Krymsko-tatarská karta opět rozehrána

globe-32299_960_720

Stephen Karganovic, Global Research

Krymsko-tatarská spisovatelka a umělkyně Diana Kadiová nedávno napsala otevřený dopis Angele Merkelové.

„Jsem autorkou románu o Krymu. Vzhledem k tomu, že se tak intenzivně vede informační válka, že se propaganda a lži staly normou, domnívám se, že je důležité, abych uvedla své názory na téma Krymu. Ukrajinští politici tvrdí, že je Rusko agresorem a krymští Tataři jsou utlačováni, ale to jednoduše není pravda. Můj národ se opět stal nástrojem politické manipulace. Údajný útlak krymských Tatarů je jednou z těch všudypřítomných legend, které se čas od času vytahují z klobouku. Dovolte mi prosím obrátit se na Bundestag, abych řekla pravdu o tom, co se skutečně děje na Krymu.“

Není překvapením, že výmluvná výzva paní Kadiové německé kancléřce byla potlačena západními sdělovacími prostředky a zůstala bez odpovědi adresáta. Na rozdíl od této skutečné kulturní vůdkyně krymsko-tatarské komunity má však vedení extrémistického „krymsko-tatarského Medžlisu“ (kvazi náboženské organizace v exilu) vynikající vztah s německým politickým zřízením a neomezeným přístupem k němu. Extremističtí vůdci Mustafa Džemilev a Refat Čubarov už dlouhá léta úzce spolupracují s úředníky německého ministerstva zahraničí a dalšími vládními činiteli.

Zatímco posiluje vztahy s Medžlisem, Berlín zásadně ignoruje účast této organizace na povzbuzování k násilí a etnickým čistkám. (Čubarov nedávno učinil výhružné poznámky vůči ruským obyvatelům Krymu a „radil jim“, aby ho opustili dobrovolně, než bude jejich přítomnost ukončena méně příjemnými způsoby.) Čubarov byl přesto přijat na německém ministerstvu zahraničních věcí jako legitimní partner. Němečtí představitelé nemají problém s člověkem, jehož vášnivé opovržení civilními obyvateli Krymu vedlo jeho i jeho přívržence na Ukrajině k tomu, aby organizovali obchodní blokádu poloostrova a veřejně si přisoudili chválu za následné těžké následky a zvýšení cen. (Čím hůře tím lépe, zní zdá se moto těchto prozápadních bojovníků za svobodu.) Ani jeden z německých představitelů nezmínil roli těchto „aktivistů“ v odpálení krymské elektrické rozvodny, čímž způsobili nezasloužené strádání všeobecné populace, kterým se údajně domáhali „osvobození“ od ruské okupace.

Zdá se, že šance Diany Kandiové obrátit se na německý Bundestag a vyjádřit tam svou představu o situaci na Krymu jsou velmi slabé.

Medžlis, který se nyní jeví jako nějaký politický miláček Západu (status, kterému se těšili také teroristé kosovsko-albánské UCK/KLA), jedná podle pokynů svých zahraničních sponzorů. Vedení Mdžlisu úzce spolupracuje s dalšími západními žoldáky podobného druhu, jako jsou neslavní turečtí Šedí vlci a Hizb ut-Tahrir (posledně jmenovaná „neškodná“ skupina popisovaná ve wikipedii jako „mezinárodní pan-islámská politická organizace, která svou ideologii popisuje jako Islám a jejich cílem je obnovení islámského chalífátu nebo islámského státu.) V lednu 2018 tihle extremisté vrhli Molotovovy koktejly na rezidenci krymsko-tatarského muftího Emiraliho Ablajeva, který zjevně nesdílí jejich náboženskou ideologii.

Zatím to v této chvíli vypadá, že navzdory jejich teroristickým aktům se reprezentant jedné z těchto skupin objeví v Bundestagu mnohem pravděpodobněji, než aby to s jejími názory umožnili paní Kaliové.

