Neil Clark

Soudní zproštění viny zesnulého Slobodana Miloševiče, bývalého prezidenta Jugoslávie, za válečné zločiny spáchané během války v Bosně tribunálem ICTY opět prokazuje, že bychom měli brát tvrzení NATO ohledně jeho „oficiálních nepřátel“ nejen s rezervou, ale jako obrovsky přehnaná.

Neokonzervativní komentátoři a „liberálně intervenční“ experti nám za posledních více než 20 let při každé příležitosti říkali, že Miloševič (demokraticky zvolený vůdce v zemi, kde volně působilo přes 20 politických stran) byl zlý genocidní diktátor, které nesl vinu za VŠECHNY mrtvé na Balkáně v devadesátých letech. Opakujte po mě robotickým hlasem (za robotických pohybů pažemi): „Miloševičova genocidní agrese“, „Miloševičova genocidní agrese“.

Ale oficiální příběh, stejně jako ten co nám vykládali v roce 2003 o iráckých zbraních hromadného ničení, které mohly být odpáleny do 45 minut, byl lživý, naplánovaný k ospravedlnění změny režimu, kterou si západní elity už dávno přály.

Závěr ICTY, že jeden z nejvíce démonizovaných mužů moderní éry není vinen z nejodpornějších trestných činů, ze kterých byl obviněn, měla zaplnit první stránky médií po celém světě. Ale to se nestalo. Dokonce i ICTY to pohřbil hluboko v 2.590 stránkovém rozsudku v procesu s bosensko-srbským vůdcem Radovanem Karadžičem, který byl v březnu odsouzen za genocidu (ve Srebrenici), válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Ohledně Miloševičova očištění nebylo žádné oficiální oznámení, nebo tisková konference. Můžeme poděkovat novináři a výzkumníkovi Andy Wilcoxsonovi, že to pro nás vyvěsil.

Jak je to všechno jiné, než v době, když začal v únoru 2002 soud s takzvaným „řezníkem Balkánu“! Tehdy byste museli být zamčeni ve skříni, abyste nevěděli co se děje.

CNN zajistila plošné pokrytí toho, co bylo popisováno jako „nejdůležitější proces od Norimberku“. Miloševičova vina byla samozřejmě brána jako daná. „Až přijde trest a on zmizí v té cele, nikdo už ho nebude přicházet poslouchat, přestane existovat“, prohlásila americká právnička Judith Armatta z Koalice pro mezinárodní spravedlnost, organizace, která měla za poradního člena představenstva bývalého amerického velvyslance v Jugoslávii Warrena Zimmermana.

Každý, kdo se odvážil zpochybnit postoj NATO, byl „imperiálními vymahači pravdy“ označen za „obhájce Miloševiče“, nebo ještě hůře za „popírače genocidy“.

Avšak uprostřed toho všeho žvanění a mediálního humbuku kolem „procesu století“ se brzy ukázalo, že trestní stíhání bylo ve velice hlubokých problémech. The Sunday Times citovaly právního experta, který tvrdil, že „80 procent úvodních prohlášení obžaloby, by bylo britským soudem odmítnuto jako informace z doslechu.“ To je podle mě velkorysé hodnocení.

Problém byl v tom, že se jednalo o monstrproces, ve kterém byla důležitější geopolitika, nežli pádné důkazy. Je důležité si uvědomit, že původní obžaloba proti Miloševičovi v souvislosti s údajnými válečnými zločiny/genocidou v Kosovu byla vydána v květnu 1999, v době vrcholícího bombardování Jugoslávie paktem NATO, a v době, kdy se válka nevyvíjela podle plánu USA a jejich spojenců.

Obvinění bylo jasně navrženo tak, aby vyvinulo tlak na Miloševiče a donutilo ho přijmout požadavky NATO.  Pro NATO bylo problémem, že už v době začátku Miloševičova procesu se kosovský příběh rozpadal. Nechutná tvrzení ze strany USA a jejich spojenců o genocidě a statisících mrtvých se ukázala jako falešná. Více například John Pilger zde. V září 2001 soud OSN oficiálně rozhodnul, že nedošlo k žádné genocidě v Kosovu.

