Nebojsa Malic, Antiwar.com

Minulý týden se u haagského inkvizičního tribunálu (ICTY) stalo něco neobvyklého. Kvazi-soud vytvořený neexistující pravomocí Rady bezpečnosti OSN k vyšetřování válečných zločinů spáchaných v jugoslávských válkách během devadesátých let odsoudil dva chorvatské generály za válečné zločiny. Je to zvláštní ze dvou důvodů. Za prvé, za celou dlouhou dobu bylo odsouzeno pouze několik ne-Srbů, a jen pár z nich odsouzeno k něčemu jinému, nežli k nějakému symbolickému trestu. Za druhé, zatímco ne-Srbové byli odsuzováni pouze za jednotlivá zvěrstva, srbští obžalovaní byli souzeni podle doktríny „zločinného spolčení“, speciálně vytvořeného pouze pro ně. Až do teď.

Státní zástupce tvrdil, a soudci odsouhlasili, že Ante Gotovina a Mladen Markač byli oba součástí „zločinného spolčení“  za účelem násilného přemístění srbského obyvatelstva z Chorvatska v létě 1995. Podle žalobců nebylo zločinné spolčení vedeno nikým jiným, než chorvatským prezidentem Franjo Tudjmanem, který zemřel v roce 1999. Třetí obviněný generál Ivan Čermak byl zproštěn všech obvinění.

 

Šok a hněv

 

Chorvatští činitelé, stejně jako převážná část veřejnosti, přivítali rozsudky s šokem a hněvem. Po celé zemi nastaly nepokoje. Fotbalové týmy ozdobily své dresy portréty Gotoviny. Jeden muž se dokonce na protest podřezal rozbitým sklem.

Chorvati si v oficiální historii tvrdě chrání svůj příběh o „vlastenecké válce“ , podle kterého byl mírumilovný chorvatský stát brutálně napaden agresivním expansivním Srbskem a jugoslávskou armádou, kteří pokračovali zabíjením Chorvatů a „okupací třetiny chorvatského území“ celé roky, dokud je „obránci“ nevytlačili a nezabezpečili nezávislost země. V Chorvatsku je to otázka víry, napadaná jen velmi málo (a na vlastní nebezpečí), takže všechny jejich činy jsou podporovány jako oprávněná sebeobrana, nic co by udělal chorvatský voják tedy nemůže být považováno za něco nelegálního nebo nemorálního.

Toto  se nevztahuje jen na generály a válečné politiky,  když byl letos v únoru na základě srbského zatykače zadržen voják Tihomir Purda, davy demonstrantů požadovaly jeho propuštění.

Tenhle příběh je zjevně problémový. Za prvé, ani rozpadající se jugoslávská vláda, ani Srbsko nikdy nepopírali vyhlášení chorvatské nezávislosti jako takové. Nicméně byli znepokojeni Tudjmanovým odejmutím základních práv půl milionu Srbů, kteří měli pádné důvody cítit se v nezávislém Chorvatsku nepříjemně. Území, která skončila pod kontrolou Srbů se skládala převážně z oblastí obývaných Srby, a nikoliv „napadených“ Srbskem – rozdíl, který se většina západních novinářů nikdy neobtěžovala rozlišit. A nakonec, představa, že zvěrstva jsou ve spravedlivé válce z definice nemožná, je nesmyslná. Vyjadřuje extrémní přesvědčení víry, že účel svědčí prostředky.

 

Psi ze skládky

 

Neschopni argumentovat u ICTY, tvrdili chorvatští právníci hájící generály, že operace v srpnu 1995, zahrnující vraždy, vyhánění Srbů a rozsáhlé ničení jejich majetku, byla legitimní vojenskou operací podporovanou vládou USA.

Je pravda, že Washington stál za operací „operací Bouře“, když vycvičil a vyzbrojil chorvatskou armádu prostřednictvím „soukromého dodavatele“ žoldácké firmy MPRI. Existuje o tom řada svědectví, včetně memoáru Richarda Holbrooka, kde zmiňuje vyjádření svého kolegy Roberta Frasureho, který referuje o Chorvatech jako amerických „psech ze skládky“ nad jejichž metodami by jsme neměli být „upejpaví“.

V té době dokonce velvyslanec Washingtonu v Záhřebu, Peter Galbraith popřel, že  exodus Srbů by mohl být označen za „etnickou čistku“, protože etnické čistky jsou něco, co dělají jen Srbové! Svou argumentaci podpořil tvrzením, že Srbové odcházejí z vlastní vůle.

Inkvizice dosud opakovaně tvrdila, že nemá žádnou soudní pravomoc nad nikým mimo národy bývalé Jugoslávie – ostatní účastnící konfliktu jako USA a jednotky NATO nikdy nečelili žádnému obvinění z trestného činu.  Není jasné, zda si chorvatští právníci mysleli, že  vyjádřením podpory USA by mohlo být obvinění staženo, či rozšířeno na amerického spojence. Tak či tak, Impérium udělalo to, co obvykle, a hodilo své „psy ze skládky“ jak se říká přes palubu poté, co posloužili jejich záměrům.

