Neil Clark
Zde je deset nejhorších lží, které byly šířeny Západem ohledně Sýrie. Jejich účelem bylo poskytnout lidem v západních zemích zcela falešný pohled na konflikt, který v této středovýchodní zemi zuří od roku 2011. Stejně jako v případě minulých válek vedených USA proti Jugoslávii, Iráku a Libyi, byly lži hlásané v souvislosti s válkou v Sýrii naprosto nehorázné.
Lež první: Západu se nepodařilo v Sýrii zasáhnout včas a to byl problém
Toto často opakované tvrzení (zrovna minulý týden bědoval The Washington Post nad „katastrofálním nezasahováním“ do Sýrie) je naprostým opakem skutečnosti. I bez přímého bombardování Asadova režimu Západ v masivním měřítku podporoval protivládní „rebely“, včetně výcviku a dodávek zbraní, které následně skončily v rukou ISILu. Západ nejen roznítil konflikt, ale také ho přiživoval následujících pět let.
Lež druhá: Za konflikt může zlý Asad (a Rusko, které ho podporuje)
Dominantní příběh Západu říká, že konflikt byl odstartován Asadem poté, co „zlý diktátor“ zasáhnul vůči pokojným nepokojům proti jeho vládě v březnu 2011. Skutečnost je taková, že mírové prodemokratické protesty byly ve velmi raném stádiu zneužity silami usilujícími o vyprovokování násilné reakce ze strany syrských úřadů. Ve městě Daraa, kde konflikt prakticky začal, bylo zabito sedm policistů, bylo zapáleno sídlo strany Baas a budova soudu. Jen za první měsíc bylo zabito nejméně 80 vojáků. Asad čelil násilnému povstání proti syrskému lidu – ze strany teroristů – z nichž mnozí přišli ze zahraničí. Měl prostě dovolit těmto „rebelům“ převzít moc (jak požadoval Západ) i když neexistuje žádný důkaz, že by měli podporu široké veřejnosti? Otázku, kterou musíme položit je, co by měla dělat americká vláda, pokud by čelila rozsáhlému povstání rebelů podporovaných ze zahraničí, kteří by zabíjeli úředníky amerického státu a odpalovali vládní budovy. Odpovědí na tuto otázku jsem si jistý. Byla by ještě nemilosrdnější, než Asadova vláda.
Lež třetí: Prezident Asad má v Sýrii jen malou podporu
Kdykoliv je země určena ke změně režimu ze strany USA, je třeba de-legitimizovat jejího vůdce. Je nám říkáno, že vůdce nemá podporu veřejnosti a zůstává u moci pouze pro to, že je „brutální diktátor“. Ale je tu spousta důkazů, že Asad, bez ohledu na to, co si o něm myslí západní elity, má ve své zemi značnou podporu. Průzkum z počátku roku 2012 ukázal, že 55 procent Syřanů si přeje, aby zůstal ve svém úřadu. Letitý zahraniční reportér Guardianu Jonathan Steele o tom napsal v článku s názvem „Většina Syřanů podporuje Asada, ale ze západních médií se to nikdy nedozvíte“. Následně byl napaden imperiálními vymahači pravdy. V roce 2014 Asad drtivě vyhrál ve více stranických prezidentských volbách, které se v zemi konaly po padesáti letech. Opět tomu nebyla věnována téměř žádná pozornost, pokud vůbec nějaká, v západních médiích. I podle průzkumu z července 2015 si 47 procent Syřanů myslí, že Asad má dobrý vliv na věci v Sýrii, oproti 35 procentům pro západem podporovanou Free Syrian Army a 25 procentům pro syrskou opoziční koalici. Dalším důkazem široké podpory Asada je skutečnost, že je stále u moci po pěti a půl letech války. Měli bychom být opravdu překvapeni, že miliony Syřanů dávají přednost jeho sekulární vládě – v níž budou dodržována práva žen a náboženských menšin – namísto zahaleným hlavám ISIlu a fanatickým džihádistům? Samozřejmě, západní „demokraté“ názory Syřanů, kteří podporují svého prezidenta, ignorují a považují je za „un-people“, protože mají „špatné“ názory. Jediné názory, které vnímají, jsou ty, které přizvukují západním měničům režimu.
Lež čtvrtá: Asad neučinil žádné ústupky a nemá zájem na míru a usmíření
Ve skutečnosti Asad a jeho vláda opakovaně ukázali zájem činit ústupky, aby se pokusili ukončit konflikt. Například návrh nové ústavy, který v roce 2012 ukončil desetiletí trvající monopol strany Baas, podpořilo 89,4 procent hlasujících. V článku nové ústavy se přímo uvádí, že politický systém státu musí být založen na principu politického pluralismu a výkonu moci prostřednictvím volebních uren. Zde opět platí, že západní média této významné reformě nevěnovala téměř žádnou pozornost, stejně jako různým amnestiím, uděleným takzvaným „rebelům“ (naposled v červenci tohoto roku), nebo programům vlády pro národní usmíření. To by totiž nepasovalo do „oficiálního příběhu“ o nekompromisním prezidentovi, kterého zajímá pouze „zabíjení vlastních lidí“.
