobém horizontu pohodlnější, ale až si lidé uvědomí, že z pod nich vytáhli matraci, bude nepohodlí už tak hrozné, že už bude pozdě. Je čas se probudit!

Překlad Messin

 

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/nice-attacks-destroying-evidence-at-crime-scene-french-government-orders-destruction-of-cctv-video-footage/5537290

„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde