Eric Margolis – Toronto Sun, Canada

Koncem 80.let mi jako prvnímu západnímu novináři umožnili přístup do vězení, které svět pokládá za nejděsivější – do hrozivé moskevské Lubljanky. Moskvané se neodvažovali název hlavního úřadu KGB vyslovit nahlas a raději ho nazývali podle blízkého obchodního domu s hračkami: „Detsky Mir“ („Dětský svět“).

Ještě pořád se chvěji při vzpomínce na podzemní cely v Lubljance, na hrozivé výslechové místnosti a popravčí sklepy, kde mučili a postříleli desetitisíce lidí. Seděl jsem za stolem, od kterého netvoři, kteří veleli Čece (Čeka – sovětská tajná policie) –Džeržinský, Jagoda, Ježov, Berija – nařídili smrt 30 miliónů obětí.

Vězně, které během noci přiváželi do Lubljanky, celé dni systematicky bili gumovými hadicemi a palicemi. Jsou tam speciální, velmi chladné místnosti, kde bylo možné vězně podchladit skoro až k smrti. Odpírání spánku, to byla nejoblíbenější a nejúčinnější technika Čeky. Stejně tak topení ve vodě, promísené s močí a výkaly.

Připomínám tyto minulé hrůzy kvůli tomu, co tahle rubrika už dlouho nazývá postupnou „sovětizací“ Spojených států amerických. A během tohoto hanebného týdne vyšlo najevo, že už to postihuje i Kanadu.

Viděli jsme, jak americký prezident a viceprezident, kteří přísahali, že se budou držet ústavy, prosazují stejné vyšetřovací techniky, jaké používala KGB v Lubljance. Tito lidé očividně věří, že bití, zmrazování, upírání spánku a skoro utopení může zabránit teroristickým útokům. Tomu samému věřil Stalin.

Bílý dům trvá na tom, že kohokoliv – včetně Američanů – lze unášet a soudit v neveřejném procesu za použití „důkazů“, vynucených mučením jiných podezřelých. Busha spol. popírají, že by používali mučení, ale přitom odmítají základní právo habeascorpus a americké zákony proti této nehumánní praktice. OSN říká, že tyto Bushovyplány porušují mezinárodní právo a ženevské konvence.

Současná prozatímní dohoda mezi Bushem a kongresem z minulého týdne může mučení do jisté míry omezit, ale nezavazuje americké představitele k dodržování ženevských konvencí.

Kanaďané mohli sledovat otřesnou totalitu plížící se do země, když se nyní odhalily hrůzné podrobnosti o perzekuci Máhera Arara. Díky falešné informaci RCMP Spojené státy zatkly kanadského občana a potom ho poslaly do Sýrie. Arabské státy a Pákistán používá Bushova administrativa k mučení osob. Sýrie toto obvinění popírá.

Spojené státy podezřelé unesly často jen na základě chybné, nebo lživé informace a potom je poslaly do některého z arabských států, kde je mučili, dokud se „nepřiznali.“ Zřejmý cíl tohoto „poskytovacího“ programu? Dostat se k několika zrnkům použitelné informace. Čeka a východoněmecká Stasi to praktikovali též.

Nikdy mě ani nenapadlo, že Spojené státy – tenhle šampión lidských práv a zákonnosti – by mohly legalizovat mučení a zinscenované soudy sovětského typu. Nikdy jsem si nepomyslel, že uvidím kongres a většinu Američanů podporovat takovéto policejní prostředky. Washington, Jefferson a Lincoln se musí obracet v hrobě. Kanada pro mě byla vždycky vzorem umírněnosti, slušnosti a zákonnosti – až dokud aféra Máher Ararotřesně nedokázala, že tahle země může rychle klesnout a chovat se jako policejní stát. Opovrženíhodné zacházení Spojených států a Kanady s Ararem je důsledkem amerického honu na čarodějnice, plus anti-muslimského rasismu, hlouposti, byrokratické zbabělosti a neschopnosti. Byli jsme svědky toho, jak Ottawa napomáhala hanebnému pronásledování vlastních občanů a jak Spojené státy ostudně odmítaly pomoci při vyšetřování Ararova případu.

Bývalý americký generální prokurátor John Ashcroft, který nařídil Ararovo zatčení, by se měl soudně zodpovídat za tohle i za jiná nezákonná jednání. Současný generální prokurátor Alberto Gonzáles, který popírá, že Bushova administrativa je odpovědná za únos Arara a jeho mučení, by se měl stydět.

Kanada musí požadovat důkladné americké vyšetření této záležitosti, omluvu a záruky, že se Kanaďané už nikdy nebudou moci stát oběťmi zločinného jednání státu. Nastal čas, aby premiér Stehen Harper oznámil svým novým přátelům ve Washingtonu, že Kanada není žádná banánová republika. Představitelé, kteří jsou přímo zapletení do tohoto nejpodlejšího a nejostudnějšího případu v moderních dějinách Kanady, by měli čelit spravedlnosti. Jsou totiž stejně vinní, jako mučitelé, kteří deset měsíců nemilosrdně bili Máhera Arara.

Messin, 5.10. 2006 ZDROJ