Znám ornitologa a zapáleného sokolníka, který celý život tvrdí jednu věc. „Hnízdoš“ – to je dravec, které sokolník vybere z hnízda ještě jako mládě, následně ho vychová a naučí lovit, je vždy o hodně lepší – odvážnější lovec, než dravec, odchycený v přírodě v dospělosti, protože dospělý sokol má reálné zkušenosti z přírody a uvědomuje si i nebezpečí, které mu při lovu hrozí. Kdežto hnízdoš nemá při lovu kořisti téměř žádné zábrany a pokud je správně vychován, pak svou kořist loví nesmírně efektivně a pro svého chovatele se stává „hotovým pokladem“. Problém je, že hnízdoši mají při lovu o mnoho víc problémů a zranění, než jiní dravci a sami se často stanou kořistí predátorů.

Prostudovala jsem si asi veškerou dostupnou práci novináře Kuciaka. Také dostupné informace o něm samotném, jeho přítelkyni, vytvářela si tak jejich osobnostní profily a snažila se přitom pochopit, kým byli. Jednu věc jsem ale pochopila hned jako první, Janko byl „novinářský hnízdoš“. Byl mladý a proto nezkušený, anebo spíše neostřílený. Mnoho důležitých věcí o skutečném životě a práci investigativního novináře, které ho mohl naučit jen sám život, se neměl kdy naučit, pro svou krátkou praxi (18 měsíců). Neměl téměř žádné zábrany při „novinářském lovu“, protože si reálně neuvědomoval nebezpeční, jaké mu hrozilo. Opíral se pouze o zázemí redakce, neuvědomujíc si přitom, že to není dostatečná ochrana. Vlastně se ukázalo, že téměř žádná, což je také téma minimálně k zamyšlení.

Pocházel z prosté rodiny bez vyššího společenského postavení a neměl majetné pozadí. Nikdo mu při jeho nebezpečné práci nekryl záda a nemá rodinu s vyšším finančním příjmem, anebo takovým společenským postavením, aby vůbec pátrala po jeho vrahovi na vlastní pěst a už vůbec ne úspěšně. Proto po jeho vrahovi kromě policie nebude pátrat pravděpodobně nikdo a možná vás překvapím názorem, ale myslím si, že ani mainstreamoví novináři ne. Minimálně ti současní ne, protože jeho smrt, zahalená tajemstvím jim slouží víc, než kdyby se veřejnost dozvěděla o jeho vrahovi pravdu. A neměl zatím ani téměř žádné reálné společenské postavení. Byl pouze velmi aktivním, pravděpodobně i disciplinovaným zaměstnancem, ale hlavně nesmírně horlivým a přesvědčeným neoliberálním novinářem. A tak ho znali i lidé z branže.

Nechci být nějak cynická, spíše naopak, ale jestli někdo na Slovensku plánoval jeho popravu, aby vyvolal společenské nepokoje a pokusil se o státní převrat, potom si nemohl vybrat „lepší oběť“ – což potvrzují i následné reakce opozice, mainstreamu a pobouřené veřejnosti. A to bychom minimálně v rovině uvažování o jeho vraždě měli připustit, protože ten pokus o státní převrat se reálně udál. Žádat totiž odvolání vlády tak, že se někteří aktéři postaví mimo ústavu, je reálný důkaz toho, že se pokusili o státní převrat.

Kdo tedy označil Janka jako vhodnou oběť? Na to opět existuje logická a pravděpodobně správná odpověď. Někdo, kdo ho dobře znal, tyto věci si uvědomoval a dokázal dát do souvislosti. Jinými slovy: ten starý, téměř Sherlokův výrok: „Vraha hledej mezi lidmi, kterým jeho vražda vyhovovala nejvíc“, platí v tomto případě asi dvojnásobě. A o tom, že jeho popravu někdo plánoval, dnes už asi nepochybuje nikdo.

Gorilu začal vyšetřovat policejní tým pod vedením vyšetřovatele Marka Gajdoše, zřízený exministrem vnitra Danielem Lipšicem, ke konci Lipšicova funkčního období navzdory tomu, že Nicholsonová v roce 2012 tvrdila, že o tom věděl už 5 let. (Proč?)

Vyšetřování pod vedením Lipšicova nominanta Gajdoše trvalo 4 roky a žádné zásadní výsledky nepřineslo. 31. 12. 2016 najednou Gajdoš za velkého zájmu mainstreamu odchází do civilu a tvrdí, že nemá dostatečně vytvořené podmínky na práci od policejního prezidenta Gašpara, ministra Kaliňáka a hlavně od speciálního prokurátora Dušana Kováčika, kterého Gajdoš nepřímo označoval za zodpovědného z řádného nevyšetřování Gorily. Okamžitě se toho chytila opozice s Matovičem v čele a pořádaly se protikorupční pochody. Opozice žádala hlavu Kováčika. Na Slovensku se však stalo zvykem, že protesty jsou pořádány skoro téměř výlučně s manipulativním charakterem, protože skutečná realita – společenská situace je vždy jakýmsi záhadným řízením osudu jiná, než za jakou je organizátory protestů označována. Například, opozice, aby dostala davy na ulici, tvrdila, že Kováčik svévolně zastavil 61 trestních kauz, převážně politických a nepodal jedinou obžalobu. Pravda je však taková, že Kováčik zastavil jen 6, některé zastavili vyšetřovatelé, některé dostali jiní prokurátoři a některé nejsou dodnes ukončené.

