Jeden z pravidelných čtenářů mé stránky mi poslal tento článek, který přeložil ze srbštiny. Tady je v plném znění.
Zdroj: http://www.vreme.com/cms/view.php?id=418283
Pouze celá pravda
Jovan Nenadov
V září 1993 se delegace ze Srebrenice, vedená Hakijem Meholjićem, místním předsedou SPD (sociálně demokratické strany), setkala s Alijou Itzebegovićem a vedla s ním rozhovory o budoucnosti srebrenické enklávy. Při této příležitosti jim Itzebegović mj. sdělil: „ Víte Clinton mi v dubnu (po pádu Cerske a Konjević Polje, strategicky významných vesnic u Srebrenice) nabízel, ať necháme vstoupit četnické (tj.bosenskosrbské) jednotky do Srebrenice, kde zmasakrují pět tisíc Muslimů, což bude mít za následek vojenskou intervenci.“ Hakija Meholjić později oznámil, že tento výrok mohou potvrdit i další členové delegace (osm z nich bylo tehdy stále naživu) /rozhovor v bosenském týdeníku „Dani“, Sarajevo, 22.6.1998/ Z čehož vyplývá, že již v roce 1993 někdo „předvídal“ že „četnici pobijí 5000 Muslimů“ při dobytí Srebrenice ! Dva roky nato, jejich počet „vzrostl“ na 8000 – a následovala intervence NATO.
V Srebrenici byly i jednotky, které se aktivně účastnily likvidace srbského obyvatelstva v středním Podriní, v letech 1992-1995. Pod vedením Nasera Oriće docházelo k útokům na srbské vesnice v okolí enklávy. Video nahrávky z těchto akcí – loupeže, vraždy, utnuté hlavy, spáleniště – ukazoval Orić i zahraničním novinářům (John Pomfret, Washington Post, Bill Schiller,“Toronto Star“). Před soud v Haagu byl předveden o deset let později, a obviněn je pouze ze zločinů spáchaných v letech 1992–1993 ! Je otázka, zdali i tyto nahrávky budou přehrávány před tribunálem ?
Srebrenice nebyla „zóna pod ochranou“, nýbrž „bezpečnostní zóna“ (safe area, zone desécurité), což byl jeden z faktů nedefinované budoucnosti (Rezoluce OSN, č.819 z 16/4/1993). V ní byla rozmístněna 28.divize armády BiH (muslimské) o síle 5803 mužů. Bývalý náčelník štábu Armády BiH gen. Enver Hadžihasanović, jako svědek v Haagu, prohlásil, že celá divize byla v koloně mužů která 11.července večer vyrazila směrem kTuzle. Během jejich pokusu o průnik bylo“zavražděno“ 2628 vojáků, zatímco zbytek se probil.(„Monitor“, Podgorice,19/4 2001). Tvrzení o sedmi, osmi, či dokonce 12 000 „pobitých civilistů“, tak nemůže odpovídat skutečnosti.
Na konferenci věnované tématu (10/6 2002), podal patolog dr. Stanković následující údaje tribunálu v Haagu, které byly podkladem pro odsouzení gen. Krstiće: došlo k exhumaci 2082 lidských ostatků, identifikováno bylo 45, známky exekuce byly prokázány v 326 případech. V červnu 2003 byla v Potočari pohřbena těla 994 identifikovaných osob, o rok později pak dalších 338. V této souvislosti je zarážející, že seznam těchto 1332 identifikovaných obětí nebyl přístupný pro Komisi Republiky srbské, zabývající se vyšetřováním událostí ve Srebrenici a okolí, ještě v první polovině roku 2004. Proč takové tajnosti ? Z jakého důvodu a z jaké příčiny ? Pravděpodobnou se pak jeví domněnka, že ne vše je v pořádku.
Zmiňovaná Komise byla vytvořena na žádost odboru pro lidská práva v BiH a měla úzce vymezený mandát: zkoumání událostí ve Srebrenici a okolí v době od 10. do 19. července 1995, a to pouze, co se týká utrpení muslimů. Doba činnosti komise – 18 měsíců. Ovšem bosenští Srbové měli své neblahé zkušenosti se Srebrenicí, před červencem 1995 a to v průběhu předchozích tří let. Tato část tohoto příběhu se nedá jednostranně amputovat, a čekat, že se nabízená verze, se spoustou nevyřčených a nezodpovězených otázek přijme jako definitivní a to bez pochyb a odporu.
Obžaloba neznamená rozsudek. V seznamu nezvěstných obyvatel Srebrenice je pouze uvedeno, že jsou nezvěstní. Není jisté, zda všichni zmizeli v kritických dnech páduSrebrenice. To vše je nutné dokázat a zodpovědné zločince odsoudit. Je pro počet Srbů zavražděných v Sarajevu směrodatný nějaký soupis (600? 1500? 3000?) nebo jen počet exhumovaných těl ? Proč je v případě Sarajeva nutná exhumace jako důkaz vražd – což je stanovisko muslimské strany- a v případě Srebrenice stačí pouze seznam nezvěstných, kteří jsou prohlášeni za zavražděné/zmasakrované ?
K zločinům ve Srebrenici došlo, ke skutečnému prozkoumání průběhů a následků těchto událostí ne, nicméně případ byl uzavřen. Poukazování na srbské oběti v okolí Srebrenicenení hledání symetrie s cílem minimalizovat vlastní odpovědnost, ale právo na morální přístup, který platí pro každého stejným způsobem. Selektivní pravda pravdou není. Pravda je potřebná, ale pouze celá.