Čtenáři britských novin jsou pravidelně obtěžováni hrůzostrašnými palcovými titulky křičícími o „zmaření“ potencionálně katastrofických „teroristických spiknutí“ a „islámských fanaticích“ zatčených při odvážných nočních nájezdech. „Hrůzné“ detaily, „odhalené“ anonymními policejními a vládními „zdroji“, zdůrazňují potřebu proč „my“ musíme přijmout „kompromis“ mezi občanskými svobodami a „bezpečností“, ujišťují úvodníky obávající se obyvatelstvo.

10.srpna prohlásil zástupce komisaře londýnské metropolitní policie Paul Stephenson, že byl zmařen plán, který měl způsobit „nevýslovnou smrt a zkázu“ a „masovou vraždu nepředstavitelných rozměrů“ a bylo zatčeno 24 lidí. „Věříme, že záměrem teroristů bylo propašovat do letadla výbušniny a odpálit je za letu,“ uvedl Stephenson. Tvrzení bylo široce šířeno britskými a světovými sdělovacími prostředky.

Nicméně během několika dnů se dramatická kauza proti zadrženým osobám, tak jak ji sdělily vládní a policejní „zdroje“, začala rozmotávat. Tvrzení, že útok byl „bezprostředně hrozící“ se ukázalo jako falešné. Žádná z nakonec deseti obviněných osob neudělala rezervaci, či nákup letenek; několik jich dokonce nemělo ani pasy. Patrně pouze jeden použil nedávno internet ke kontrole letových řádů. Nebyly tam žádné bomby.

Tvrzení, že zadržené osoby zamýšlely zničit 10-12 letadel byla „spekulativní a zveličená,“ přiznal britský úředník 28.srpna deníku New York Times. Tvrzení o spletitém „pákistánském spojení“ mezi spiklenci a Al-Kaidou zmizela. Možnost úspěšně vyrobit „tekutou bombu“ z domácích produktů na toaletě letadla vysoko nad zemí byla zamítnuta chemickými experty.

Překrucování

Gareth Pierce, obhájce 17letého mladíka, obviněného v kauze spiknutí z vlastnictví předmětů „použitelných pro osobu připravující teroristické činy,“ řekl 31.srpna listuChicago Tribune jak policie zkreslila, co našla v domě chlapcovy matky a překroutila to, aby to sedělo jejím grandiózním tvrzením. Podle policie byly nalezeny „sebevražedné poznámky,“ mapa Afghánistánu a „bombový“ manuál.

Co bylo ve skutečnosti objeveno, řekl Pierce listu Chicago Tribune, byly poslední vůle lidí, kteří více než deset let předtím bojovali v Bosně. Obžalovanému bylo tehdy právě šest let, když byla většina tohoto materiálu umístěna do krabice! „To nejsou vůbec sebevražedné poznámky. Jsou to obyčejné poslední vůle. Nazývat je sebevražednými poznámkami by bylo absolutně hanebné,“ řekl Pierce.

Vůle byly nalezeny v krabici, která patřila otci – který se už mezitím rozvedl a odstěhoval – a byly z doby, kdy pracoval v už nyní zaniklé charitě na pomoc vystěhovaným bosenským Muslimům. Krabice také obsahovala primitivní mapu, kterou nakreslil chlapcův mladší bratr, když byl ještě dítě. Byla tam také kniha s nákresy elektrických rozvodů, která i kdyby by byla užitečná při stavbě nějaké bomby, tak rozhodně ne způsobem, z jakého policie skupinu obviňuje („kapalné bomby“).

Associated Press hlásila 4.září, že žalobci řekli londýnskému soudu, že obvinění nebudou postaveni před soud až do března 2008. Zůstanou ve vězení a klíčové podrobnosti vyšetřovaného případu budou do té doby drženy v utajení.

Lži a konstrukce

Odolají tvrzení britské vlády a médií soudnímu procesu? Nikoliv, pokud započítáme všechna líčení britské policie, vlády, lhaní médií a zveličování nedávných „teroristických“ kauz.