Později, cca za půl roku po Gajdošově odchodu, totiž prokurátor Kováčik veřejně, prostřednictvím médií oznamuje, že práce vyšetřovatelů na Gorile po odchodu Gajdoše značně pokročila, vyšetřovatelé pracují s novými důkazy a začne se s obviňováním nových lidí.

Řeknete si – výborně!  Protesty zabraly. Problém je, že já jsem se při analýzách slovenského dění zvykla nevěřit v pravost ničeho, co vidím a slyším a všechno analyzovat s podezřením, že věci jsou jinak, než se zdají, protože to, co na Slovensku vidím, anebo slyším prezentovat neoliberalisty, téměř vždy obsahuje skryté manipulace veřejného mínění. A tak to je pravděpodobně i s Gajdošovými vyjádřeními na veřejnosti, protože už za rok, přesně za rok a 15 dní po odchodu Gajdoše, tentokrát policejní prezident vyšel s informací, že ze spisu Gorila je uzavřených a právoplatně ukončených 17 případů a dalších 10 je ještě ve stádiu vyšetřování. Gajdošova slova mohou být samozřejmě (z části) i pravdivá a vedení Smeru chtělo mít vyšetřování Gorily pod kontrolou vlastních lidí a proto Lipšicova nominanta (Gajdoše) bojkotovalo. O to víc se proto ptám, kteří lidé a z čeho měli být v Gorile obvinění, když Smer chtěl převzít kormidlo vyšetřování? A nemusí to být automaticky tak, že Směr chtěl zahladit stopy. Naopak, možná mají být obviněni právě lidé z opozice a bývalého vedení SDKÚ, kteří stále slovenskou politiku ovlivňují. U Gorily se totiž dá počítat s kde čím. Byl to opravdu rozsáhlý zpravodajský kompromitující materiál. Z toho vyplývá jediná nová a podstatná věc. Protesty „Za slušné Slovensko“ mohli být vedeny, ne zrovna slušnými lidmi se slušným záměrem. Ale mohlo to být samozřejmě i jinak. Nejsem politička ani lobbistka s přímým napojením na politiku. Píši pouze své názory založené na analýze dostupných informací. Thats All.

Určitě jste si i vy všimli, že opozice volá po odvolání policejního prezidenta Gašpara téměř permanentně, při každé kauze a už dlouhou dobu. Ale organizátoři protestů „Za slušné Slovensko“ po Kuciakově vraždě Gašparovu hlavu najednou nežádali, což mě nesmírně překvapilo. Obhajovali to tím, že chtějí nechat policejnímu prezidentovi prostor pro vyšetření vraždy Kuciaka. Ale proč potom prezident Kiska, který bez jediné pochyby „držel“ s organizátory protestů (dokonce se jim i v paláci poklonil) schválil, v pořadí už druhou vládu navrhovanou Pellegrinim a i to, až po rozhovoru s budoucím novým ministrem vnitra Druckerem, kde nový minstr prezidenta, kromě jiného, sice nepřímo ale téměř ubezpečil, že na postu policejního prezidenta se budou dít personální změny. A mně opět napadají jednoduché otázky: že by se přeci jenom šlo po Ficovi, Kaliňákovi a nakonec pádu celé vlády i o hlavu policejního prezidenta? A souvisí to se zvýšenou aktivitou a výsledky (nejen) v Gorile? A ptát se na otázky, nakolik jde o hlavu Gašpara, musím i dále, protože jen pár dní po vraždě policejní prezident Gašpar prohlásil, že chce ve věci vraždy vyslechnout i Toma Nicholsona. Ten už ale byl v Kanadě.

Gašpar je „těžký kalibr“

Já jsem samozřejmě Kaliňáka a policejního prezidenta v minulosti mnohokrát kritizovala – a bylo za co, ale pokud chci zůstat objektivní, pak musím napsat i to, že odborníci s reálným, nejen novinářským pohledem na práci Kaliňáka (v policii) a hlavně policejního prezidenta Gašpara – často samotní policisté tvrdí, že jsou to právě Gašpar s Kaliňákem, kdo na Slovensku rozložil organizovaný zločin. A to vedle všech kauz zůstane faktem i nadále. Minimálně do tehdy, dokud Gašpar bude sedět na své židli a otevřeně třeba přiznat, že si své křeslo prací zasloužil. Hovoří pro to jeho výsledky a často nekompromisní postupy. A to může být problém, protože jsou tu opět skutečnosti, které vypovídají, že prezident Kiska má otevřené kauzy, které policie stále vyšetřuje. Například kauza s pozemky ve Velké Lomnici anebo otevřený případ financování prezidentské kampaně, ve které jde o škodu tzv. velkého rozsahu a která dostává obvinění, v souladu s platnou legislativou do „nejvyšších odstavců“. Gašpar se k tomu vyjadřoval 4. 1. 2018 na tiskové konferenci a rozhodně ty kauzy zastavit nechtěl. Ono celkově, opozice má na krku množství obvinění a tvrdit, že všechny jsou politicky vykonstruované, je holý nesmysl, neboť mnoho z nich podali například aktivisté, či obyčejní lidé s pocitem nespravedlnosti a křivdy. Přesto se zase musím logicky ptát, nakolik jsou protesty „Za slušné Slovensko“ organizátorsky upřímné a nejde jen další neoliberální komplot?

