Medea Benjamin a Nicolas J. S. Davies

Únorové zasedání ministrů obrany NATO, první od převzetí moci Bidenem, odhalilo zastaralé 75 let staré spojenectví, které navzdory svým vojenským neúspěchům v Afghánistánu a Libyi nyní obrací své vojenské šílenství ke dvěma dalším impozantním nepřátelům vyzbrojeným jadernými zbraněmi: Rusku a Číně.

Toto téma bylo zdůrazněno americkým ministrem obrany Lloydem Austinem, který v úvodníku pro Washington Post v dostatečném předstihu před zasedáním NATO trval na tom, že „agresivní a nátlakové chování povzbuzených strategických konkurentů, jako jsou Čína a Rusko posiluje naší víru v kolektivní bezpečnost.“

Využití Ruska a Číny k ospravedlnění vojenského nárůstu Západu je klíčovým prvkem nové alianční „strategické koncepce“ nazvané NATO 2030: United For a New Era, která má definovat její roli ve světě na příštích deset let.

NATO bylo založeno v roce 1949 Spojenými státy a jedenácti dalšími západními zeměmi, aby se postavilo proti Sovětskému svazu a vzestupu komunismu v Evropě. Od konce studené války se rozrostlo na 30 zemí, rozšířilo se o většinu východní Evropy a nyní má dlouhou a přetrvávající historii tvorby nelegálních válek, bombardování civilistů a dalších válečných zločinů.

V roce 1999 zahájilo NATO bez souhlasu RB OSN válku s cílem oddělit Kosovo od Srbska. Jeho nelegální nálety během kosovské války zabily stovky civilistů a jeho blízký spojenec, kosovský prezident Hashim Thaci je nyní souzen za šokující válečné zločiny spáchané na základě bombardovací kampaně NATO.

Daleko od severního Atlantiku bojovalo NATO od roku 2001 po boku Spojených států v Afghánistánu a v roce 2011 zaútočilo na Libyi. Zanechalo po sobě zkrachovalý rozpadlý stát a vyvolalo masivní uprchlickou krizi.

První fáze přezkumu nové strategické koncepce NATO se nazývá Zpráva reflexní skupiny NATO 2030. Zní to povzbudivě, protože NATO zjevně a naléhavě potřebuje přemýšlet o své krvavé historii. Proč organizace nominálně zaměřená na odstrašování od války a k zachování míru pokračuje v zahajování válek, zabíjí tisíce lidí a zanechává země po celém světě v marastu násilí, chaosu a chudoby?

Tento druh sebezkoumání bohužel není tím, co NATO míní slovem „reflexe“. Reflexní skupina místo toho chválí NATO jako „nejúspěšnější vojenskou alianci v historii“ a zdá se, že z Obamova scénáře převzala jen „pohled kupředu“, protože se vrhá do nového desetiletí vojenské konfrontace s pevně upevněnými klapkami na očích.

Role NATO v „nové“ studené válce je skutečně návratem k jeho staré roli v původní studené válce. To je poučné, protože to odhaluje odporné důvody, proč se Spojené státy rozhodly v první řadě vytvořit NATO, a vystavuje je nové generaci Američanů a Evropanů ke zkoumání kontextu dnešního světa.

Jakákoli válka USA se Sovětským svazem nebo Ruskem vždy postavila Evropany přímo na frontu jako bojovníky i masové válečné oběti. Primární funkcí NATO je zajistit, aby obyvatelé Evropy nadále plnili tyto přidělené role ve válečných plánech Ameriky.

Jak vysvětluje Michael Klare ve zprávě NATO Watch o NATO 2030, každý krok, který USA s NATO dělají, „je zamýšlen jako jeho integrace do plánů USA bojovat a porazit Čínu a Rusko v totální válce.“

Plán americké armády na invazi do Ruska, který se eufemisticky nazývá „Americká armáda v operacích s více doménami“, začíná raketovým a dělostřeleckým bombardováním ruských velitelských středisek a obranných sil, po němž následuje invaze obrněných sil za účelem obsazení klíčových oblastí a základen, dokud se Rusko nevzdá.

Není překvapením, že ruskou obrannou strategií tváří v tvář k takové existenční hrozbě nemá být kapitulace, ale protiúder proti USA a jejich spojencům jadernými zbraněmi.

Válečné plány USA na útok proti Číně jsou podobné a zahrnují rakety vystřelené z lodí a základen v Pacifiku. Čína nebyla ve svých obranných plánech tak otevřená, ale pokud by byla ohrožena její existence a nezávislost, pravděpodobně by také použila jaderné zbraně, jakoby to v obráceném případě udělaly samozřejmě Spojené státy. Jenže ony nemusí – protože žádná jiná země nemá válečný nástroj, který by potřeboval invazi do Spojených států.

Michael Klare dospěl k závěru, že NATO 2030 „zavazuje všechny členy Aliance k nákladné a náročné vojenské soutěži s Ruskem a Čínou, která je vystaví stále rostoucímu riziku jaderné války.“

Jak tedy Evropané vnímají svou roli v amerických válečných plánech? Evropská rada pro zahraniční vztahy nedávno provedla hloubkový průzkum mezi 15,000 lidmi v deseti zemích NATO a ve Švédsku a výsledky zveřejnila ve zprávě nazvané „Krize americké moci: Jak Evropané vidí Bidenovu Ameriku“.

