Od iráckých zbraní hromadného ničení k syrským chemickým zbraním

globe-32299_960_720

Thierry Meyssan, Voltairenet.org

 

Zpráva Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) z 1. března 2019 potvrzuje skutečnost, že během útoku ze 7. dubna 2018 nebyly v syrské Dúmě použity žádné zakázané chemické látky. Odvetné bombardování spáchané třemi zeměmi (USA, Francií a Anglií) bylo proto neoprávněné. Tento skandál je úplně stejným příběhem jako ten falešný o iráckých zbraních hromadného ničení. Po něm bude následovat mnoho dalších falešných zpráv, pokud bude Západ i nadále důvěřovat svým médiím.

Chování západních novinářů je zvláště podivné – kopírují tvrzení svých politických vůdců s tím, že je a priori považují za pravdivé, ale neberou v úvahu opačné interpretace nabízené mnoha mezinárodními instituty.  Sami sebe odhalují, že nejsou schopni zpochybnit falešné zprávy, ve kterých si libují.

Ospravedlnění zničení Iráku

Takto v roce 2003 jednohlasně papouškovali obvinění George W. Bushe, podle nichž Irák disponoval zbraněmi hromadného ničení. Pak zkopírovali lži Tonyho Blaira, podle nichž Irák vlastnil rakety schopné dosáhnout Západu za 45 minut a zabít tam obyvatelstvo účinkem jedovatých plynů. Nakonec přijali pohádku, kterou vykládal americký ministr zahraničí Colin Powell., podle které Irák skrýval Usámu Bin Ládina.

Nicméně Komise OSN pro monitoring, ověřování a kontrolu (UNMOVIC) zároveň určila, že není pochyb o tom, že obvinění pana Bushe a Blaira jsou falešná. Tato Komise byla jedinou organizací, které měla přístup na irácké území a dokázala provést všechna ověření, která chtěla. Ani CIA ani MI 6, které odporovaly Komisi, takovou příležitost neměly.

Mimochodem nezapomeňte, že Francie Jacquese Chiraka byla proti válce proti Iráku. A rozhodla se použít argument, že „válka je vždy nejhorším řešením“, a nikoliv argument, že anglosaské obvinění bylo zjevně nepravdivé, jak to odhalila UNMOVIC.

Dnes zpracováváme historii filmovými a televizními seriály. Souhlasíme s přiznáním, že jsme byli podvedeni. Předstíráme však, že americké a britské zpravodajské služby byly manipulovány jejich politickými vůdci a že nikdo neměl žádný způsob, jak se to dozvědět. To je nepravdivé a stačí si prostudovat noviny z té doby a hned zjistíte, že se tehdy všichni v jednom šiku pokoušeli diskreditovat ředitele Komise OSN, švédského politika Hanse Blixe, který se odvážil postavit největší světové mocnosti té doby. To je to, co měla o třináct let později předpokládat Chilcotská komise (Chilcot Commission). (1)

Stejně tak nikdy nezmiňujeme obvinění chrlené Colinem Powellem v Radě bezpečnosti OSN (2), podle něhož Usáma Bin Ládin žil v roce 2002 v Bagdádu, a že jeho pobočníci tam pořád žijí a zabývají se výrobou ricinu. Od doby Iráku tvrdí, že byly připravovány útoky ve Francii, Spojeném království, Španělsku, Itálii, Německu a Rusku. Nastal tedy stav pohotovosti.

Nicméně věřit těmto nesmyslným předpokladům znamená, že člověk neví nic o straně Baas, která byla v Iráku u moci. Spíš než přiznání vlastní nevědomosti, dávají západní novináři přednost tomu na epizodu raději zapomenout.

Spolupráce mezi médii se nezměnila

 

Od útoku Spojených států a jejich spojenců na Bagdád se nic nezměnilo – média opět lhala, tentokrát záměrně, aby skryla svou předchozí nucenou lež. Všechna nám raději říkají, jak byla zneužita. Žádná z nich nepřipustila profesionální pochybení tím, že bagatelizovala rady expertů OSN.