Život Tomase Henryho Nicholsona – tak se jmenuje celým jménem, mi v jistých paralelách jeho začátků připomíná život Jána Kuciaka, který také pracoval s přesvědčením, že pracuje pro dobro celé společnosti. Minimálně v tom „dravém hnízdošství“. Také si pravděpodobně dostatečně neuvědomoval, jak se ohrožuje, když se v té době postavil proti Mečiarovi a Lexovi. Anebo to bylo jinak a Tom věděl přesně, co dělá? Pak se ale znovu řečnicky ptám, pro koho to dělal, nebo, nezlobte se na mě, ale já nejsem ve stavu uvěřit, že mladý Kanaďan, bez jakéhokoliv zázemí – učitel angličtiny, žijící někde na internátu, přišel na Slovensko a z ničeho nic, tvrdohlavě začal bojovat proti Mečiarovi, až tak, že by se mu Lexa postavil. Já samozřejmě netvrdím, že Mečiar, anebo Lexa byli symbolem spravedlnosti, ale rozhodně na počkání nevyhrožovali smrtí zahraničním novinářům, žijícím někde na internátu a už vůbec ne ze skutečného důvodu – jen za to, že píší jinak, jak by chtěli. Tomu dnes nevěří už snad nikdo – ani ten, kdo by to z nějakého důvodu chtěl tvrdit.

Nové heslo demonstrantů: „Ještě přijdeme“

Tom Nicholson v letech 2013-2014 prošel v rámci jakéhosi maratónu šedesát dva gymnázií po celém Slovensku. Záměrem přednášek podle internetové stránky Sorosovy nadace OSF, pro kterou Nicholson pracoval, bylo ukázat jejich vidění reality mladým lidem, kteří mají podle něho být aktivnější. Mluvil hlavně o potřebě přinést společenskou změnu. Tou změnou mělo být rozhodování mladých lidí o tom, jaké má být Slovensko v budoucnosti. A přesně tenhle typ lidí se účastní protestů.  Všichni mluví o změně, ale téměř nikdo neříká, co přesně má tou změnou být a jak se má vykonat. A proč to píši? Protože si myslím, že není náhoda, že mnoho skupin, tzv. „hlasatelů změny“ se aktivovalo za poslední roky, ale hlavně po volbách 2016. Když totiž projdu dvě třetiny slovenských okresních měst a mluvím se studenty gymnázií, učím přitom na čtyřech vysokých školách jako např. Nicholson, tak mám celkem slušnou představu o tom jak, ale hlavně „kam až“ ty lidi dokážu ověřenými manipulativními praktikami dostat. A to je nesmírně důležité, protože na Slovensku se protestuje s přestávkami od roku 2016 poměrně často a stávky se staly jakýmsi přirozeným druhem společenské aktivity lidí. Hlavně mladých. A ten, kdo takovým potenciálem  – „zbraní hromadného ničení tradičních názorů“ ve společnosti disponuje, dokáže lidi dostat do ulic, obrazně na „lusknutí prstů,“ ten dokáže ve společnosti prakticky cokoliv a je o hodně silnější, než „jen“ se spisem Gorila v ruce. Stačí jen dát společnosti ten „správný impuls“. Například vraždou novináře a jeho přítelkyně.

Jinými slovy: Já si myslím minimálně to, že protesty neskončily. To ani náhodou. A vůbec v nich v první řadě nejde o změny ve společnosti, ale o změnu vládnoucích politických táborů. A pokud máme reálně hovořit o společenské změně, pak je to přepólování společnosti z tradičně konzervativní na neoliberální. A to byla podle mého názoru pravá, téměř celoživotní úloha Toma Nicholsona na Slovensku.

Zároveň je to odpověď na otázku: Nakolik je takovéto Slovensko slušné? Ale hlavně, ke komu budeme slušní, sami k sobě anebo k okolí? A jak, proboha? Zapalováním politických budov a vyhrožováním politikům fyzickou likvidací? Anebo rovnou vražděním novinářů?

(Zrovna včera byl v textu hojně zmiňovaný policejní prezident Gašpar odvolán, a elitní policejní útvar NAKA měl skutečně na stole 5 případů proti Kiskovi, pozn. Mess)

Původně slovenský text se nachází na facebookovém profilu Katalin Tara