Takže ve snaze posílit svůj slábnoucí případ proti Miloševičovi museli prokurátoři v Haagu přijít s novými obviněními, vztahujícími se k válce v Bosně, a obvinili Sloba, že byl součástí „zločinného spolčení“ se záměrem zabít/etnicky vyčistit bosenské Muslimy a bosenské Chorvaty v rámci projektu „Velkého Srbska“.

V normálním trestním řízení jsou nejprve shromážděny důkazy a až poté, kdy jsou považovány za dostatečné, je vyneseno obvinění. Ale v případě Miloševiče nastal opak: byl obviněn z politických důvodů a pak následoval hon za důkazy.

Je ironií, že bývalý jugoslávský prezident byl předtím chválen prezidentem Clintonem za svou roli při zprostředkování mírové dohody v Bosně v roce 1995, která byla podepsána v Daytonu ve státě Ohio.

Pravdou je, že Miloševič nebyl žádným tvrdým srbským nacionalistou, ale celoživotním socialistou, oddaným myšlence multirasové a multietnické Jugoslávie.

Po celou dobu jeho působení u moci nebylo jeho záměrem vytvoření „Velkého Srbska“, ale pokoušel se udržet pohromadě federativní Jugoslávii, jak nyní ICTY se zpožděním uznává.

Nejenom, že Miloševič nebyl odpovědný za etnické čistky v Bosně, ve skutečnosti proti nim vystupoval. ICTY zaregistroval Miloševičovu „opakovanou kritiku a nesouhlas s politikou činěnou ze strany obviněného (Karadžiče) a bosensko-srbského vedení“.  Miloševič, muž, pro kterého byly nepřijatelné jakékoliv formy rasismu, trval na tom, že všechna etnika musí být chráněna.

Avšak za účelem ztrestání Miloševiče a varování ostatních o důsledcích odvahy oponovat americké moci musela být přepsána historie. Projugoslávský socialista, který oponoval politice bosensko-srbského vedení, musel být zpětně proměněn v padoucha bosenské války a samozřejmě obviněn z veškerého krveprolití, ke kterému na Balkáně došlo. Zatímco zmíněný americký velvyslanec Warren Zimmerman, jehož zhoubný zásah k potopení diplomatického řešení pomohl vyvolat bosenský konflikt, vyšel bez úhony.

Kampaň „Za vše může Slobo“ jednoduše všechna fakta vyhodila oknem. Jeden článek, napsaný, bez legrace, univerzitním profesorem evropských studií z Oxfordu, dokonce popisuje Miloševiče jako lídra Jugoslávie v roce 1991 (což je rok, kdy se odtrhlo Slovinsko). Ve skutečnosti byl v té době vedoucím představitelem země Chorvat Ante Markovič.

Nakonec byl Miloševič přirovnáván k Hitlerovi. „Bylo to jak sledovat zlého, naparujícího se Hitlera v akci“, napsal politický editor News of the World, když měl Miloševič tu drzost bránit se u soudu. „Když sesazený srbský tyran kázal soudu, byly tam hrůzné záblesky nacistických zrůd z druhé světové války.“

Pro větší utvrzení čtenářů časopis přispěchal s obrázkem Hitlera s nápisem „řezník z Berlína“ v popředí koncentračního tábora a s obrázkem Miloševiče s nápisem „řezník z Bělehradu“ – překrývajícím obraz bosenského koncentračního tábora. Se kterým ve skutečnosti neměl vůbec nic společného.

V březnu 2006, velmi příhodně pro obžalobu, Miloševič ve své cele náhle zemřel.

Vzhledem ke všemu co jsme viděli a slyšeli během hlavního líčení až do toho okamžiku, bylo nemyslitelné, aby mohlo být vyneseno prohlášení vinen. Celá série svědectví, které měly přinést takzvanou „kouřících zbraň“ („nezvratné důkazy“, pozn. Mess) skončila debaklem.

