Video potvrzuje, že na území bývalé Jugoslávie se staly válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, a že takové zločiny byly spáchány všemi stranami. To jsme věděli už dlouhou dobu. Srbové se potřebují setkat také s temnými kapitolami jejich vlastní minulosti a hříchy, kterými se provinili, jak řekl patriarcha Pavle dávno v roce 1992, je třeba zůstat věrný našemu křesťanskému dědictví.
Video přesto neprokazuje, že ve Srebrenici došlo ke „genocidě“, nebo zavraždění sedmi, osmi, či deseti tisíc Muslimů. Prokazuje, že šest Muslimů bylo zavražděno srbskou polovojenskou formací. Není vůbec jasné, zda jednotka byla pod vedením srbského ministerstva vnitra, nebo ne. Způsob, jakým bylo video použito a zneužito „mezinárodním společenstvím“ ukázal, že smysl soudních řízení je přisouzení kolektivní viny srbskému národu jako celku, způsobit aby se Srbové cítili provinění za všechno, co se na Balkáně stalo v průběhu minulé dekády a půl.
V prosinci 2004 kancelář OSCE v Bělehradě kritizovala srbská média za vydávání některých názorných obrázků zločinů, spáchaných Ramushem Haradinajem v Kosovu-Metohii v letech 1998-1999. V té době si někteří zástupci mezinárodního společenství stěžovali a obviňovali média, že vydávaní takových vzpomínek na zločiny proti Srbům podněcuje nenávist a nesnášenlivost, zatímco úkolem je dívat se vpřed k míru a usmíření. Ale když toto video ukazuje jako viníky Srby, a Muslimy jako oběti, potom je náhle všechno toto zapomenuto. Video se stále dokola omílá na rádiu B92 celých 24 hodin denně, publikuje se v novinách „Danas“ a dalších přidružených Sorosovýchmédiích jako je týdeník „Vreme“, a všude v západním světě.
Zločin je zločin. Bez ohledu kdo je viníkem a kdo obětí. Měli bychom následovat přirozenou etiku, která zakazuje válečné zločiny a zločiny proti lidskosti bez ohledu na totožnost viníků a obětí. Když jsou viníky Srbové, potom jsou obvinění v médiích zesílena. Pokud jsou oběťmi Srbové, jsou naopak médii zcenzurována. Záběry useknutých hlav Srbů na hoře Ozren v roce 1993, záběry srbských exhumovaných těl v Kosovu a Bosně, oběti chorvatské „odlehčovací“ ofensivy v roce 1995 byly cenzurovány a nevhodné k otištění.
To naznačuje, že „Srebrenica video“ má specificky politický účel: má přisoudit kolektivní vinu srbskému národu jako celku. Používá desetileté výročí Srebrenice jako prostředku k „denacifikaci“, to znamená de-srbizaci Srbska a revidování Daytonské dohody, s cílem zlikvidovat Republiku Srbskou, a vytvořit centralizovanou, sjednocenou Bosnu. Republika Srbská udělala přiznání viny za Srebrenicu pod nátlakem. „Přiznání“ bylo vynuceno pod hrozbou výměny zvolených vedoucích zástupců, takhle jsme mohli vidět, jak minulý rokPaddy Ashdown prostě vyhodil 56 nejvyšších úředníků Srbské demokratické strany (SDS). Ashdown stále pokračuje v ovládání Bosny jako jeho poddanství.
Srbské vládě by mohlo být chorobně doporučováno, aby udělala také něco podobného. Zkuste tomu čelit tak dlouho, dokud se Mesič neomluví za vraždu pěti až šesti tisíc Srbů v procesu etnické očisty Krajiny, tak dlouho, dokud budou nevysloveny tisíce Srbů, obětí muslimské anarchie v Sarajevu ze začátku 90tých let, dokud zůstanou nepojmenováni a nepovšimnuti, tak se srbská strana nepotřebuje omlouvat nikomu. Tím, že by přiznala svojí jedinečnou vinu, by hrála právě do rukou scénáře odráženého haagským tribunálem. Ten existuje pouze za účelem prohlásit Srby, kolektivně, jako viníky všeho co se na Balkáně odehrálo. Jeho záměrem je zpětně ospravedlnit západní politiku. Oni by hrozně rádi řekli: „nuže, sami Srbové teď připustili, že byli špatnými chlapci. Všechno co jsme dělali- sankce, bombardování Republiky Srbské, bombardování Srbska, okupace Kosova – bylo nevyhnutelným důsledkem jejich vlastních činů.“
Jestli Srbové takovému scénáři budou vzdorovat, potom mají přinejmenším v budoucnosti příležitost obrátit tragický výsledek devadesátých let. Ale jestli srbská vláda přijme stigma viny, tak také otevře dveře požadavkům na peněžní platby, které velmi překonají nějaké výhody plynoucí ze spojení s takzvaným mezinárodním společenstvím. Tyto požadavky na repatriaci překonávají miliardy dolarů.
Náměstek amerického ministra Nicholas Burns hrozí, že Srbsko se nikdy nepřipojí k NATO, jestliže neodsoudí „genocidu“ ve Srebrenici.
Pro Srbsko nejsou žádné výhody ve spojení s NATO. Jsou to jen náklady. Srbsko by se připojilo ke zločinecké organizaci, která je odpovědná za záměrnou agresi vůči němu v roce 1999. Pokud Srbsko vstoupí do NATO, připojí se ke gangu, který uskutečnil agresi, která zůstala do dneška nepovšimnuta a neodčiněna. Srbsko se potřebuje vyrovnat se vším, co přišlo pod Miloševičem, ale ne za cenu ztráty duše. Ne za cenu vystupování, že agrese byla správná a obrana jejich výsostného území špatná. Podmínky, které navrhuje pan Burns jsou následující: Připustíte, že jste se provinili genocidou a my vás necháme připojit se k organizaci, která proti vám vedla agresivní válku, zabrala část vašeho výsostného území, což znamenalo umožnění spálení 150 vašich kostelů a vyhnání 250.000 vašich srbských druhů.
Panu Burnsovi by mělo být vládou Srbska řečeno bez nějakých neurčitých termínů, že Srbsko se nezajímá o spojení s takovou organizací.
Po referendu v Holandsku a Francii nebude následovat rozšíření EU po mnoho dalších let. Tak se pan Burns nyní zoufale snaží vytáhnout další mrkev, návnadu v podobě slibu NATO, které má mít pravděpodobně pro Srbsko nějaký užitek. Jediný „prospěch“ pro Srbsko bude placení nevyslovitelných miliard, které nemá, aby zmodernizovalo svou armádu a posílání svých dětí jako spojenců pro vojenské zásahy vedené USA, aby „rozšířili demokracii“ na Středním východě. NATO je organizace poskvrněná zločinností, která přežila svůj smysl.
překlad Messin, 7.7.2005 ZDROJ