Scény z Kyjeva v posledních dnech připomínaly „Oranžovou revoluci“ z podzimu 2004. Ta nakonec Viktoru Juščenkovi vydláždila cestu k vítězství ve sporných prezidentských volbách. Přesto existuje několik významných rozdílů, kvůli kterým je nyní podobný výsledek nepravděpodobný.

Prvním z nich je skutečnost, že pouliční protesty v roce 2004 byly založeny hlavně na podezření z volebních podvodů. Nyní je to rozhodnutí prezidenta Viktora Janukovyče nepodepsat dohodu o přidružení k Evropské unii a úsilí o užší vazby na Ruskem sponzorovanou celní unii, která zahrnuje také Kazachstán a Bělorusko (Arménie se zřejmě připojí příští rok). Poměrně dost věrohodné obvinění z podvodů před devíti lety paralyzovalo vládu bývalého prezidenta Leonida Kučmy, již zdiskreditovanou léty korupce a skandálů. Současná vláda působí naopak nečekaně sebevědomě, zřejmě díky přesvědčení, že se může v krajním případě spolehnout na většinu Ukrajinců, která se cítí návrhem dohody s Evropskou unií znepokojena. Schopnost vlády udržet si kontrolu byla podpořena 3.prosince, kdy pohodlně přežila parlamentní hlasování o důvěře, předložené opozičními poslanci. Nedošlo k žádnému přeběhnutí z vládních řad, jak očekávala opozice v souvislosti s předem naplánovaným odjezdem Janukovyče do Číny.

Demonstranti „se nevrátí domů, dokud nedosáhnou toho, proč sem přišli,“ řekl v úterý anonymní protestující CNN, ale věci se posunuly. Zpočátku přišli protestovat kvůli nepodepsání dohody s EU, jenže o víkendu začali požadovat ulicí vynucenou změnu režimu. Tenhle posun nebyl spontánní. Byl dohodnut a zahájen v neděli různými Západem financovanými „občanskými“ skupinami. Cílem bylo zopakovat scénář poprvé vyzkoušený „Otporem“ v Bělehradě v říjnu 2000, a zopakovaný v Tbilisi na podzim 2003 a v Kyjevě o rok později. („Program malých grantů na podporu demokracie“ – The Democracy Small Grants Program – umožňuje americkému velvyslanectví v Kyjevě podporovat jedinečné a dlouhodobě udržitelné pilotní projekty podporující demokratické reformy v dané oblasti nebo zeměpisném regionu.“, oznamuje na svých stránkách americké velvyslanectví na Ukrajině. „Přes 200 projektů ukrajinských nevládních organizací obdrželo finanční prostředky..“ Největší granty zůstávají utajené, ale spolehlivě jsou odhadovány na desítky milionů.)

Příběh v západních médiích byl jako obvykle jednorozměrný: Ukrajinci protestují, protože se chtějí vymanit ze sevření „ Putinovského Ruska“ a za pevné ukotvení své země na „Evropské cestě“. Realita je jako obvykle složitější. Soudě podle posledního průzkumu veřejného mínění, provedeného prakticky neutrálním Mezinárodním Sociologickým ústavem v Kyjevě (KIIS) v polovině listopadu – 40,8 procent respondentů uvedlo, že by v referendu hlasovalo pro vstup do celní unie ( s Ruskem a dalšími) a 33,1 procent by bylo proti. Podpora pro vstup do celní unie byla velmi vysoká ve východní části země (64,5 procent) a na jihu (54 procent), na západě poklesla na 16,4 procent. Na otázku, zda budou hlasovat pro vstup Ukrajiny do Evropské unie odpovědělo kladně 39,7 procent a proti se vyslovilo 35,1 procent dotázaných, s příslušně opačnými regionálními výkyvy. To odráží tradiční rozdělení Ukrajiny na proruskou východní část a proevropský západ, ale tentokrát jsou smíchány kulturní preference s ekonomickými otázkami.

Západní média mají tendenci ignorovat ekonomický faktor, který stál za Janukovyčovým rozhodnutím nepodepsat dohodu s EU. Kromě vysokých nákladů na systémové přizpůsobení normám EU by Ukrajina musela otevřít svůj trh evropskému zboží, jemuž by vlastní průmyslové výrobky těžko konkurovaly doma, natož v zahraničí. Jak komentoval 3.prosince francouzský deník Le Monde: EU požadovala „od Ukrajinců oběti bez předpokladu, že jejich země získá nějaké významné finanční odškodnění.“ Janukovyč označil dřívější nabídku EU v hodnotě 600 milionů eur (800 milionů dolarů) za „ponižující“. A tou také skutečně byla, vzhledem k tomu, že odhadované náklady za přechod na normy EU by dosáhly 19 miliard dolarů (14,7 miliard eur ročně). Ukrajina je na pokraji platební neschopnosti a pravděpodobné náklady za podpis dohody s EU by byly v příštím desetiletí neuvěřitelných 200 miliard dolarů – což je více než aktuální roční HDP země.

EU se snažila získat Ukrajinu levně a selhala. Kdyby Janukovyč získal dostatečnou motivaci – odpovídající nabídku levnějšího plynu, obchodních pobídek a levných finančních úvěrů, než dostal od Moskvy – pravděpodobně by podepsal. Není rusofil, jak naznačují jeho pestré vztahy s Kremlem během poslední třech let. Nabídku učiněnou Bruselem však musel odmítnout bez ohledu na své ideologické preference. Přehnaný tlak Západu na propuštění Julie Tymošenkové pouze zvýšil jeho odhodlání. Zvětrávající nepřekvapivá bouře v ulicích Kyjeva přináší dle jeho odhadu méně rizik, nežli riskování bankrotu a znepřátelení jeho politické základny v průmyslovém srdci země. Je to nakonec politik. A jeho kalkul v každém klíčovém rozhodnutí je založen na tom, zda zlepší jeho šance udržet si moc.