Lež pátá: konflikt v Sýrii je pouze sektářský
Tento příběh „sunnité versus šíité/alávité “ ignoruje skutečnost, že sunnité nejen slouží (a ve velkém množství) ale také drží klíčové pozice v syrské arabské armádě. Sunnité také zaujímají důležitá místa v syrské vládě. Zdroj například zde. Zhruba 74 procent Syřanů jsou sunnité, takže bylo by pravděpodobné, že pokud by všichni, nebo naprostá většina z nich byli proti Asadovi, aby byl po pěti a půl letech války ještě u moci? Pravdou je, že sekulární syrská vláda je podporována sunnity i šíity, a je to vláda USA, která se snaží udělat vše pro to, aby využila náboženské rozpory a sektářské napětí, jak odhalil server Wikileaks. V roce 2006 uvedl William Roebuck z velvyslanectví USA v Damašku, že jako „možná akce“ k destabilizaci syrské vlády by se dalo „zahrát na sunnitské obavy z iránského vlivu“. Strategie typu „rozděl a panuj“ byla používána imperiálními mocnostmi po celé věky a americké impérium se ničím neliší.
Lež šestá: Asad zplynoval své vlastní lidi
Pak tu máme ještě kauzu jak „Assad zplynoval své vlastní lidi v Ghútě“. Alespoň podle tvrzení západních válečných propagandistů. Nicméně ani tři roky po události s jistotou nevíme, kdo útok chemickými zbraněmi provedl. Ano, mohly to být i syrské úřady, ale také to mohla být operace pod falešnou vlajkou provedená protivládními „rebely“. Zdravý rozum nám říká, že Asad by musel být šílený, aby nařídil takový útok s vědomím, že v Damašku se nacházejí inspektoři OSN a západní jestřábi nesmírně toužili po nějakém důvodu, aby ho mohli bombardovat. Až příště uvidíte jestřába hlásajícího tvrzení, že “Asad zplynoval své vlastní lidi v Ghútě“ jako fakt, požádejte ho o důkazy. Je velká šance, že neobdržíte odpověď.
Lež sedmá: Rusko a jeho vláda pomáhají ISIL
Tohle je dobrý příklad přijatelné „konspirační teorie“. Poté, co v září 2015 začalo Rusko bombardovat ISIL a další teroristické skupiny v Sýrii, nám bylo řečeno, že Rusko dává ISILu letectvo. Nicméně když bylo o několik týdnů později sestřeleno ruské osobní letadlo, linie se změnila – útok měl být „varovným výstřelem“ pro Rusko od ISILu. Ale proč, pokud by mu Rusko poskytovalo leteckou podporu, by měl ISIL zájem na sestřelení ruského letadla? Ve skutečnosti Rusko a syrská armáda způsobili ISILu za uplynulý rok v Sýrii mnohem větší škodu, než USA a jejich spojenci. Starobylé město Palmýra bylo osvobozeno od ISIL v březnu syrskou armádou, za podpory ruských leteckých úderů. Jak tehdy napsala Danielle Ryan, jednalo se o největší porážku ISILu od vyhlášení chalífátu, ale nevypadá to, že by to Západ zajímalo. Proč?
Lež osmá: Západ je v Sýrii na straně těch dobrých
Pravdou je, že Západ v Sýrii nebojoval proti „terorismu“, ale pomáhal mu. Podle všech objektivních standardů, „umírnění rebelové“, podporovaní USA, Velkou Británií a jejich spojenci, se dopustili hrůzných činů, které by byly zajisté kvalifikovány jako „terorismus“, pokud by se jich dopustili v západní zemi, nebo zemi, která byla spojencem Západu. Pokud se týče našeho zděšení z vzestupu ISILu, tak z amerických zpravodajských dokumentů odtajněných v roce 2012 se můžeme dozvědět, že projekt „saláfistického knížectví“ usazeného ve východní Sýrii byl „přesně tím, co chtěly síly podporované opozice“ neboť by „izolovalo syrský režim“.
Lež devátá: Existence 70.000 umírněných rebelů v Sýrii
Toto výstřední a nepodložené tvrzení vyslovil britský premiér David Cameron, když se loni v listopadu snažil získat souhlas většiny britského parlamentu pro nálety v Sýrii. Cameronova slova zněla přesně: „věříme, že existuje asi 70.000 opozičních bojovníků, hlavně v Syrian Free Army – která nepatří k extremistickým skupinám.. a se kterými můžeme koordinovat útoky proti ISIL“. Ale v lednu, bývalý britský premiér (s vyhraným hlasováním) připustil, že někteří z těch „70.000“ byli „relativně tvrdí islamisté.“ Když byl Cameron dotazován novinářem: „Proč jste vy, nebo ministr obrany nejmenoval údajné umírněné skupiny, jejímž jménem jsou bojovníci v terénu?“ Cameron odpověděl: „ Budeme prezidentu Asadovi účelně předávat seznamy skupin, lidí a potencionálních oblastí, které by měli být zacíleny.“ Tvrzení o „70.000“ umírněných rebelech tak pravděpodobně vejde do dějin podobně jako Blairova obrovská lež z roku 2002 o tom, že Irák má zbraně hromadného ničení, které může aktivovat během 45 minut.
Lež desátá: Západní záměry v Sýrii jsou humanitární, zatímco Rusko jedná ve vlastním zájmu
Opakuje po mě (podle příkazu nekonzervativců) „Západ chce pomoci syrskému lidu být svobodný, zatímco Rusové jsou „oporou zlého Asada“ ze svých vlastních sobeckých důvodů“. Ve skutečnosti byla „změna režimu“ v Sýrii v plánech Západu dlouho předtím, než v roce 2011 začaly protivládní protesty, a sahají až do roku 2006 kdy byla syrská podpora Hizballáhu viněna z neúspěchu Izraele porazit organizaci ve 33 dní trvající válce téhož roku. Jen si představte, jaká by byla reakce USA, kdyby Rusko spustilo násilnou změnu režimu v zemi, která byla dlouholetým spojencem USA. Můžeme si být jisti, že by ruské akce nebyly prezentovány jako „nezištné“ a „humanitární“.
Překlad Messin