Role britského generála sira Michaela Jacksona

Michel Chossudovsky, Global Research 23.září 2011

 

Po téměř čtyřiceti letech byla vydaná rozsáhlá zpráva vyšetřovací komise ohledně události známé jako Krvavá neděle, masakru z roku 1972, ke kterému došlo ve městě Derry, Severním Irsku. Zpráva sice vyzývá k odškodnění rodin obětí, nedokáže však určit kdo jsou pachatelé v britské vládě a armádě.

Státní zastupitelství zprávu nadále zkoumá kvůli zjištění, zda je dostatek důkazů pro obvinění britských vojáků zapojených do Krvavé neděle 30.ledna 1972. Přestože bylo dosaženo pokroku v otázce vyrovnání, v souvislosti s možností obvinění britských vojáků nedošlo k žádnému podstatnému vývoji. (Irish Times, 22.září 2011)

Vyplacení odškodnění má zakrýt zapojení vlády Jejího Veličenstva.

Byla tato zabíjení spontánní, nebo poslouchali členové prvního výsadkového pluku rozkazy z vyšších míst?

Zatímco byla možnost podat trestní oznámení na britské vojáky, otázka kdo z širšího vedení britské armády a tajných služeb mohl dát v roce 1972 rozkaz k zabíjení nebyla nikdy vznesena.

Jaká byla základní velitelská struktura prvního praporu výsadkového pluku, který provedl masakr v Derry?

Velitelem pozemních sil v Severním Irsku byl v roce 1972 generál Robert Ford.

Podplukovník Derek Wilford byl velitelem prvního praporu výsadkového pluku, který představuje elitní speciální jednotku britské armády.

BBC popisovaný jako „uznávaný vznosný důstojník“ byl Wilford v roce 1972 u soudu omilostněn.

Zatímco pozornost byla upřena na roli podplukovníka Wilforda, role jeho pobočníka, kapitána Michaela Jacksona (který byl v té době napojen na vojenskou tajnou službu) byla od začátku vyšetřování v roce 1972 zamlžována.

Kapitán Jackson byl druhým nejvyšším velitelem (pobočníkem) prvního praporu výsadkového pluku. Svou vojenskou kariéru začal ve sboru vojenské rozvědky v roce 1963. Sbor později sehrál společně s britskou armádou klíčovou roli při akcích v Severním Irsku.

Pod vedením Dereka Wilforda střílel kapitán Michael Jackson a dalších 13 vojáků jednotky na pokojný protest za občanská práva. Za pouhých 30 minut zastřelili 13 lidí a dalších 13 zranili. Mrtví byli zastřeleni střelami do hlavy nebo těla, což naznačuje záměrné zacílení. U mrtvých nebyly nalezeny žádné zbraně.

Wilford i Jackson byli za masakr spíše odměněni, nežli potrestáni.

Wilfordovi, který následně odešel z ozbrojených služeb, byl necelý rok po masakru udělen Řád britského impéria Jejího veličenstva.

Michaelu Jacskonovi jeho role v masakru nebránila ve vojenské kariéře. Skutečností je pravý opak. Před důchodem v roce 2006 dosáhl nejvyšší hodnosti v britské armádě, náčelníka generálního štábu.

V roce 1982 se stal velitelem 1.praporu výsadkové pluku a v roce 1990 velitelem brigády v Severním Irsku.

Po svém působení v Severním Irsku byl pod záštitou OSN převelen na scénu etnické války nejprve v Bosně a Chorvatsku, a později v Kosovu.

V roce 1995, bezprostředně po etnických masakrech v oblasti Krajina v Chorvatsku, která byla předtím obydlena Srby, měl generál Jacskon jako velitel IFOR na starosti organizování „návratu Srbů do oblastí převzatých chorvatskou armádou po útoku na Krajinu v roce 1995“. (Janes Defense Weekly, Vol 23, č. 7, 1996)

A v této funkci Jackson „prosazoval, že s přesídlením (návratem) Srbů se nebude spěchat, aby se zabránilo napětí (s Chorvaty) a zároveň varoval navracející se Srby  před zaminovanou zemí“ (tamtéž)

Po jeho nasazení  v Bosně a Chorvatsku vedl v roce 1999 generálporučík Mike Jackson pozemní invazi do Jugoslávie jako velitel jednotek KFOR.