Zpráva odhaluje, že velká většina Evropanů si nepřeje účast na americké válce s Ruskem nebo Čínou a chce zůstat neutrální. Pouze 22 procent respondentů chce podpořit USA při válce s Čínou, 23 procent pak při válce s Ruskem. Evropské veřejné mínění je tedy v přímém rozporu s rolí NATO v amerických válečných plánech.

Pokud jde o transatlantické vztahy obecně, většina evropských zemí považuje politický systém v USA za narušený a politiku svých vlastních zemí za zdravější. Celých 59 procent Evropanů věří, že Čína bude za deset let silnější než Spojené státy, a většina z nich považuje Německo za důležitějšího partnera a mezinárodního vůdce než Spojené státy.

Pouze 17 procent Evropanů si přeje užší ekonomické vazby se Spojenými státy, zatímco ještě méně, 10 procent Francouzů a Němců si myslí, že jejich země potřebují americkou pomoc s národní obranou.

Volba Bidena příliš nezměnila názory Evropanů z předchozího průzkumu v roce 2019, protože trumpismus považují za příznak hluboce zakořeněných a dlouhodobých problémů v americké společnosti. Jak autoři uzavírají: „většina Evropanů pochybuje, že Biden dokáže Humpty Dumptyho dát znovu dohromady.“

Mezi Evropany také dochází ke zpětnému tlaku kvůli požadavku NATO, aby členové vydali na obranu 2 procenta svého HDP, což je svévolný cíl, kterého dosáhlo jen deset ze třiceti členů. Je ironií, že některé státy dosáhnou cíle NATO, aniž by zvýšily své vojenské výdaje, protože COVID snížil jejich HDP, ale je nepravděpodobné, že by členové NATO, kteří ekonomickým potížím, dali přednost vojenským výdajům.

Nesoulad mezi nepřátelským postojem NATO a evropskými ekonomickými zájmy jde hlouběji než jen do vojenských výdajů. Zatímco USA a NATO vnímají Rusko a Čínu především jako hrozby, evropské podniky je považují za klíčové partnery. V roce 2020 Čína nahradila USA jako obchodního partnera Evropské unie číslo jedna a na konci roku 2020 EU navzdory obavám z USA uzavřela s Čínou komplexní investiční dohodu.

Evropské země také mají své vlastní hospodářské vztahy s Ruskem. Německo je i nadále odhodláno stavět plynovod Nord Stream 2, tepnu zemního plynu dlouhou 1.200 kilometrů, vedoucí ze severního Ruska do Německa – i když to Bidenova vláda nazývá „špatnou dohodou“ a tvrdí, že činí Evropu zranitelnou vůči ruské „proradnosti.“

Zdá se, že NATO nevnímá měnící se dynamiku dnešního světa, jakoby žilo na jiné planetě. Zpráva jeho jednostranné Skupiny pro reflexi uvádí ruské porušení mezinárodního práva na Krymu jako hlavní příčinu zhoršování vztahu se Západem a tvá na tom, že se Rusko musí „vrátit k plnému dodržování mezinárodního práva“. Ignoruje však mnohem četnější ignorování mezinárodního práva ze strany USA a NATO a jejich vedoucí úlohu v napětí podněcováním obnovené studené války:

• nelegální invaze do Kosova, Afghánistánu a Iráku;
• rozbitá dohoda o rozšíření NATO do východní Evropy;
• odstoupení USA od důležitých smluv o kontrole zbraní;
• více než 300.000 bomb shozených USA a jejich spojenci na jiné země od roku 2001;
• americké proxy války v Libyi a Sýrii, které obě země uvrhly do chaosu, oživily Al-Káidu a vytvořily Islámský stát;
• americké řízení puče na Ukrajině v roce 2014, který vedl k ekonomickému kolapsu země, ruské anexi Krymu a občanské válce na východní Ukrajině; a
• ostrá realita minulosti Spojených států jako sériového agresora, jehož ofenzivní válečný stroj převyšuje ruské výdaje na obranu 11 ku 1 a čínské 2,8 ku 1, a to i bez započítání vojenských výdajů dalších zemí NATO.

Neschopnost NATO vážně zkoumat svou vlastní roli v tom, co eufemisticky nazývá „nejisté časy“ by proto měla být pro Američany a Evropany více alarmující než jeho jednostranná kritiku Ruska a Číny, jejichž příspěvky k nejistotě naší doby při srovnání blednou.

Krátkozraké udržení a rozšíření NATO po celou generaci po rozpadu SSSR a konci studené války tragicky připravilo půdu pro obnovení těchto nepřátelských akcí – nebo možná dokonce učinilo jejich oživení nevyhnutelným.

Reflexní skupina NATO ospravedlňuje a podporuje obnovenou studenou válku Spojených států a NATO tím, že svou zprávu vyplnil nebezpečně jednostrannou analýzou hrozeb. Poctivější a vyváženější hodnocení nebezpečí, kterým čelí svět a role NATO v nich, by vedlo k mnohem jednoduššímu plánu pro budoucnost NATO: že by mělo být co nejrychleji rozpuštěno a demontováno.

Překlad Messin

 

 

 

 

Zdroj: https://www.globalresearch.ca/what-planet-nato-living-on/5738188