Jak ve svém článku poukázal 14.srpna bývalý britský velvyslanec v Uzbekistánu CraigMurray: „Více než 1.000 britských muslimů bylo už zatčeno na základě protiteroristické legislativy, ale jenom 12 procent bylo z něčeho obviněno. Je to prostě šikana muslimů hrůzného stupně. Z těch bylo 80 procent propuštěno. Většina z těch dvou procent, které byly odsouzeny – nebyla odsouzena za něco, co nějak souviselo s terorismem, ale za různé drobné přestupky, které byly policií vyloveny z trosek životů, které zničila.“

Dne 2.června 2005 ve 4 hodiny ráno zaútočilo asi 250 policistů, někteří v chemických oblecích, na dům ve Forest Gate ve východním Londýně. Policie tvrdila, že v domě byla chemická bomba. Dvě rodiny žijící v domě, které probudil hluk rozbíjených dveří si myslely, že byly napadeny zloději. Mohammed Abdul Kahar byl střelen do hrudi těsně vedle srdce policií, která selhala při své identifikaci i varování.

Deník Sun podnícen Rupertem Murdochem 3.června urychlil proti-muslimskou paniku, když napsal bez kousku důkazu: „chemická bomba držená islámskými teroristy je připravená kdykoliv vybuchnout, obávali se minulou noc policisté. Předpokládá se, že zařízení bylo konstruováno k uvolnění jedovatého mraku v přeplněném prostoru – zabití stovek lidí. Vyšší důstojníci jsou přesvědčeni, že ve Velké Británii byl připraven „bezprostředně hrozící“ útok… Zběsilý hon byl zahájen za účelem nalezení bomby předtím, než by mohla být aktivována fanatiky.“ Jeden vyšší bezpečností zdroj řekl „Jsme si absolutně jistí, že to zařízení existuje a mohlo by být použito buďto sebevražedným atentátníkem, nebo při dálkově odpálené explozi.“

Nepřekonané Murdochovy Times hlásily 3.června nalezení „sebevražedné jedovaté vesty smrti.“ Žádné chemické bomby nebo sebevražedné vesty nikdy neexistovaly. Kahar a jeho bratr byli zadržováni 8 dní bez důkazu na základě teroristického zákona (TerrorismAct, 2000), než byli propuštěni. „Jediný zločin, který jsem spáchal, byl ten, že jsem Asijec s dlouhým plnovousem,“ řekl Kahar BBC 13.června. „Neměli ani slušnost se omluvit.“

Červená rtuť

Jeden z nejbizarnějších příkladů toho, jak britská vláda, policie a média pracují ruku v ruce na výrobě teroristických hrozeb byl poskytnut smutně proslulým „falešným šejkem“Mazherem Mahmúdem, novinářem Murdochových laciných News of the World, pravidelně vystrojeného v arabských šatech k oklamání celebrit a jiných, který sám sebe zkompromitoval a tajným policejním agentem, pokoušejícím se v roce 2004 chytit do léčky tři osoby při „virtuálním“ teroristickém spiknutí.

Mahmúd jim nabídl k prodeji fiktivní nukleární substanci „červená rtuť“ s tím, že může být použita ke zhotovení radioaktivní „špinavé bomby.“ Nicméně ti tři vypadali více zaujatí prohlášením, že červená rtuť by mohla znamenat peníze. Tajný policista se jim pak nabídl, že falešnou substanci koupí v ceně 300.000 dolarů za kilo.

Se souhlasem generálního prokurátora labouristické vlády byli tři napálení 24.září 2004 zatčeni protiteroristickým komandem. Byli obviněni z pokusu obstarat finance nebo prostředky pro terorismus a držení „vysoce nebezpečné látky založené na rtuti,“ pro použití v terorismu. Následující den křičela první strana News of the World: „Protiterorističtí policisté se dali do pohybu poté, co News of the World odhalily nabídku prodeje radioaktivní látky.“ Červená rtuť, lhaly nešťastným čtenářům News of theWorld, je „smrtící látka vyvinutá ruskými vědci studené války pro výrobu kufříkové atomové bomby.“

Tři muži zůstali ve vězení až do jejich osvobozujícího rozsudku, který přišel dva roky později. Během procesu, který stál více než 1 milion eur, prohlásil vládní žalobce, že „Crownovo stanovisko, zda červená rtuť existuje, nebo neexistuje je vedlejší“ a nutil porotu „neviset“ na této věci. Porota naštěstí nesouhlasila.

