Jared Israel (Emperors-Clothes.com, 10.6.2005)

11.července 2005 je desáté výročí znovu dobytí východo-bosenského města Srebrenica bosensko-srbskou armádou. Během nadcházejících týdnů vám přineseme množství článků napadajících oficiální příběh o Srebrenici. Oficiální verze tvrdí, že po tom, co Srbové zpětně zabrali Srebrenici, popravili 8000 muslimských mužů.

Proč by měli lidé číst články, které tento příběh o masakru napadají? Konec konců, se to shoduje s informacemi, že Srebrenica byla bezpečná zóna OSN, která měla chránit Muslimy před údajně vražednými Srby. Muslimové byli v médiích vylíčeni jako utiskovaná skupina, jako tolerantní a umírnění, zatímco Srbové údajně fanaticky nenáviděli Muslimy a měli „hitlerovskou vizi mono-etnického státu“. Proto by přece nebylo žádným překvapením, že po zabrání Srebrenice by pravděpodobně okamžitě zabili tisíce Muslimů.

Proč byste se, drazí čtenáři, měli obtěžovat s četbou materiálů napadajících příběh o masakru a ztrácet tak čas, když v médiích jste nikdy nenašli nic, co by zpochybňovalo vše to, co jste četli výše?

Moje odpověď je ta, že tato skutečnost je právě tím důvodem, proč byste měli být k příběhu skeptičtí.

Dovolte mi, abych to vysvětlil.

Věrohodnost příběhu o masakru závisí na věrohodnosti mediálního pokrytí Jugoslávie obecně, a toho, co se stalo ve východní Bosně, včetně Srebrenice obzvlášť. Jestliže toto mediální pokrytí bylo objektivní, proč by měl člověk zvažovat možnost, že všechna média vyráběla, nebo souhlasila se lžemi o údajném obřím masakru?

Jak mohla média objektivně pokrýt krutý konflikt, jako byl ten v Bosně? Za prvé, měla se snažit ohlásit doslova to, co tvrdila každá strana, a dát všem stranám stejný prostor. Potom měla vyšetřovat obvinění (tvrzení), zda se zakládají na pravdě. Pokud jedna strana obvinila druhou z krutostí, tak měla média zveřejnit popisy a vyjádření obou stran a potom udělat těžkou vyšetřovací práci, která by ukázala kdo – kdokoliv – říkal pravdu. Také by vylovili lži, protože lži o lidech nejvíce odhalí.

Ať se snažíte sebe víc, nemáte vůbec žádnou představu, co říkali Srbové o tom, co se stalo ve Srebrenici od jara 1992, kdy začala občanská válka, až do takzvaného pádu Srebrenice v roce 1995. Naprosto žádnou představu. A v tom právě leží důkaz, že média nemohou být v případě Srebrenice důvěryhodná. Srbové velmi mnoho říkali a psali o zvěrstvech muslimských extremistů vůči nim, ale západní média z toho nepublikovala doslova nic. Zmínek, které byly publikovány západními médii, je jako šafránu.

Skutečnost, že západní média musela o Srebrenici posledních 10 let lhát, nás nutí k předpokladu, že jsou organizována, jakýmikoliv prostředky k překroucení skutečnosti. Je těžké – a spíše děsivé – věřit tomu, že by mohla existovat taková úroveň organizace lhaní. Jenomže přesně stejná úroveň organizace je potřebná k dosažení toho, abyžádné informační médium nevyhledalo Srby, kteří byli očitými svědky zvěrstev, zainteresované svědky, novinové zprávy v srbských médiích, dokumenty a fotografie distribuované srbskou vládou, bosensko-srbskou vládou a armádou, a tak dále. Veřejnost je ohledně těchto faktů a podkladů úplně nevědomá (netušící) protože média potlačila téměř všechno z toho. Samotný fakt, že vy sami jste tyto materiály neviděli, je toho živým důkazem.

Nechejte mě dát vám jeden příklad.

V červnu 1993 OSN vydala zprávu o 123 stranách, nazvanou: „Memorandum o válečných zločinech a zločinech genocidy ve východní Bosně (magistrát obcí Bratunac, Skelani a Srebrenica) spáchaných proti srbské populaci od dubna 1992 do dubna 1993.“ Všimněte si datumu: duben 1992 byl samým začátkem války v Bosně. Srbové obviňovaliod počátku války takzvanou bosenskou vládu (Srbové říkají, že byla řízena frakcí Muslimů, extremistickou frakcí) z politiky genocidy proti Srbům.

Nikdy jste neslyšeli o tomto dokumentu? Nijak mě to nepřekvapuje. Prověřoval jsem to přes mediální vyhledávač Lexis-Nexis. Nemohl jsem najít ani jedny anglicko jazyčné noviny, nebo televizní zprávy, které by oznámily, že dokument existuje.

Dobře, někdo by mohl říci, že dokument OSN je naprosto nepravdivý. A to je správné, mohl by být nepravdivý. Ale víte, také by mohl být 100 procentně pravdivý. Anebo to mohlo být něco mezi. Nebo ještě jinak, mohl to být trochu zmírněno. Srbové se mohli obávat, že kdyby řekli celou pravdu, tak by jim nikdo nevěřil.

Jde o to, že aby si veřejnost mohla utvořit nějaký úsudek, či mínění o tomto dokumentu, tak nejdříve musí vědět, že dokument existuje a co v něm bylo.

Za tímto účelem média jistě mohla informovat o zmiňovaném dokumentu a jeho obviněních, což by znamenalo rozsáhlé články a citace v novinách jako například New York Times a mohlo by to znamenat seriózní vyšetření hrůzných obvinění.

Nepopiratelný fakt, že většina lidí, přinejmenším (ale ne jenom) v zemích NATO, je naprosto neznalá toho, co napsali Srbové o zločinech muslimských extremistů proti Srbům ve východní Bosně, včetně Srebrenice, je jasným příkladem, že mediální zpravodajství ohledně východní Bosny, včetně Srebrenice, bylo proti-srbskou propagandou a ne zprávami. Proto jsou všechny důvody k tomu být skeptický k tvrzením médií o údajném velkém srbském masakru ve Srebrenici. Tím, že potlačují doslova všechno, co řekla srbská strana v hořkém bosenském sporu, média sama sebe činí křivopřísežnými. Přijali byste s vírou slova křivopřísežného svědka?

Překlad Messin, 15.6. 2005

Link na zmiňovaný dokument OSN ve formátu PDF naleznete pod originálním článkem, který je ZDE