Kupec benátský – o financování a historii barevných revolucí

globe-32299_960_720

Daniel Solis, Šifra 9/2016

Barevné revoluce se v dnešní době provádějí podle standardního postupu předávaného v různých manuálech. Dokonce si z nich bystří jedinci jako Albert Einstein Institution v čele v čele s vysloužilým důstojníkem Genem Sharpem či Srbové z hnutí OTPOR, konkrétně skupina kolem Srdjana Popoviče, udělali výnosnou živnost „revolučních konzultantů“.

Ti jsou placeni různými nadacemi, zejména nechvalně známým magnátem Georgem Sorosem, neziskovkami a americkými polovládními agenturami jako NED, USAID, RAND nebo Carnegie Foundation, jak ukazuje například dokumentární film produkce Journeyman Pictures – The Revolutin Business.

Zatímco dříve technologie převratu patřily k tajnému učení v kompetenci zasvěcených diplomatů z řad benátské černé šlechty, jak nám jí popsal William Shakespeare v Othellovi, dnes jsou návody na barevné revoluce všeobecně rozšířeny, zejména mezi neziskovkami specializovanými na vydírání režimů a nastolování nových, duhových pořádků.  Mezi ty nejznámější manuály patří Luttwalk: Coup ď État: A Practical Handbook (1968); Malaparte: Technique du coup ď état (1931); Miller: Strategic Nonviolent Struggle – A Training Manual (2006); Sharp: From Dictatorship to Democracy (2002); Popovič, Djinovič, Milivojevič, Merriman, Marovič: A Guide to Effective Nonviolent Struggle – students book (2007).

Málokdo ale ví, že byl nalezen v dokumentech německého ministerstva zahraničí, které byly po druhé světové válce převezeny do Británie, návod k rozpoutání sociálních a národnostních revolucí v Rusku z 9. března roku 1915. Náhodou neunikly pozornosti tehdy mladého britského historika českého původu Zbyňka A. Zemana, jenž byl jedním ze tří britských historiků, kteří společně s Francouzi a Američany zkoumali obsah archivů berlínského ministerstva zahraničí, vybrakovaného spojenci v závěrečné fázi druhé světové války.

Výsledkem Zemanova snažení byla mimo jiné i kniha, která vyšla v češtině v roce 1999 pod názvem Parvus Helphand – Muž, který financoval Lenina. Zmíněný manuál nebyl ničím jiným, nežli historickým návodem na tzv. Velkou říjnovou revoluci, v níž byl zneškodněn carský režim a zahájen rudý teror Lvem Davidovičem Bronštejnem alias Trockým. Parvus Helphand nebyl nikdo jiný než Trockého a Leninův ideolog a lobbista Israel Lazarevich Gelfand, který o vlivných a bohatých souvěrců sháněl politickou a finanční podporu pro rudou revoluci v Rusku. Zeman dokládá například Parvusovu součinnost s německými úřady. Anthony C. Sutton (2001) pak rozvádí Parvusovy kontakty až k miliardářům na Wall Street.

Parvus, nepřímo odpovědný i za arménskou genocidu, díky finanční podpoře Mladoturků v Soluni, kteří svrhli v roce 1908 tureckého sultána Abdula Hamida II. a nastolili nové pořádky, zřejmě nepracoval jen pro Německo, potažmo pro Wall Street. Je velmi pravděpodobné, že byl tajně činný i přes jednu z nejvypečenějších lóží v západním světě, již zmiňovanou černou benátskou šlechtu, neboli v širším smyslu černé Guelfy. Dodnes je tato inciativa s cílem rozložit ruské carství a Osmanskou říši známa jako Parvusův plán, za kterým stojí mimo jiné i benátský magnát hrabě Volpi di Misurata. Guelfové mají dosud obrovský vliv, působí mezinárodně a jejich centrum je krom Londýna a Amsterdamu také ve Švýcarsku, kde Parvus vystudoval a působil.

Hle, snaha získat kontrolu nad Dardanelami byla již tehdy na pořadu dne. Dodnes jsme svědky jak působení černých Guelfů, tak i technologů barevných revolucí in flagrante delicto. Aktivity Guelfů se úzce dotýkají i nás. Česká asociace Římského klubu má vazby na samotný klub založený italským průmyslníkem Aureliem Peccei, který je důležitou nadnárodní expoziturou Guelfů neboli Iluminátů, podobně jako Tovaryšstvo Ježíšovo, které nechal vzniknout coby „digitus Dei“ Guelf Gasparo Contarini. Titulek publikace Římského klubu z roku 1991 „první globální revoluce“ hovoří sám za sebe. Někteří starostliví Češi, obávající se o budoucnost naší modré planety, se seskupili kolem někdejšího prezidenta Václav Havla, figurujícího mimo jiné i v tomto elitním Římském klubu, aby se dobrovolně stali užitečnými idioty temné globalizační agendy Guelfů a kupců benátských.

Udržitelný růst, nebo „po nás potopa“? Benátky se potápějí rychlostí 2 mm ročně (podle Scripps Institution of Oceanography), nehledě na hladinu moře, stoupající v důsledku „globálního oteplování“. „je to město hříchu a dekadence,“ poznamenal svého času benátský bankéř Girolamo Piruli v osobním zápisníku; podle něj se na město, označované jako Serenissima (nejklidnější) snesl trest za hříchy benátské šlechty, zejména aroganci, křivopřísežnictví, chlípnost a sodomii. Jeptišky byly zneuctívány bohatými a mocnými a homosexualita byla natolik rozšířena, že si ženské prostitutky stěžovaly na nedostatek pracovních příležitostí. Inu, časy se mění, ale lidé zůstávají stejní.

 

Zdroj: časopis Šifra 9/016

„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich