Tony Cartalucci, Global Research
Podle německé stanice Deutsche Welle (DW) byly německé bezpečnostní a zpravodajské služby podrobně obeznámeny s berlínským útočníkem Anisem Amrim dlouho předtím, než vjel velkým kamionem na vánoční trh, kde zabil dvanáct lidí a spoustu dalších zranil.
Článek s názvem Všechny skuliny, kterými Amri proklouzl, je klasickou litanií výmluv. Tyto jsou nyní šířeny před publikem ve snaze vysvětlit, proč nebyl podezřelý zatčen týdny, měsíce, či dokonce roky před provedením útoku, jakmile vyšlo najevo, že byl agresivní a nebezpečný pro společnost.
DW v článku přiznává:
Podle dokumentu získaného deníkem Süddeutsche Zeitung, podezřelý připoutal pozornost orgánů nejprve v listopadu 2015, když ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko nevědomky řekl informátorovi vyšetřovací policejní jednotky (BKA), že chtěl „něco udělat v Německu“. Dále tvrdil, že by k útoku mohl získat samopal AK-47.
Tento článek uvádí, že od této chvíle byl Amri „sledován“ německými úřady. DW také přiznává:
Dále byl jasně agresivní, hledající možnost podniknout v Německu útok. Informace o jeho nebezpečném potenciálu se staly tak drtivými, že ho už loni v únoru označily úřady za hrozbu.
DW dále uvádí:
Všechny informace byly poté předány do kanceláře státního zastupitelství v Berlíně. Podezřelý byl od března dále sledován. V následujících měsících nevzbudil žádné podezření a úřady sledování v září zastavily.
V prosinci mohl Amri provést svůj smrtící útok – stejně jako ho provedli útočníci ve Francii a Belgii poté, co byli sledováni – a v některých případech po celé roky – než jim bylo umožněno ztratit se z radarů bezpečnostních a zpravodajských agentur právě těsně před jejich smrtícími útoky.
Chabé německé výmluvy pro nezadržení člověka, který otevřeně přiznal, že se snaží získat zbraň a usiluje o lidské životy, připomínají podobné výmluvy francouzské vlády, následující po sérii smrtících útoků po celém jejím území.
Paříž potvrdila nedostatek prostředků na zpracování velkého množství potenciálních teroristů vracejících se z bitevních polí, na které Francia sama pomohla poslat zbraně, stíhačky a další formy hmotné podpory ve prospěch teroristických organizací a jejich spojenců.
Německé výmluvy by mohly být uvěřitelné, pokud by prakticky každý teroristický útok nejen v Německu, ale i po celé Evropě nenásledoval podobný vzor, kdy jsou podezřelí sledováni, vyslýcháni, chyceni, dokonce zatčeni a propuštěni několikrát předtím, než nakonec provedou působivé, politicky vyhovující útoky po celé Evropě.
Další „Gladio“
Taková cílevědomá nedbalost zapadá do nedávné kapitoly historie Evropy – během studené války, kdy bezpečnostní a zpravodajské agentury NATO udržovaly nesčetné množství celoevropských teroristických organizací všech představitelných druhů, používaných k vraždění politických oponentů, provádění smrtících a spektakulárních útoků a jiného používání násilí, strachu a zastrašování za účelem manipulace vnímání veřejnosti i ovlivnění politických výsledků voleb v jednotlivých státech.
Takzvaná „Operace Gladio“ jak byla popsána v článku The New York Times z roku 1990 s názvem „Evoluce v Evropě; Itálie odhaluje svou síť gerily studené války“ :
V novém pořádku Evropy jsou to špehové, kteří nikdy úplně nevyšli ze studené války, pěšáci podzemní partyzánské sítě s jednou stanovenou misí: bojovat s nepřítelem, o kterém si většina Evropanů myslí, že již neexistuje. Jejich příběh je o tajných zbrojních skladech a exotických krycích jménech, vojenských úskocích a politických intrikách. V nejlepším případě není jejich příběh ničím více, než kuriózní poznámkou pod čarou ke studené válce. Otázkou je, zda by v nejhorším případě nemohl být klíčem k nevyřešenému terorismu, který se datuje na dvě desetiletí do minulosti.
The New York Times také odhalil:
Pozornost se soustředí na tajnou operaci s krycím názvem Gladio, vytvořenou před několika desítkami let, vyzbrojenou a vycvičenou pro ozbrojený odboj v případě invaze Sovětského svazu a jeho spojenců z Varšavské smlouvy. Po celý týden přicházela odhalení podobných organizací prakticky ve všech západoevropských zemích, včetně těch nepatřících do Severoatlantické aliance.
The New York Times také vylíčil, jak Gladio používalo k manipulaci veřejného mínění přízrak strachu ohledně komunismu poté, co zorganizovali teroristické útoky, aby donutili obyvatele volit vlády podle představ Washingtonu a v podstatě falešně obvinili opoziční skupiny z násilí, které spáchaly USA a NATO svými vlastními teroristickými buňkami.
Skutečnou otázkou je – jsou i dnes západními zpravodajskými službami vytvářeny a udržovány podobné sítě, určené jak k naplnění řad zahraničních žoldnéřských armád všude od Libye a Jemenu, až po Sýrii a hranice Íránu – tak určené pro manipulaci a vnucení strachu obyvatelům západních států u nich doma?
Spektakulární teroristické útoky jako ty v Paříži, Bruselu a Berlíně se jistě osvědčily jako vhodné akce k ovlivnění veřejného mínění ohledně podpory jednotlivých stran a kandidátů, stejně jako podnícení podpory válek v zahraničí proti „muslimským“ národům. Je také nevyhnutelným faktem, že evidentní teroristé, Západem představovaní jako bojující doma jsou vyzbrojení, financovaní a podporovaní buď přímo Západem v zahraničí, nebo prostřednictvím nejbližších spojenců Západu na Středním východě – jmenovitě Saúdskou Arábií a Katarem.
I když je pro lidi lákavé spadnout do falešné debaty, vytvořené v této nově se tvořící „studené válce“, lekce z historie dějin by nás měly naučit, že ne všechno je tím, jak to vypadá. A pokud je absolutně každý teroristický útok spáchán podezřelými, kteří jsou hluboce důvěrně známí západním bezpečnostním a zpravodajským agenturám, jak doma, tak ve válkách sponzorovaných Západem v zahraničí, lákavé příběhy o „střetu civilizací“ by měly být nahrazeny možností neslavného návratu Gladia do západního politického kalkulu.
Navíc, až příště agentury řeknou, aby se „stoplo sledování“ podezřelého, možná by bylo v jejich nejlepším zájmu sledovat ho dvakrát tak důkladně, stejně jako ty, co jim to zastavení sledování nařízují.
Překlad Messin