Mike Whitney, Counterpunch.org

„Tajné depeše a zprávy amerických, saúdských a izraelských tajných služeb naznačují, že v okamžiku, kdy Asad rychle zamítnul katarský plynovod, došli vojenští a zpravodajští plánovači ke shodě, že vyvolání sunnitského povstání v Sýrii ke svržení nespolupracujícího Bašára Asada je proveditelnou cestou k dosažení společného cíle dokončení plynového propojení mezi Katarem a Tureckem. V roce 2009, jak uvádí server Wikileaks, brzy po Asadově odmítnutí katarského plynovodu, začala CIA financovat opoziční skupiny v Sýrii.“

 

Robert F. Kennedy Jr. „Proč nás Arabové nechtějí v Sýrii“, Politico

Konflikt v Sýrii není válkou v konvenčním slova smyslu. Je to operace na změnu režimu, stejně jako tomu bylo v Libyi a Iráku.

Hlavní hnací silou konfliktu je země, která od druhé světové války svrhla více než 50 suverénních vlád. (viz Bill Blum zde). Mluvíme samozřejmě o Spojených státech.

Washington je ve změnách režimů přeborníkem, ke kterému se nikdo ani vzdáleně nepřibližuje. Za těchto okolností by se dalo předpokládat, že si Američané povšimnou vzoru intervence, prokouknou propagandu a podle toho přisoudí vinu. Ale to se zdá nikdy neděje a asi se to nestane ani v tomto případě. Bez ohledu na to, jak přesvědčivé mohou být důkazy, Američané s vymytými („brainwashed“) mozky vždycky věří, že jejich vláda dělá správnou věc.

Ale Spojené státy správnou věc v Sýrii nedělají. Vyzbrojování, výcvik a financování islámských extremistů – kteří zabili půl milionu lidí, vysídlili více než 7 milionů a obrátili zemi v neobyvatelnou pustinu – není správná věc. Je to špatná věc, nemorální věc. A USA se do tohoto konfliktu zapojily ze všech špatných důvodů, z nichž nejdůležitější je plyn. Spojené státy chtějí v Damašku instalovat loutkový režim, aby mohly zajistit potrubní koridory na východě, dohlížet na přepravu důležitých energetických rezerv z Kataru do EU a zajistit, že budou tyto rezervy i nadále denominovány v amerických dolarech, které jsou recyklovány do amerických státních dluhopisů a finančních aktiv USA. To je základním receptem na udržení americké dominance na Středním východě a na rozšíření americké imperiální moci a udržení statusu globální mocnosti v budoucnosti.

Válka nezačala, když vláda Bašára Asada na jaře 2011 zakročila proti demonstrantům. Tato verze událostí jsou zamlžovací plané žvásty. Válka začala v roce 2009, kdy Asad odmítnul katarský plán na přepravu plynu z Kataru do EU přes Sýrii. Jak vysvětluje Robert Kennedy Jr. ve svém vynikajícím článku „Sýrie: další potrubní válka“:

„10 miliard dolarů, 1500 km potrubí přes Saúdskou Arábii, Jordánsko, Sýrii a Turecko…mohli mít spojení s Katarem přímo na evropské trhy s energií prostřednictvím distribučních kanálů v Turecku… Potrubí Katar/Turecko by mohlo dát sunnitským královstvím Perského zálivu rozhodující dominanci na světových trzích se zemním plynem a posílit Katar, amerického nebližšího spojence v arabském světě…

V roce 2009 Asad oznámil, že odmítne podepsat dohodu umožňující vést potrubí skrz Sýrii „k ochraně zájmů našeho ruského spojence“…

Dále Asad rozzuřil sunnitské monarchy v Perském zálivu tím, že podpořil Ruskem schválený „islámský plynovod“ vedoucí od iránských plynových polí přes Sýrii a do přístavů v Libanonu. Islámský plynovod by z šíitského Iránu udělal hlavního dodavatele evropského trhu energií místo sunnitského Kataru, a výrazně by tak zvýšil vliv Teheránu na Středním východě a ve světě…

Přirozeně, Saúdové, Katarci, Turci a Američané se na Asada rozzuřili, ale co mohli dělat? Jak mu mohli zabránit vybrat si vlastní obchodní partnery a používat své vlastní území pro přepravu plynu na trh?

Co mohli udělat je to, co by udělal každý dobrý šéf mafie; zlomit pár nohou a ukrást si cokoliv chtějí. V téhle konkrétní situaci se Washington a jeho intrikující spojenci rozhodli proti Damašku zahájit tajnou válku v zastoupení, zabít nebo sesadit Asada, a skutečně pořádně zajistit západním ropným gigantům budoucí kontrakty a kontrolu toku energie do Evropy. Takový byl alespoň plán. Tady je více od Kennedyho:

„Tajné depeše a zprávy amerických, saúdských a izraelských tajných služeb naznačují, že v okamžiku, kdy Asad rychle zamítnul katarský plynovod, došli vojenští a zpravodajští plánovači ke shodě, že vyvolání sunnitského povstání v Sýrii ke svržení nespolupracujícího Bašára Asada je proveditelnou cestou k dosažení společného cíle dokončení plynového propojení mezi Katarem a Tureckem. V roce 2009, jak uvádí server Wikileaks, brzy po Asadově odmítnutí katarského plynovodu, začala CIA financovat opoziční skupiny v Sýrii.“

Opakuji: „ve chvíli, kdy Asad odmítl katarský plynovod“, podepsal vlastní rozsudek smrti. Tento jediný čin byl katalyzátorem americké agrese, která proměnila rušnou, pět tisíc let starou civilizaci v pustou měsíční krajinu typu Fallúdži, přeplněnou vražednými fanatiky, kteří byli naverbováni, upraveni a nasazeni různými spojeneckými zpravodajskými službami.

