Celý případ od začátku provází řada nejasností a absence důkazů. Velmi podivná byla chronologie údajného mladíkova „přiznání“, které chvíli účelově přežívalo v médiích.  Nejprve proběhl v nemocnici výslech za účasti soudkyně, vyšetřovatele a lékaře. Jeho přepis byl zveřejněn. Výslech přiznání nepřinesl. Pak dlouho nic a najednou jsme se dozvěděli, že „nejmenovaný činitel US vlády“ sdělil, že se přiznal. Poté tvrdili, že přestal vypovídat. Pak opět dlouho nic a najednou řekli, že se prý přiznal úplně na začátku. Pak dokonce přišli s verzí, že se přiznal „písemně“ v té lodi, kde našel tužku. Ano, v té lodi, kde byl nalezen těžce zraněný a následně skoro rozstřílen zasahujícími policisty.

Po pečlivé analýze člověk rychle dospěje k názoru, že celé „přiznání“ bylo kompletně vyrobené, navíc opakovaně popřené přímo samotným Carnájevem. Prostě a jasně, pokud dojde k citování samotného Carnájeva, vinu kategoricky odmítá. Jakékoliv přiznávání proběhlo zásadně z cizích úst.

Zatímco byla veřejnost bombardována údajně usvědčujícími fotkami a záběry z průmyslové kamery na kterých normálně prochází mladíci s batohy (jako stovky dalších mladých lidí na místě) – žádné video, kde by měli klást bombu nikdo dosud neviděl. Pokud by takové video existovalo, jistě by ho všichni už nesčetněkrát zhlédli.

Přestože se američtí představitelé snaží tvářit, že dotyčné video a důkazy existují, úpěnlivě se brání předložení těchto důkazů obhájcům Carnájeva.

Advokáti obžalovaného oprávněně požadují, aby jim vláda předala přepisy rozhovorů s rodinou obviněného, stejně jako svědectví před velkou porotou. Právě tyto by mohly být totiž velice důležité pro obě strany, připravující si argumenty pro Ministerstvo spravedlnosti.

„Vláda přijala postoj, který zní: „Podívejte, my víme co máme, a vy o tom vědet nemusíte.“ řekla obhájkyně Judy Clarke americkému okresnímu soudci. „Je znepokojující, že se vláda  domnívá, že může učinit rozhodnutí na základě toho, co vědí, bez nějakého vstupu obhajoby. Mohou mít zcela chybný příběh.“