Jak jsem napsal už dříve:

Korunní svědek Radomir Tanič byl odhalen jako muž placený britskou tajnou službou, zatímco bývalý šéf jugoslávské tajné policie Rade Markovič, který měl Miloševiče konečně usvědčit a odhalit, jak jeho bývalý pán nařídil vyhnat etnické Albánce z Kosova, udělal ve skutečnosti pravý opak a dosvědčil, že byl mučením donucen lhát a že jeho písemné prohlášení bylo zfalšováno tribunálem.

Kromě toho, jak jsem uvedl zde, bývalý šéf bezpečnosti jugoslávské armády, generál Geza Farkas (etnický Maďar) dosvědčil, že všem jugoslávským vojákům v Kosovu byl předán dokument, vysvětlující mezinárodní humanitární právo a že jim bylo nařízeno neuposlechnout jakékoliv rozkazy, které by ho porušovaly. Farkaš také řekl, že Miloševič zakázal povolení provozovat jakékoliv polovojenské skupiny v Kosovu.

Když Miloševič zemřel, žalobci prohlašovali, že „podvedl spravedlnost“.  Ale ve skutečnosti, jak nyní potvrdil ICTY, byla nespravedlnost spáchána na Miloševičovi.

Zatímco se musel bránit politicky motivovanému obvinění v Haagu, USA a jejich spojenci zahájili svůj brutální a ilegální útok na Irák, válku, co vedla k úmrtí až jednoho milionu lidí. Loňská zpráva o počtu mrtvých odhalila, že v důsledku Američany vedené „války proti terorismu“ zemřelo v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu nejméně 1,3 milionu lidí.

Takovéto počty nám pomáhají na Kosovo nahlížet z jiné perspektivy. I kdybychom učinili Miloševiče a jugoslávskou vládu odpovědnými za některá úmrtí z roku 1999 (ve válce, kterou si Západ jasně přál a vyvolal)  daleko, daleko větší smrt a zkáza byla způsobena zeměmi, které nejvíce dychtily vidět prezidenta Jugoslávie na lavici obžalovaných. Jak v roce 2008 poznamenal John Pilger, bombardování Jugoslávie bylo „dokonalým předchůdcem pro krveprolití v Afghánistánu a Iráku“.

Od té doby jsme měli také NATOvské zničení Libye, země, které měla nejvyšší životní úroveň v celé Africe a podporu násilných “rebelů“, aby se pokusili o „změnu režimu“ v Sýrii.

Nemusíte být Sherlock Holmes, abyste tu viděli vzor.

Před USA vedenými válkami a „humanitárními intervencemi“ proti zacíleným státům, je vyrobena spousta nechutných tvrzení proti vůdcům dotyčných zemí a jejich vládám. Těmto tvrzením je věnována maximální pozornost sdělovacích prostředků a jsou opakována do omrzení, aby si lidé byli nuceni myslet, že je to pravda.

Později vyjde najevo, že tvrzení byla buďto zcela nepravdivá (stejně jako ty zbraně hromadného ničení v Iráku), neprokázaná, nebo hodně zveličená. Ale cyklus zpráv nepřenáší pozornost na odhalení předchozích podvodných tvrzení, ale zaměřuje se na dalšího agresivního/genocidního „nového Hitlera“, kterého je třeba řešit. V roce 1999 to byl Miloševič; teď je to Asad a Putin.

A víte co, milý čtenáři?  Jsou to ti samí lidé, co brání válku v Iráku i další krví potřísněné západní vojenské intervence založené na lžích, neprokázaných tvrzeních, či velkých přeháněních, kteří souhlasí s obviněním.

Jak říká jedno hodně staré přísloví: Když ukážeš jedním prstem, jsou tři, které ukážou zpátky na tebe.

Překlad Messin

 

Zdroj: https://www.rt.com/op-edge/354362-slobodan-milosevic-exonerated-us-nato/