Několikaminutové video, které bylo zveřejněno na sklonku minulého týdne, odsunulo záležitost Kosova mimo střed pozornosti na Balkáně a zaostřilo pevně na Bosnu. Film ukazující popravu šesti mužů v civilních šatech polovojenskou skupinou známou jako „Škorpióni“ , který opatřila notoricky známá dodavatelka porno krutostí, byl citován jako velmi důležitý, „nevyvratitelný“, „konečný“ a „nepopiratený“ důkaz nejenom toho, že události, které následovaly po pádu Srebrenice v červenci 1995, byly „genocida“, ale i toho, že srbská váda byla přímo zapojena.

Dojaté výrazy šokovaných občanů, truchlící příbuzní, kteří poznali rodinné příslušníky, dorazili do všech mediálních sítí. Následovalo exkluzivní odhalení původu videa a triumfální naparování se srbo-bijců v médiích. Lobbyisté haagské inkvizice neustále zdůrazňovali obrovský význam videa. Téměř každý, kdo komentuje pásku, souhlasí, že video je důkazem srbského zapletení ve srebrenických událostech. Al Jazeera například mluví o „nevyvratitelném důkazu srbské role.“

To ale jednoduše není pravda. Páska není „kouřící zbraň“, ale spíše reklamní senzace. Za předpokladu, že zabijáci i oběti byli přesně identifikováni, tak bude objasněna jedna krvavá epizoda v bosenské válce. Nic víc, nic méně. Hysterie, která obklopuje její uvedení, ale vypovídá daleko více o mašinérii věnované výrobě a udržování sítě lží o Bosně a Balkánu, než o čemkoliv, co se ve skutečnosti stalo v a kolem Srebrenice po 11.červenci 1995.

Výstřel na stráni

Části videa ukázaného u ICTY a v Srbsku a dostupné on-line, ukazují několik mužů v uniformách, jak střílejí čtyři muže v civilních šatech a nařizují dvoum jiným zbavit se těl. Je to vskutku nechutná podívaná, taková banalita zla, blízká fotkám z Abu Ghraib. Je tu také příbuznost s videi naverbovaných mudžahedínů, která ukazovala rituální vraždy Srbů: připomínka, že válka v Bosně byla zlá, krvavá, a tak necivilizovaná, jako válka je. Je to skutečně symbol ďábla (upsání ďáblu), jeho světu, který se živí hnusem, zatímco ničí duše mužů.

Jak bylo řečeno, výklady a závěry vykreslené z videa jsou tak exotické, tak hyperbolické a často zcela fakticky nesprávné, že se stává zřejmým, že média a zapojení politici nemají nic proti ďáblovi – ve skutečnosti ho uctívají – stejně tak zabíjení. Prostě jen používají tento jednotlivý dokument k dalším lžím a násilí, zatímco se odvolávají na spravedlnost, humanitu a mír.

Hvězda porno krutostí

Video spatřilo denní světlo díky snaze Natasi Kandic. Ta je často představována jako „odvážný advokát lidských práv“ a „nejprominentnější srbský lidsko-právní aktivista“. Ale agentura AP popisuje její nevládní organizaci (Humanitar Law Center) jako organizaci „vyšetřující zločiny Srbů během balkánských válek“.

Ve skutečnost není pozornost Kandicové upřena na lidská práva, či humanitární záležitosti, ale na hledání „důkazů“ obviňujících Srby z krutostí, a činění takových obviňujících prohlášení – čím více šokujících, tím lépe. Kandic už byla zostuzena zpravodajem US Today Jackem Kellym, který ji citoval ve svém neslavném zápisníku, ale když jí požádal o potvrzení (dosvědčení), tak svůj příběh popřela. Kandic také stojí za falešnou zprávou o mrazícím kamionu, tvrzeními o krematoriích pro Albánce v jižním Srbsku a spoustou dalších tvrzení o krutostech, které média horlivě šíří, ale nikdo je není schopen ověřit. V Londýně založený Institut pro válku a mír (IWPR) je často jejím spolupachatelem v publikování těchto obvinění. Takže by nemělo překvapit, že nejdetailnější zpráva o pásce a jejím původu – obsahující nejvíce závažná obvinění a tvrzení, představovaných jako dokázaná pravda – přišla z rukou dvou lidí z IWPR, TimaJudaha a Daniela Suntera v nedělním vydání Observeru.

Nemůže být shodou okolností, že vysílání pásky a její dodání do ICTY, přichází právě ve dnech před konferencí o Srebrenici, kterou Natasa Kandic organizuje v bělehradském největším konferenčním centru „ve spolupráci“ s oblastní kanceláří ICTY Srbsku. Také se blíží prohlášení prosazované směsicí imperium-podporujících nevládních organizací v Srbsku (jednou z nich je HLC Natasi Kandic), které má označit Srebrenicu za genocidu spáchanou ve jménu srbských lidí.

Tvrzení a následky

ICTY použil dokument a videokazetu, která ukazuje že členové „Škorpiónů“ sloužili v srbských policejních proti-teroristických jednotkách v roce 1999 k tvrzení, že tito lidé vždy jednali podle rozkazů z Bělehradu. Taková tvrzení jsou podporována Kandicovou aDejanem Anastasijevicem, reportérem časopisu Time a horlivým podporovatelem ICTY, kterého agentura AP mylně přezdívá „vojenský analytik.“ Zatímco mají tato obvinění obrovskou propagandistickou hodnotu, tak jako „důkaz“ jsou bezcenná.