Historici, kteří studovali válečnou propagandu, zjistili, že ti, kdo chtějí válku, vždy vytvářejí neuvěřitelné množství důkazů, falešných tvrzení a svědectví.  Ačkoliv všichni novináři uznávají, že „první obětí války je pravda“ (Ryduard Kipling), ani jeden z nich se zatím nepokusil vyvinout metodu, která by je ochránila před opětovným omámením. A přesto je to zcela jednoduché – postačí, abyste si udrželi chladnou hlavu, a když budou všichni ostatní plni vzrušení, neváhejte plavat proti proudu a dělejte si svou práci, vždycky si pamatujte, že máte prověřovat své zdroje.  To je to, co jsme udělali a vysloužili si titul „konspiračních teoretiků“.

Ospravedlnění války proti Sýrii

 

Co se týče války v Sýrii, každý dále bezvýhradně věří, že události začaly jako „revoluce proti diktatuře“, a že „režim“ reagoval „masakrováním vlastních lidí“ pomocí „mučení“, „barelových bomb“ a „chemických zbraní“, což donutilo obyvatelstvo, aby se obrátilo k násilí. To vše je buď hloupost (jako kauza falešného pozvání Usámy Bin Ládina prezidentem Saddámem Husajnem) nebo dalším odmítnutím informací různých mezinárodních misí (podobných jako UNMOVIC).

„Revoluce proti diktatuře“ byla formálně popřena jedinou organizací schopnou posoudit situaci – mezinárodní misí Arabské ligy, která měla oprávnění cestovat všude po Sýrii a která měla dostatečně početný personál k pokrytí celého území Sýrie (od 24. prosince 2011 do 18. ledna 2012) (3). Novináři vždy raději věří západním vládám, než organizacím, které mají prostředky k ověření.

Fotografie lidí v Caesarově zprávě, kteří při „mučení“ zemřeli, jsou ve skutečnosti fotografiemi osob, které zemřely při mučení džihádistů. Musíme jen chvíli přemýšlet – Caesar prohlásil, že je vzal od Syrské arabské armády, ale neznal identitu mrtvých. K jakému účelu by Damašku sloužil soubor fotografií bez absolutních informací o obětech?

„Barelové bomby“ jsou legendou, která je stejně hloupá – proč by Syrská arabská armáda používala ručně vyráběné bomby, kdyby měla sofistikované bomby dodávané Ruskem?

Po iráckých zbraních hromadného ničení syrské chemické zbraně

 

Nejzajímavějším bodem zde je používání chemických zbraní. Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) předložila svou zprávu dne 1. března 2019. Jejím úkolem bylo zjistit pravdu o údajném útoku ze dne 7. dubna 2018 v syrské Dúmě, po kterém bylo následující týden jednostranně odsouhlaseno bombardování Sýrie Spojenými státy, Francií a Velkou Británií. Zpráva OPCW je perlou. Ačkoliv to neříká tak otevřeně, bod po bodu potvrzuje, že je celá kauza umělým konstruktem.

Připomeňme, že po útoku na Ghútu před pěti lety se Sýrie připojila k úmluvě o chemických zbraních. Její zásoby chemických zbraní byly uloženy pod ochranu, poté byly zničeny Spojenými státy a Ruskem pod kontrolou OPCW. Předstírání, že Damašek po této destruktivní práci stále disponoval chemickými zbraněmi, souvisí především s prací splněnou Haagem, Moskvou a Washingtonem.

V roce 2018 Ministerstvo zahraničí USA tvrdilo, že má „důvěryhodný důkaz o použití plynu sarin ze strany Sýrie“, „proti demokratům“, zatímco Rusko odsoudilo show režírované Velkou Británií. Britský ministr zahraničních věcí Boris Johnson poctivě hrál své rozhořčení a ruské připomínky zároveň označil za „bizarní obvinění“ a „zjevné lži“.

