Ve včerejším vydání MF Dnes (1.8.2005) lze nalézt článek „Na odpoledním čaji u Karadžičů“. „Zvláštní zpravodaj“ listu Lubomír Heger navštívil v bosensko-srbském městě Pale Liljanu Karadžičovou. V článku nijak neskrývá své překvapení. Píše: „Překvapení první: mluví perfektně anglicky“. Nejdříve chce Hegera poslat pryč, ale po zjištění, že je z Česka, ho pozve dál. Heger dále píše: „Česká republika“, zasní se na chvíli Liljana a přichází druhý šok: působí přitom kultivovaně, lidsky a sympaticky. “Byli jsme tam s Radovanem v sedmdesátém osmém na cestě do Kodaně. Je to krásné místo“. Dveře jsou náhle otevřeny“. Docela rád bych věděl, zda „zvláštní zpravodaj“ MF Dnes vůbec tuší, že Liljana Karadžičová je v současné době hlavou bosensko-srbského Červeného kříže. Možná by se nemusel tolik divit. Pokud to ví, tak to v poměrně dlouhém článku vůbec neuvádí. Na otázku proč Radovan neodjede k soudu má doktorkapsychoterapeutka Liljana Karadžičová tuto odpověď: „Radovan by odjel k tribunálu, kdyby z nás celý svět neudělal padouchy. Haag je vůči Srbům předpojatý. Nezbývá mi, než se za něj modlit a přát mu zdraví“. V tom má Karadžičová naprostou pravdu. Tribunál v Haagu byl zřízen pod nátlakem Američanů za účelem, aby veškerou vinu za rozpoutání války svalil na Srby a zároveň tím zdůvodnil a ospravedlnil zásahy NATO a také současnou okupaci Bosny a Kosova, kde nyní „mezinárodní společenství“ vesele privatizuje. Pochybná legitimita ICTY, který byl zřízen Radou bezpečnosti, která nemá pravomoc zřizovat soudy, je podrobně popsána například česky zde:http://mujweb.cz/www/kutija/ictyleg.htm .

Karadžičová v dotaze na srbské válečné zločiny mimo jiné říká: „Radovan vydal mnoho pokynů, aby tomu zabránil. Je to dokonce zdokumentováno. Víte, my nemáme dobré zkušenosti s novináři. Jsou Češi také proti Srbům“? Zpravodaj MF Dnes Heger v článku uvádí, že byl otázkou překvapen. Už ale neuvádí, co odpověděl. Pokud by měl odpovědět pravdu, potom byl jí musel říci, že Češi většinou proti Srbům nejsou, ale že řada našich novinářů dělá už řadu let všechno proto, aby proti nim Češi byli a on sám je bohužel jedním z nich. Mohl by také jmenovat další podobné novináře, v jejichž čele je Matyáš Zrno, Martin Ehl, nebo nechvalně proslulý Jan Urban se svými články o Kosovu z roku 1999. Možná je dobře, že Lubomír Heger osobně mluvil s Liljanou Karadžičovou. Žádnému západnímu novináři nevěnovala prý v posledních pěti letech více než čtvrt hodiny. Možná si neuvědomila, že i přes českou národnost je Heger zástupce deníku, který je v německých rukou. Právě německá média (například deník FrankfurterAllgemeine Zeitung) sehrála v propagandě ohledně jugoslávského konfliktu a démonizaci Srbů hodně smutnou roli.

Heger také poznal zničenou a smutnou ženu, která si postěžovala na neustálé razie NATO, při kterých jí vojáci neustále odebírají počítač, osobní věci i knihy. Takovéto divošské razie vojáků by samozřejmě nebyly v žádném suverénním státě možné. Jenomže Bosna má k suverénnímu státu i po deseti letech od Daytonu stále velmi daleko. Je to skutečný protektorát, kde vládne neomezenou mocí „mezinárodní správce“ – zkrachovalý britský politik Paddy Ashdown. Ten by měl letos v listopadu konečně skončit, ale spekuluje se, že by ho mohl ve funkci nahradit Čech Alexander Vondra.

Messin, 2.8. 2005