Osud krymských Tatarů byl během většiny minulého století tragický. Je politováníhodným faktem, že pomýlená část jejich obyvatelstva poskytla v roce 1941 vlídné přijetí nacistickým útočníkům a elementy jejich etnického a náboženského vedení se zdiskreditovaly tím, že spolupracovaly s německou okupací. Po skončení druhé světové války byli na základě Stalinových příkazů deportováni z poloostrova do některých nejvzdálenějších oblastí SSSR. Nicméně v dubnu roku 2014 téměř kvůli tomu očerňovaný Vladimir Putin zrušil Stalinovu kolektivní exilovou vyhlášku a rehabilitoval všechny krymské etnické skupiny, které byly potrestány za válečnou kolaboraci. V současné době na Krymu žije 260.000 krymských Tatarů. To je asi 10 procent obyvatel.

Současně Moskva zavádí politiku navrženou tak, aby se krymští Tataři na poloostrově cítili pohodlně. Krymsko-tatarský jazyk má oficiální status, rovný ruskému a ukrajinskému. Krymští Tataři jsou zastoupeni ve všech významných institucích poloostrova, jako je místopředseda vlády, místopředseda parlamentu, zástupkyně ministra kultury a zástupce šéfa vlády autonomního města Simferopol.  Mají na Krymu své vlastní rozhlasové a televizní stanice, vysílající v jejich jazyce.

Ruská federace formulovala program rozvoje na Krymu, jehož cílem je radikálně rekonfigurovat poloostrov do roku 2020 a investovat do něj obrovské rozvojové prostředky. Na Krym jsou vyčleněny asi dvě třetiny rozvojového kapitálu federace. Obrovský pokrok dosažený na všech úrovních je přímým přínosem pro všechny obyvatele Krymu, včetně Tatarů.

Uvolněná a optimistická nálada krymských se odráží ve výstavbě mešity, která je navržena tak, aby se stala jejich nejvýznamnějším kulturním centrem. Bude postavena v Simferopolu a její součástí budou i čtyři minarety, každý o výšce 50 metrů.

Krymští Tataři strávili roky žádostmi o povolení od bývalých ukrajinských úřadů, aby tuto mešitu mohli postavit, ale bez úspěchu. Ten nastal nyní po spojení s Ruskem.  Proč se o tom „přátelé“ ze Západu zdráhají mluvit?

Západem financované exilové vedení Medžlisu se pokouší zorganizovat vlastní „dobrovolnický prapor“ v okrese Herson na jižní Ukrajině, který hraničí s Krymem. Je velmi nepravděpodobné, že obyvatelé této oblasti, kteří utrpěli extrémní potíže kvůli blokádě podněcované teroristy (když citujeme otočku Theresu May), budou samozvané „osvoboditele“ Medžlisu vítat s otevřenou náručí.

Medžlis je samozřejmě jen jednou součástí „páté kolony“, jejíž aktivity směřují proti Rusku. Záměrem v pozadí aktivace této zlovolné skupiny je právě její využití jako přínosu pro vytvoření teroristického chaosu ve stylu Iráku, což by vedlo ke ztrátě tisíců hlavně muslimských životů a vytvoření nenávisti, která by mohla být využita k politickému prospěchu iniciátorů.

Jejich lidská práva jsou jen pokryteckou frází a nejde o ně. Země NATO využívají krymské Tatary (přesně stejným způsobem jako Albánce a bosenské Muslimy na Balkáně) jako jeden ze svých nástrojů v nové studené válce, kterou rozpoutávají proti Rusku. Lidská práva krymských Tatarů jsou pro ně záležitostí naprosté lhostejnosti, s výjimkou případů, kdy považují za užitečné podkopat Rusko. Ale naštěstí ti z krymsko-tatarské komunity, co jsou ochotni hrát hru NATO, tvoří jen malou a převážně izolovanou menšinu. K nekonečné zuřivosti svých proradných cizích pánů je jejich štěkot větší než kousání, přinejmenším prozatím.

Stephen Karganovic je ředitelem Srebrenica Historical Project

Překlad Messin

 

 

Zdroj: https://www.globalresearch.ca/the-crimean-tatar-card-is-being-played-again/5645763

 

 

 

„Kdy se nudíme lépe než v kruhu rodiny?“ Oscar Wilde