V Chorvatsku, Bosně a Kosovu použil generál Michael Jackson protipovstalecké dovednosti získané v Severním Irsku. V Kosovu aktivně spolupracoval s Kosovskou osvobozeneckou armádou (UCK) v čele s velitelem Agimem Ceku.

Ceku a Jackson spolupracovali už v polovině 90.let . Agim Ceku byl v té době velitelem chorvatských sil, které provedly masakr v Krajině při operaci „Bouře“. Během toho byl Jackson zodpovědný za repatriaci chorvatských Srbů pod dohledem OSN. Na druhé straně byla na zakázku Pentagonu žoldácká americká firma MPRI (Military Professional Resources Inc.) zodpovědná za poradenství chorvatské armádě při plánování operace „Bouře“. Stejní žoldáci byli použiti na vojenský výcvik Kosovských ochranných sborů (KPC), do značné míry integrovaných bývalými agenty a členy UCK.

zleva:

Hashim Thaci, B. Kouchner. Mike Jackson, Agim Ceku a gen. Wesley Clark.

Zatímco byl generál Mike Jackson během jeho služby v KFOR zobrazován jako usilující o ochranu srbských civilistů, kteří prchli z Kosova během jeho mandátu, tito nebyli vyzýváni k návratu pod ochranou OSN. V poválečném Kosovu docházelo k masakrům civilistů prováděným UCK (a následně KPC). NATO a OSN zavíralo nad cílenými atentáty UCK oči.

Po ukončení svého působení v Kosovu byl generál Jackson velitelem pozemních vojsk Velké Británie.

A v únoru 2003, necelý měsíc před vpádem do Iráku, byl povýšen na náčelníka generálního štábu (CGS)

Jako náčeník generálního štábu hrál generál Michael Jackson ústřední roli roku 2003 v irácké vojenské kampani v úzké spolupráci se svými protějšky z USA. Hrál také klíčovou roli v okupaci jižního Iráku v čele britských sil na základně v Basře.

Krvavé pondělí 19.září 2005 v Basře v Iráku

V pondělí 19.září 2005 byli dva britští tajní „vojáci“ oblečení v tradičním arabském oděvu zadrženi okupační iráckou policií, když řídili motorové vozidlo naložené výbušninami, zbraněmi a střelivem. Několik zpráv z médií a očitých svědků prohlašovalo, že pracovníci SAS byli maskováni jako „teroristé“ z Al-kaidy a plánovali položit bomby na náměstí v Basře, kde měla proběhnout náboženská událost.

Dva vojáci SAS byli „zachráněni“ britskými silami v totálním vojenském útoku na budovu kde byli zadržováni.

„Britské síly použily až 10 tanků „podporovaných vrtulníky“ aby si proklestily cestu do vězení a osvobodily dva britské vojáky.“

Incident vyústil v 7 mrtvých Iráčanů a 43 zraněných (The Times, 20.října 2005)

„Náhrada“ rodinám obětí

Místo vyšetřování a stíhání osob odpovědných za masakr v Basře pod vedením britských sil, britská vláda potvrdila, že „zaplatí náhrady za zranění a škody při útoku armády na policejní stanici v Basře během operace, kvůli propuštění dvou vojáků SAS“. (The Scotsman, 15.října 2005)

Formulace připomínající masakr Krvavé neděle:  žádné stíhání, žádné vyšetřování, žádné spravedlnost ale „náhrada“ jako krytí válečného zločinu.

Kapitán Ken Masters z královské vojenské policie (RMP) v Basře měl mandát prošetřit okolnosti „záchranné“ operace. Za tímto účelem také naznačil, že by mohl spolupracovat s iráckými civilními orgány.

