Neúspěch dlouholeté trvající agrese v Sýrii zkouší Američané vyvážit zpětným natlačením se do Iráku, včetně poslušného NATO. Zvýšení počtu vojáků v zemi má také posloužit v tlaku na Írán.
Za posledních deset let byly USA a jejich spojenci ve válce proti Sýrii. Tato válka však nedosáhla hlavního strategického cíle. Naopak, Sýrie se zapojila do osy odporu více než kdy jindy. Navzdory všem úskalím a potížím získali odpůrci západní intervence v oblasti větší vliv. Jedním z těchto aspektů je skutečnost, že trasa z Teheránu do Bejrútu před Bagdád a Damašek se každým dnem zpevňuje. Zabezpečení této trasy může značně usnadnit obchodní a ekonomickou spolupráci mezi těmito čtyřmi hlavními městy – něco, co zlepší situaci obyvatel těchto zemí a zlepší jejich odolnost.
Dále je kvůli ruské přítomnosti v Sýrii a strategickému spojenectví mezi Ruskem a syrskou vládou manévrovací postoj USA v Sýrii omezenější než v Iráku. Ukazuje se tedy, že novou strategií administrativy Joe Bidena je usilovat o změnu současného stavu v Iráku ve prospěch USA prostřednictvím cílených atentátů a zvláštních operací. Zdá se, že konečným cílem je posílit americké spojence v irácké vládnoucí třídě a těžit z těkavé irácké politické situace, aby se Irák přizpůsobil postoji USA v regionu.
Proto Američané začali šikovat své poslušné loutky z NATO. Jak ve čtvrtek po setkání ministrů obrany NATO oznámil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg:
„Dnes jsme se rozhodli rozšířit výcvikovou misi v Iráku. Podpořit irácké síly proti terorismu a zajistit, aby se ISIS nevracel.
Velikost naší mise se zvýší z 500 zaměstnanců na přibližně 4.000. A výcvikové aktivity budou nyní zahrnovat více iráckých bezpečnostních institucí a oblastí mimo Bagdád.
Naše mise je na žádost irácké vlády. Provádí se při plném respektování svrchovanosti a územní celistvosti Iráku.“
Není pochyb, že o tom, že myšlenka přišla ze strany USA:
Minulý týden sdělil vysoký představitel amerického ministerstva obrany pod podmínkou anonymity, že vedení Pentagonu „bylo nadšené a vítá zvýšené zaměření NATO na Irák.“
Slabý předseda vlády Al-Kadhimi nedávno požádal o novou půjčku od MMF ve výši 6 miliard dolarů. USA to budou podmiňovat požadavkem na zvyšování počtu okupačních sil NATO.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že irácký parlament už v lednu 2020 schválil rezoluci, která vyzvala všechny zahraniční jednotky k opuštění země. USA to ignorovaly.
Zvyšování počtu vojsk USA a NATO v Iráku úzce souvisí také s tlakem na sousední Írán. Na východní hranici Íránu je zase v Afghánistánu umístěno dalších 10.000 vojáků NATO. Ti by měli podle původní dohody s Trumpovou administrativou odejít do 1. května. Tato dohoda však rovněž vyžaduje jednání mezi Talibanem a afghánskou vládou. Afghánský prezident Ašraf Ghaní tyto rozhovory vytrvale zdržuje. Doufá, že v Afghánistánu udrží zahraniční vojáky, aby si dále užíval úplatků a „rozvojových“ peněz, které s nimi přicházejí.
Některé frakce v iráckém parlamentu protestovaly proti požadavku Al-Kadhimiho na vojska NATO. V poměrně chaotickém iráckém politickém prostředí však nyní neexistuje jednota. Ale mimo parlament je mnoho Iráčanů, kteří opravdu chtějí vidět všechny zahraniční vojáky pryč. K dosažení tohoto cíle přijmou vlastní opatření.
Američané zjevně chtějí jednotky v Iráku i Afghánistánu použít v tlaku na Írán v poněkud beznadějném pokusu vyjednat jadernou dohodu s Íránem bez větší kapitulace. Írán se nevzdá.
Vojáci NATO se stanou rukojmími politiky USA a mohou se snadno dočkat obětí.
Messin
Zdroje:
https://www.moonofalabama.org/2021/02/why-is-biden-creating-himself-an-iran-quagmire.html
https://www.globalresearch.ca/what-store-iraq/5739620