Ale zvláště zajímavé na tomto příběhu je to, že USA se neúspěšně pokusily o téměř stejný plán už před 60 lety za vlády Eisenhowera. Tady je další úryvek z Kennedyho mladšího:

„V roce 1950 prezident Eisenhower a bratři Dullesové… zahájili tajnou válku proti arabskému nacionalismu – který ředitel CIA Alan Dulles stavěl na roveň komunismu – zvláště když arabská správa hrozila ropnými výsadami. Pumpovali tajnou vojenskou pomoc tyranům v Saúdské Arábii, Jordánsku, Iráku a Libanonu, upřednostňujíc loutky s konzervativní džihádistickou ideologií, které považovali za spolehlivý protijed na sovětský marxismus…

CIA zahájila vměšování v Sýrii v roce 1949 – sotva rok po založení agentury… Demokraticky zvolený syrský prezident Shukri-al-Kuwaiti váhal se schválením Transarabského ropovodu, amerického projektu určeného ke spojení ropných polí Saúdské Arábie s přístavy v Libanonu přes Sýrii. (takže) …CIA zosnovala převrat, který nahradil Kuwaitiho dosazeným diktátorem CIA, odsouzeným podvodníkem Husni al-Zaimem.   Al-Zaim sotva stihnul rozpustit parlament a schválit americký ropovod, než ho krajané sesadili, 14 dní před koncem jeho režimu…

(Agent CIA Rocky) Stone přijel v dubnu 1956 do Damašku s třemi miliony syrských liber v ruce, podnítil islámské militanty a uplatil syrské vojenské důstojníky a politiky s cílem svrhnut demokraticky zvolený Al-Kuwaitiho sekulární režim…

Ale ty všechny peníze CIA nezvládly podplatit syrské vojenské důstojníky. Vojáci pokusy o korupci hlásili straně Baas. V reakci na to vpadla syrská armáda na americkou ambasádu a uvěznila agenta Stoneho. Po tvrdých výsleších učinil Stone televizní přiznání o své roli v iránském převratu a nezdařeném pokusu CIA o svržení syrské legitimní vlády… (A) Sýrie se zbavila všech politiků podporujících Američany a popravila je za zradu…“ (Politico)

Vidíte, jak se historie opakuje? Vypadá to, jako by CIA byla příliš líná i napsat nový scénář, jen oprášila starý a najala nové aktéry.

Naštěstí Asad – s pomocí Iránu, Hizbaláhu a ruského letectva – odvrátil úsilí ho vyhnat a nainstalovat americkou loutku.  Nemělo by to být bráno jako rozhodná podpora Asada jako vůdce, ale jako jistiny, že globální bezpečnost závisí na základní ochraně národní suverenity, a že základním kamenem mezinárodního práva musí být odmítnutí nevyprovokované agrese, ať už je provedena vlastní armádou, či ozbrojenci v zastoupení, kteří jsou používáni k dosažení stejných strategických cílů, zatímco vyvolávají přesvědčivou odmítavost. Faktem je, že neexistuje rozdíl mezi Bushovou invazí do Iráku a Obamovou invazí do Sýrie. Morální, etické a právní otázky jsou stejné. Jediný rozdíl je, že Obama byl úspěšnější v matení amerického lidu o tom, co se skutečně děje.

A co se děje, je změna režimu: „Asad musí jít“. To byla od začátku vládní mantra. Obama a spol. se snaží svrhnout demokraticky zvolenou sekulární vládu, která se odmítá podřídit požadavkům Washingtonu, poskytnout přístup pro koridory potrubí, které dál posílí americkou nadvládu v regionu. To je to, o co skutečně jde v pozadí odvádění pozornosti ISILem a rozptylujícími pokřiky typu „Asad je brutální diktátor“ a „válkou vyčerpaní lidé z Allepa“. Washingtonu nezáleží na žádné z těchto věcí. Na čem Washingtonu záleží, je ropa, moc a peníze. Jak může být někdo z toho nyní zmatený? Kennedy to shrnul takto:

„Musíme si uvědomit, že syrský konflikt je válkou o kontrolu nad zdroji, k nerozeznání od nesčetných tajných a nehlášených ropných válek, které jsme bojovali na Středním východě po 65 let. A teprve když vidíme tento konflikt jako zástupnou válku o potrubí, stanou se události srozumitelné.“

To říká všechno, nemyslíte?

Překlad Messin

 

Zdroj:   http://www.counterpunch.org/2016/09/15/assads-death-warrant/