Paul Antonopoulos, Global Research

Ačkoliv Ázerbajdžán vyhrál válku proti Arménii, obě země ve skutečnosti ztratily část své suverenity.

Ázerbajdžán válku vyhrál a územně se rozšířil poté, co ukořistil, nebo dostal oblasti obklopující Náhorní Karabach, které obsadily během první války (1988 – 1994) arménské síly. Status vlastního Náhorního Karabachu zůstává neurčen, je však chráněn ruskými silami a stále ovládán Armény.

Navzdory této územní expanzi Ázerbajdžán ve skutečnosti částečně ztratil suverenitu. Během války se začaly objevovat zprávy, že ázerbajdžánští vojenští velitelé jsou stále frustrovanější úrovní kontroly, kterou má Turecko nad jejich bojovými jednotkami. Tyto zprávy byly Ázerbajdžánem rychle odmítnuty a popřeny jako arménský pokus o rozdělení pomocí dezinformací. Pokud by se však jednalo o pouhou dezinformaci, nemohlo by přece existovat žádné riziko rozdělení a nebylo by to třeba vůbec zmiňovat, což naznačuje, že na tom bylo jistě trochu pravdy.

Ázerbajdžánský vojenský úspěch spočívá na dvou klíčových faktorech: arménské vojenské a politické nekompetentnosti, nedostatku vůle a tureckém přispění drony, speciálními jednotkami, zpravodajskými informacemi a přesunem syrských džihádistů.

Arménský premiér Nikol Pašinjan se nikdy skutečně nezavázal k válečnému úsilí, protože arménské síly nebyly nikdy plně mobilizovány, mocné rakety Iskander byly používány jen zřídka, arménské letectvo většinou na zemi, arménská diaspora a zahraniční bojovníci odmítli bojovat a místní arménské milice byly nedostatečně vybaveny municí, mapami a komunikačními zařízeními, ani nebyli přiděleni velitelé milicí – přesto to údajně byla „válka o přežití“, jak jí nazval Pašinjan.

Navzdory nekompetenci arménského vedení by však rychlý úspěch Ázerbajdžánu v Náhorním Karabachu nebyl možný bez výrazné turecké podpory. Dokonce i úspěch Ázerbajdžánu je omezený, protože nedosáhl svého hlavního válečného cíle – dobytí Náhorního Karabachu.

Ještě důležitější je, že stopa Ankary v zemi se masivně rozšířila nasazením dalších tureckých vojáků, kontrolou více vojenských základen a vytvořením společného pozorovacího centra s Ruskem v oblasti Agdamu.

Jak již bylo řečeno, během války kolovaly zprávy o tom, že v ázerbajdžánských vojenských a politických kruzích vznikají rozpory mezi pro-tureckou frakcí a jinou frakcí v opozici vůči dominantní roli Turecka ve válečném úsilí. Tyto zprávy se v posledních dnech jen zesílily, protože turecké jednotky jsou nyní v Ázerbajdžánu rozmístěny. Ázerbajdžánští politici a vojenští velitelé se začínají obávat silného vlivu Ankary v zemi, kritici komentují, že se Ázerbajdžán stal 82. provincií Turecka. Ačkoliv Ázerbajdžán nyní ovládá většinu svého území ovládaného dříve Armény, nemůže nad ním vykonávat kontrolu bez tureckého a ruského dohledu.

Dokonce i Írán má větší možnosti ovlivňovat Ázerbajdžán, nežli měl před válkou. Ázerbajdžánské dobytí oblastí jižně od Náhorního Karabachu znamená, že sdílí vnější hranice pouze s Arménií a Íránem. Írán má skutečně velkou příležitost být jedním z předních zahraničních investorů v regionu, protože Arménie a Ázerbajdžán nenormalizovaly své vztahy. Íránský ministr zahraničí Mohammad Javad Zarif navštívil bývalou ázerbajdžánskou enklávu Nachičevan, oblast vklíněnou mezi Arménii, Turecko a Írán, aby posílil regionální spolupráci prostřednictvím nových železničních a dopravních cest.

Na druhé straně bude nevyhnutelné, že se Írán pokusí získat vliv prostřednictvím šíismu, což se ale může ukázat obtížné, protože panturkismus se stal v Ázerbajdžánu dominantní ideologií kvůli manipulacím měkké síly, která je Turkům vlastní. Rusko využije svého vlivu prostřednictvím jeho mírových sil v regionu a také měkkou sílu prostřednictvím výhodných hospodářských výměn.

Přestože se ázerbajdžánský prezident Ilham Alijev těší z dlouho očekávaného vítězství své země poté, co jeho otec Hejdar Alijev v květnu 1994 podepsal ponižující příměří k ukončení první války v Náhorním Karabachu, dlouhodobý dopad znamená, že Turecko ovládá ázerbajdžánskou armádu a má velký politický vliv na Baku. Ázerbajdžánská vláda má také omezené řízení v oblastech, které kontroluje, a to z důvodu bedlivého sledování Ruskem skrz nasazení jeho mírových sil. A konečně můžeme vidět mnohem silnější vliv Íránu, protože jeho cílem je proniknout do regionu ekonomickými a náboženskými prostředky.

Nad získaným územím možná vlají ázerbajdžánské vlajky, ale rozhodně za cenu snížené suverenity – vojenské, politické, ekonomické a možná i náboženské a kulturní.

Překlad Messin  

 

 

Zdroj: https://www.globalresearch.ca/azerbaijan-won-war-nagorno-karabakh-reduced-sovereignty/5736084