Paul Antonopoulos, Global Research
Alexej Arestovič, poradce prezidentské kanceláře a mluvčí kyjevské delegace v tripartitní skupině pro Donbas, směle oznámil, že Ukrajina může získat vlastní raketový systém s potenciálem zasáhnout Moskvu. Očekává se, že doba vývoje bude asi 10 let.
Připomíná se, že Arestovič často dělá troufalé předpovědi, jako například prohlášení, že Rusko okupuje Bělorusko a že „Poláci, obyvatelé pobaltských států a s nimi další Evropané náhle pocítí, že válka (….) je přímo na jejich prahu.“ To se samozřejmě nikdy neuskutečnilo, ale ukazuje to, že je Arestovič populista, dělající bombastickou rétoriku na hony vzdálenou realitě.
Ukrajina však vždy měla potenciál vyvíjet výkonné raketové systémy. Od slavného sovětského obranného průmyslu Ukrajina zdědila konstrukční kancelář Južnoj v Dněpropetrovsku, chemický podnik v Pavlogradu, konstrukční kancelář AGAT se sídlem v Kyjevě a další společnosti. Zděděním obraného průmyslu ze sovětské éry by ukrajinský průmyslový vojenský komplex mohl teoreticky vyvinout raketový systém jakékoliv třídy. V praxi to bude navzdory Arestovičovu přílišnému sebevědomí mnohem obtížnější.
Ukrajina se v roce 1997 poprvé rozhodla vyvinout vlastní operační taktický systém přiživením projektu Borisfen. Vývoj Borisfenu byl pravděpodobně inspirován ruským vývojem raketového systému Iskander. V tomto období obě země spolupracovaly a ukrajinští inženýři se podíleli na mnoha ruských raketových projektech. V roce 2007 zahájila Ukrajina vývoj raketového systému Sapsan s dosahem 280 km. V roce 2013 však ukrajinský ministr obrany Pavlo Lebeděv vývoj Sapsanu zrušil.
Později téhož roku měla Saúdská Arábie údajně zájem o vývoj střely Grom–2, která měla být vyvinuta na základě nerealizovaného Sapsanu. V roce 2016 prý ukrajinské společnosti získaly na tento vývoj finanční prostředky ze zahraničí. Práce na raketovém systému pokročily a vznikly modely odpalovacího zařízení a raket, včetně prvních vzorků motorů na tuhá paliva. V roce 2018 Ukrajina provedla požární zkoušky motoru nové bojové balistické střely. Očekávalo se, že testování nového raketového systému bude provedeno v roce 2020 nebo 2021, ale Ukrajina a Saúdská Arábie tak zatím neučinily. Přechod od motoru a modelu odpalovacího zařízení ke skutečné bojové provozuschopnosti samozřejmě vyžaduje více síly a prostředků než bylo původně plánováno.
Navzdory tomuto stopnutí nastartované ambice mít mocné rakety se Arestovič zdá být přesvědčen, že budoucí ukrajinské rakety mohou proniknout ruskou protivzdušnou obranou a ohrozit Moskvu. Raketa Grom-2 s oficiálně zvětšeným doletem 500 km by mohla zasáhnout Moskvu, pokud by byla umístěna na východě Ukrajiny.
Dosah střely Grom-2 by mohl neoficiálně být přes 600 km. Může mít také výhody ruských raket Iskander, jako je schopnost ovládat raketu po celé dráze letu, manévrování před proti-raketami v konečné fázi letu a další výhody. To by mohlo ztížit řešení ruským systémům protivzdušné obrany, protože Grom-2 byl vytvořen podle modelu mezikontinentálních raket v malé výšce.
Připomíná se, že Rusko má ve výzbroji systémy protiraketové obrany S-500, což je něco, co zatím není k dispozici pro export a bylo by více než pravděpodobné, že by si dokázalo poradit s jakýmikoliv raketami vyvinutými Ukrajinou. Vzhledem k desetiletí trvajícímu neúspěchu Ukrajiny ve výrobě ambiciózní rakety to vede k otázce, zda současný projekt nebude opakováním všech předchozích pokusů, které byly odrazem selhání celého ukrajinského vojenského průmyslu jako celku od kolapsu Sovětského svazu.
Ukrajina se zoufale snaží znovu nastartovat svůj vojensko-průmyslový komplex a částečně sází na Turecko, aby mu v tom pomohlo. Turecko a Ukrajina se začátkem tohoto roku zavázaly pokračovat ve vojenské spolupráci, přičemž turecké bezpilotní letouny se dostaly na bojiště Donbasu. Ukrajina bude také pomáhat Turecku s vytvořením motoru, aby konečně dokončilo turecký tank Altaj a houfnici Storm, jež byly už od začátku své koncepce sužovány problémy.
Sestavení tankového motoru je však velmi vzdálené od vytvoření ambiciózní rakety, která dokáže proniknout ruskou protivzdušnou obranou a zasáhnout Moskvu. Je nepravděpodobné, že by Ukrajina byla schopna takovou raketu vytvořit, zvláště pokud má vývojové období 10 let, během kterých by byla ruská protivzdušná obrana zase daleko pokročilejší.
Je pravděpodobné, že Arestovič tuto skutečnost uznává, ale u něj je to o omílání protiruské rétoriky populistickým způsobem, aby oslovil reakční živly na Ukrajině. Kyjev se nadále snaží vypořádat s ekonomickou situací a čelí izolaci, protože většina Evropy nemá zájem zdědit nové problémy a neshody s Ruskem. S ohledem na to se Arestovič pokouší odvrátit pozornost Ukrajinců od složité domácí situace s tím, že podněcuje rusofobii hrozbami, které pravděpodobně nebudou realizovány.
Překlad Messin