Útok byl ale vyvolán třemi zdroji, všemi britskými – Bílými přilbami (nevládní organizací řízenou MI 6), Syrskou observatoří pro lidská práva (projektu Muslimského bratrstva a MI 6) a Armády islámu (ozbrojené skupiny založené Zohranem Allouchem, jehož celá rodina žila v Londýně, v luxusní rezidenci hlídané policií). Posláním OPCW, blokovaném islámskou armádou, bylo počítat těla obětí a pitvat je. Nebylo povoleno vstoupit do Dúmy, dokud nebyla těla spálena – neuvěřitelné zacházení s těly muslimů a neodůvodněné hygienické hledisko. Podle OPCW získané vzorky svědčí o skutečnosti, že v Dúmě nebyla použita žádná zakázaná chemická látka. Žádná.

Organizace však připouští, že na místě údajné chemické kontaminace mohly být odpáleny dva granáty a že mohly obsahovat chlorovanou toxickou látku. Chlor se rozptyluje ve volném prostoru. Může zabíjet jen v omezeném/stísněném prostoru. To je důvodem, proč nebyl nikdy uveden jako zakázaná zbraň a je každým používán jako čisticí prostředek v domácnosti.

Pojďme také poznamenat, že Armáda islámu (Jaych al-Islam) je „demokratická“ organizace, která stíná hlavy s účinností výrobní linky „Bašárovým psům“ (čímž míní Syřany, kteří odmítli hanobit kacíře Bašára al-Asada. (4). Stala se známou odsuzováním k smrti Syřanů, kteří se dopustili homosexuality a jejich shazováním ze střech domů.  Byl to právě šéf Armády islámu Mohamed Allouche podporovaný západními mocnostmi, jenž předsedal delegaci „umírněné opozice“ na jednáních OSN v Ženevě.

Stručně řečeno, bombardování Sýrie Spojenými státy, Francií a Velkou Británií nebylo pouze porušením mezinárodního práva, ale bylo také neoprávněné.

Zacházení tisku se zprávou OPCW

 

Kdyby byl západní tisk upřímný, zveřejnil by věrný překlad zprávy OPCW. To se nestalo. Anglosaští novináři zůstali potichu, zmínili jen to, odkud informace pocházejí. Jejich francouzští kolegové byli ještě falešnější.

Uvedli, že společná zpráva OSN/OPCW v minulosti potvrdila použití chemických zbraní ze strany Sýrie. Ale vynechali, že Rada bezpečnosti OSN tuto zprávu odmítla, protože se neřídila pravidly OPCW.

Jiní předstírali, že mise zjistila použití chloru v Dúmě. Zapomněli upřesnit, že OPCW považuje za nepravděpodobné, že byla jako zbraň použita toxická látka obsahující chlor a byla možná rozptýlena dvěma granáty. Zvláště se vyhnuli zmínce o tom, že na otevřeném vzduch není chlor smrtícím jedem, ale dráždivou látkou – důvod, proč není klasifikován jako zakázaná chemická zbraň.

Pravděpodobně se ptáte, proč tyto články z tisku unikly vaší pozornosti a proč jste nikdy neslyšeli omluvu od paní Mayové a pánů Macrona a Trumpa? Jednoduše proto, že tisk nedělá svou práci informovat veřejnost a západní vůdci nemají žádnou čest.

Překlad Messin

Zdroj: https://www.voltairenet.org/article205496.html

 

 [1] The Chilcot Commission concerning the entry of the United Kingdom into war with Iraq was ordered by British Prime Minister Gordon Brown. It dissected the lies of the government of Brown’s predecessor, Tony Blair, and handed its report only to the next Prime Minister, David Cameron.

[2] « Discours de M. Powell au Conseil de sécurité de l’ONU – Partie 6/7 », par Colin L. Powell, Réseau Voltaire, 11 février 2003.

[3] The Mission of the Arab League was interrupted as soon as it published its first report, judged to be too favourable to Syria, which had already been found guilty: “ Report of the Head of the League of Arab States Observer Mission to Syria for the period from 24 December 2011 to 18 January 2012”, Voltaire Network, 2 February 2012.

[4] Bachar el-Assad is an Alawite. Alawism is a syncretist Muslim religion which believes that the prophet Ali is a reincarnation of Christ. They accept as revealed only those principles which are present in both the Gospels and the Coran. The Muslim Brotherhood, which aims to oppose Christians and Muslims, judges them as heretics who deserve death.

„Tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.“ Oscar Wilde