Člověk pozorující proces snadno najde svědectví činitele krajinských Srbů z října 2003, které ukazuje, že Škorpióni byli námezdní žoldáci/milice založené v roce 1992 a bojující v Bosně. Jen někteří individuální členové jednotky se později přihlásili k proti-teroristické operaci do Kosova a byli skutečně na srbské výplatní listině – v roce 1999. Dva z nich byli shledání vinnými za vraždy albánských civilistů, jeden je ve vězení, o vydání druhého se bojuje v Kanadě. Že Škorpióni jako jednotka nikdy nebyli součástí srbské policie, bylopotvrzeno generálem Obradem Stevanovicem, bývalým náměstkem ministra vnitra, který právě svědčí při procesu se Slobodanem Miloševičem.

Ale prohlašovat že dokument z roku 1999, kde je na seznamu několik bývalých členů Škorpiónů patřících k srbské policii je „důkazem“ že jednotka – nebo jednotlivci – byli placeni policií o čtyři roky dříve, je zjevně absurní.

Prozatím Natasa Kandic pokračuje v „odhalování“ detailů příběhu, ale její serióznost vážně poškozuje její obnošená důvěryhodnost. Jako host televizního pořadu muslimského nacionalisty na známé nacionalistické stanici v Bosně prohlašovala, že „vězni ze Srebrenice byli přemístěni celou cestou až k Trnovu, kde probíhala nějaká vojenská akce – pravděpodobně diverzní, za účelem, aby byla jejich těla považována za oběti bojů a nikoliv popravy.“ (pro pořádek, blogger, který o tomto psal, je rozhodně na straně Kandicové a dokonce představuje Škorpióny jako „nějaký druh Einsatzgruppe , která šla kamkoliv, kde jí bylo potřeba.“)

Tvrzení Kandicové je naprosto falešné. Kolem Trnova skutečně probíhala masivní armádní operace – totální útok muslimských sil k „uvolnění“ Sarajeva, který produkoval strašné oběti a nedosáhl ničeho. V posedlé mysli Kandicové se muslimský útok stává srbskou „diverzní“ akcí.

Přes všechny tyto faktické problémy, video – a provázející hysterie – dosáhne jeho propagandistického cíle: šokovat srbskou veřejnost, aby věřila oficiální pravdě oSrebrenici. Podle zpráv z Bělehradu, srbská vláda povzbuzuje přesně takovou víru v úsilí potěšit impérium.

Mýtus a realita

Záměrné popisování toho, co se stalo ve Srebrenici v médiích hlavního proudu, zahrnuje fráze „nejhorší krutost v Evropě od konce 2. světové války“, nebo „od holokaustu“, někdy také „nejhorší masakr civilistů“, atd. Úmyslně připomínají holokaust a nacismus, aby se jim podařilo Srebrenicu spojit s genocidou, Srby s nacisty, a Muslimy s nevinnými oběťmi. Jenomže ve skutečnosti většina mužů, kteří zemřeli v následku pádu Srebrenicebyli vojáci, členové 28.pěchotní divize armády Bosny a Hercegoviny, jejíž velitel je stíhán haagským tribunálem za vraždy, znásilňování a mučení.

Co se jim nejpravděpodobněji přihodilo, ačkoliv to bylo hrozné, nemělo to nic společného s nacisty – nebo s touto úmyslnou analogií. Zamyslete se nad tímto:

„Americké ozbrojené síly bombardovaly jeden konec dálnice (hlavní silnice) z Kuvajtu doBasry, aby jí uzavřely. Bombardovaly také druhý konec dálnice a uzavřeli jí. Umístili hlídkující (přehlížející)mechanizované dělostřelecké oddíly na kopcích. A potom, z ptačí perspektivy a ze země jednoduše masakrovali každou živou věc na cestě. Naše síly nečekaly na prchající osoby ke kapitulaci, neobklíčili je a nedonutili kapitulovat, jen je vyhladily (zničily).“

– William A. Cook, Prosinec 2002, zvýraznění přidáno

Přesto ve skutečnosti Srbové čekali na srebrenické Muslimy, aby se vzdali. Oni evakuovali ženy, děti a starší lidi, kteří se nalézali v táboře OSN v Potocari. Samo Srbsko poskytlo útočiště více než 800 muslimským uprchlíkům ze Srebrenice. A v další muslimské enklávě, která padla o několik dnů později, v Žepě, nebyl žádný masakr. Dokonce i kdybychom připustili, že podle nahrávky Škorpiónů byla běžná věc nebrat zajatce, kteří byli zajati při nepodařeném útěku ze Srebrenice, nebo že Srbové nebyli ochotni brát zajatce, tak se to nerovná genocidě. Jenomže „porušení ženevských konvencí“ neprodává noviny a televizní inzerci. A neospravedlňuje to k invazím a okupacím, ani k vytváření imperiálních inkvizičních tribunálů.

O dekádu později se Srebrenica stala ospravedlněním imperiální intervence na Balkáně. Spolu s pojmem „spojený zločinný podnik“ usiluje o svalení veškeré viny za násilný rozpad Jugoslávie na srbské politické a vojenské vedení, a tím podpírá „právo“ Washingtonu a Bruselu použít sílu k „vyřešení“ chaosu a smrti vytvořené jejich politikou. V uplatňování jejich „práva“ použít sílu se nezastaví před ničím, dokonce ani před používáním porno krutostí, právě jako je tato videokazeta se „Škorpióny“.

Překlad Messin, 9.6.2005 ZDROJ