Královská vojenská policie (RMP) je sbor britské armády zodpovědný za  policejní služby personálu, a to jak ve Velké Británii tak v zámoří.

V rámci svého mandátu RMP kapitán Masters vyšetřoval „tvrzení, že britští vojáci zabili nebo týrali irácké civilisty.“ Konkrétně v tomto případě se vyšetřování týkalo britského útoku na vězení 19.září , kde byli dva britští příslušníci SAS zadržováni pro další vyšetřování. Útok byl schválen generálem sirem Michaelem Jacksonem a britským ministrem obrany Johnem Raidem.

„Odškodnění rodin údajných iráckých obětí, které zemřely při šarvátce, záviselo na oficiálním vyšetřování prováděným kapitánem Mastersem (RMP) a jeho týmem.“

Tohle vyšetřování se nikdy neuskutečnilo. Kapitán Masters z RMP v Basře  údajně 15.října 2005 „spáchal sebevraždu“. Podle slov obranného analytika citovaného BBC:

„Kapitán Masters byl součástí poměrně malého týmu a jeho práce byla docela stresující . Je to docela náročná práce.. Myslím, že se na stresu docela podílí“(BBC, 16.října 2005)

Mezi Ministerstvem obrany a kapitánem Mastersem, který byl odpovědný za vyšetřování za jednání a chování vojáků, byly patrné neshody. (The Independent, 16.října 2005)

Útok z 19.září na „záchranu“ dvou mužů SAS byl zahájen pod vedením velitele  Johna Lorimera.   V prohlášení Lorimer řekl, že cílem nájezdu bylo zajistit bezpečnost těchto dvou mužů SAS.

12.října byl generál sir Michael Jackson v Basře na konzultaci s brigádním generálem Lorimerem.

Záchrannou operaci dvou elitních mužů SAS generál Michael Jackson předtím schválil: „Dovolte mi jasně říci, jak je důležité získat ty dva vojáky“. (The Times, 12.října 2005)

O tři dny později, při návštěvě Basry generálem Jacksonem, byl kapitán Masters mrtvý.

Kapitán Ken Masters, nejvyšší policejní britský vyšetřovatel pracující v Iráku, byl nalezen oběšen ve svých kasárnách v Basře. (15.října)

Žádné další vyšetřování „záchrany“ v Basře nebylo po smrti kapitána Masterse provedeno.

Nebylo ani provedno žádné vyšetřování neobvyklých okolností předčasné smrti kapitána Masterse.

Byla to otevřená a uzavřená kauza. Záležitost prošla v britských médiích téměř nepovšimnuta.  Nicméně, Daily Mail (17.října 2005)  odmítl tezi sebevraždy: „Málo se ví o jeho soukromém životě a tak je možno říci že by bylo nepravděpodobné, ža by jej pracovní tlak dohnal ke spáchání sebevraždy.“

Omlouvání válečných zločinů

Od Krvavé neděle z ledna 1972 v Derry v Severním Irsku k Chorvatsku, Kosovu a Basře v Iráku v září 2005.

Loni v červnu se generál sir Michael Jackson „omluvil za Krvavou neděli“ v televizním vysílání interview BBC.

„Bývalý šéf britské armády sir Michael Jackson nabídl nechutnou omluvu za události o Krvavé neděli, po zveřejnění zprávy Saville ohledně událostí z 30.ledna 1972 v Londonderry.

„Zjištěná smrtící střelba do civilistů britskými vojáky bylo katastrofou pro Severní Irsko. Premiér David Cameron řekl, že zabití 13 demonstrantů bylo neodůvodněné a neospraveditelné.“ (BBC)

Premiér řekl: „on se omluvil“.

Omlouvat se za válečné zločiny? Jaké jsou právní důsledky? Obvinění, nebo „samo-obvinění“?

Překlad Messin, 28.9.2011

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=26750