 

Tudjmanovy nahrávky

 

Rozhodujícími důkazy byly pro Inkvizici přepisy nahrávek mítinků prezidenta Tudjmana, nechávajících jen málo pochyb o jeho záměrech odstranit srbskou populaci z Chorvatska, a dokonce i vměšování v Bosně. Zatímco se současný chorvatský prezident Ivo Josipovič pohybuje na tenké hraně mezi potvrzováním autentičnosti nahrávek a neustálým tvrzením, že chorvatské válečné úsilí ( šlo přece o dědictví srbských perzekucí) bylo přesto legitimní, chorvatská veřejnost pokračuje v čarodějnickém honu na kohokoliv, kdo vyzradil nahrávky ICTY.  Přestože všichni víme, že to mohlo být Impérium, které to udělalo.

 

Otázka legitimity

 

Doktrína „zločinného spolčení“ byla pro ICTY vyvinuta chorvatsko-americkým profesorem práva, jako koncepce „chyť všechny“, která umožnila stíhání lidí, ne proto, co udělali, ale proto, že tam v té době byli. Stručně řečeno, prostě být v pozici autority stačilo na jejich odsouzení z důvodu toho, že „měli vědět“ co jejich podřízení dělají. Ještě lepší, podle ICTY jste mohli patřit ke „zločinnému spolčení“ aniž byste o tom věděli. Toto inkvizici umožnilo obvinit celé srbské politické a vojenské vedení – v dnešním Chorvatsku, Bosně, Srbsku – a být součástí velkého spiknutí za účelem vytvoření „Velkého Srbska“, to bylo obvinění, které nebrala vážně sama Inkvizice, ale dobře se vyjímalo v titulcích novin.

V tomto světle je pochopitelné, že verdikt na základě této doktríny Chorvaty znervóznil. Koneckonců jejich hlavním úkolem v průběhu let bylo de-legitimizovat srbské válečné úsilí.

Nyní, když je bota na druhé noze, zdá se inkviziční přisluhování mnohem méně příjemné.

 

Scénář Orič

 

Existuje nicméně málo náznaků, že by se Inkvizice vážně zajímala o zpochybnění legitimity válečného úsilí prezidenta Tudjmana. Jak bylo už uvedeno dříve, Impérium bylo přímým účastníkem konfliktu. Chorvatsko se před několika lety připojilo k NATO a zdá se na cestě k brzkému členství v EU. A zatímco masový návrat uprchlíků byl hlavním politickým cílem Washingtonu a Bruselu v Bosně, takové úsilí nebylo v případě přemístěných Srbů vyvinuto. Ve skutečnosti bez ohledu na to, která strana je obviněna, popírá Chorvatsko nadále majetek a občanská práva navrátilců a odrazuje je od jakéhokoliv vážného návratu náhodným obviňováním srbských mužů z válečných zločinů.

Další sugescí politického kalkulu je skutečnost, že třetí obžalovaný generál Čermak byl zproštěn všech obvinění. Hlavním bodem doktríny „zločinného spolčení/podniku“ je totiž praktická nemožnost být zproštěn obžaloby po obvinění: obžalovaný je vinen na základě stávajícího. Pokud se Čermakovi nepodařilo nějak prokázat, že v té době neexistoval, je jeho osvobození stejně matoucí jako odsouzení Gotoviny a Markače.

Nebylo by od věci předpokládat i možnost, že by Gotovina s Markačem mohli být časem propuštěni, nebo úplně zproštěni obžaloby po odvolacím procesu. To přesně se stalo bosensko-muslimskému warlordovi Naseru Oričovi. Příčinou toho, že byli obviněni a odsouzeni by na prvním místě mohla být snaha o posílení slabé fikce nestrannosti a legitimity ICTY a samotné doktríny „zločinného podniku“. Buď jak buď, je krajně nepravděpodobné, že by se u Inkvizice, nebo jejích sponzorů v Evropě a USA náhle vyvinula schopnost vcítit se do utrpení Srbů.

 

Důsledek

 

Nic z toho nepomůže chorvatskému vyrovnání. Po celá léta jim jejich vlády sdělovaly, že jejich strana byla ctnostná, čistá a nevinná. Nyní zdá se stačí jeden verdikt před haagským tribunálem a vrhá jejich představy do zmatku. Existuje už mnoho hněvu zaměřeného na vládu, která se utápí v korupčních skandálech a snaží se vyrovnat s rostoucím dluhem a nezaměstnaností. Verdikt vlastně vládě umožnil vyhnout se zabývání se jejími pochybnými skutky od nezávislosti a schovat se za volání po vlastenectví a rostoucí komplex oběti.

Co se týče Srbů, gesto předstírané spravedlivosti ICTY je příliš málo, příliš pozdě. Vmanévrování někoho jiného pro jednou nepovede ke změně poznání, že hlavním posláním Inkvizice je přepsat nedávnou historii Balkánu ve prospěch Impéria. Verdikt nad Gotovinou pouze ukazuje, že v tomto poslání jsou nyní ochotni pošlapat své včerejší zástupce. Po skutečné spravedlnosti pro Balkán tu není ani stopy.

 

Překlad Messin, 25.4.2011 

 

Zdroj:  http://original.antiwar.com/malic/2011/04/22/injustice-for-all/