Vlastní gól v Manchesteru

Britský vládně-policejně-tiskový tým si dal v dubnu 2004 vlastní gól, když 400 policistů města Manchester obklíčilo 10 iráckých Kurdů. Vůdcem lynčujících mas byl list Sun , který vyrukoval s vymyšleným příběhem, začínajícím tímto: „Včera bylo dramaticky zmařeno spiknutí sebevražedných atentátníků za účelem zabití tisíců fotbalových fanoušků na sobotním zápase Manchester United – Liverpool. Ozbrojení policisté zadrželi při nájezdech za úsvitu deset podezřelých teroristů. Bezpečnostní šéfové věří, že fanatici Al-Kaidy se plánovali odpálit uprostřed 67.000 nic netušících fanoušků. Islámští fanatici plánovali sedět na různých místech, aby způsobili co největší masakr. Policie odhalila, že měli už zakoupeny lístky na různých místech stadionu.“

Úplně celý fantastický příběh a policejní kauza proti Kurdům byly improvizovány z vyzrazených policejních informací o „objevu“ několika starých útržků lístků ze zápasu Manchester United v podezřelém bytě. Muž byl skutečně vinen fanatismem – byl fanatickým fanouškem Manchester United, který si nechával jako suvenýr útržky z každého zápasu, kterých se on a přítel účastnili. Byly zakoupeny od spekulantů, což vysvětlovalo, proč byly lístky na různá místa na stadionu.

Odtok ricinu

Snad nejvíce bylo z vládní série vymyšlených „teroristických hrozeb“ cynicky využíváno oznámení policie z ledna 2003, že byl zmařen plán „teroristické buňky“ použít při útoku jed ricin.

Ministři britské vlády oznámili 7.ledna, že v bytě napadeném policií byly zjištěny „stopyricinu.“ Premiér Blair se chopil spiknutí, aby podpořil propagandistickou kampaň jít do války proti Iráku Saddáma Hussaina. Blair učinil směšné prohlášení, že objev ricinu, který může zabít pouze v případě vstříknutí do krevního oběhu osoby, podle něho prokázal, že „toto nebezpečí (zbraní hromadného ničení) je přítomné a skutečné a nyní s námi. Jeho možnosti jsou obrovské.“

Později se na údajnou „buňku“ odkazoval během své řeči v Radě bezpečnosti OSN i americký ministr zahraničních věcí Colin Powell, když 5.února argumentoval pro válku proti Iráku, pokud Saddám nevzdá jeho neexistujících ZHN. Powell tvrdil, že to byl důkaz „zlověstného spojení mezi Irákem a teroristickou sítí Al-kaida.“

Skutečnost je, že tam nebyla žádná buňka Al-kaidy, ani žádný ricin. Ve stejný den, kdy vláda oznámila objev „stop ricinu“ v bytě, objevily testy vlastního vládního zařízení vPorton Down, že tam žádný ricin nebyl. Tento nález byl vládou držen v utajení více než dva roky.

V dubnu 2005 byli čtyři lidé obvinění z teroristického spiknutí propuštěni, zatímco od obvinění proti dalším čtyřem bylo upuštěno. Jediná osoba, Kamel Bourgass byla odsouzena za menší obvinění „spolčení způsobit veřejné obtíže použitím jedů a/nebo výbušnin,“ založeném na vlastnictví „receptů“ k udělání ricinu a důkazu pokusu tak učinit. Nicméně 20.dubna 2005 Independent napsal, že „profesor Alistair Hay, jeden z britských specialistů na jedy řekl, že Bourgassovy pokusy vyrobit jedové zbraně z jeho malých zásob přísad a ve „zchátralé“ laboratoři byly neuvěřitelně amatérské a nepravděpodobné uspět.“

Překlad Messin, 15.10. 2006 ZDROJ