Směřujeme k nebezpečné srážce s Ruskem, bez ohledu na příštího vítěze Bílého domu.
Vytrvalý postup NATO, desetiletí po implozi Sovětského svazu a umíráčku projektu leninistů, je nepochybně názornou ukázkou skutečných motivů a charakteru „demokratického“ imperialismu tady a v Evropě. Komunističtí nepřátelé mohou být dávno pryč, ale vojáci NATO postupují stále dopředu a stále na východ. Najednou jsme zase zpátky v rozkvětu studené války: opět slyšíme poplašný pokřik válečné strany – „Rusové přicházejí!“.
Ve skutečnosti to ale znamená, že přicházejí Američané společně s Brity, aby se aktivně snažili delegitimizovat a destabilizovat vládu stále ovládanou Vladimirem Putinem. Rodí se nová kampaň pro „změnu režimu“, tentokrát zamířená na Moskvu.
Když neokonzervativci spustili svou kampaň za vyloučení Ruska ze summitu G-8 jako odplatu za jeho vyzbrojování Sýrie a odmítnutí podpořit válku proti Iráku, rusko-americké vztahy zaznamenaly hluboký pád. Viceprezident Dick Cheney rychle přidal obvinění, že Rusové používají ropu jako „zbraň“ proti Ukrajině, což patrně znamená novou studenou válku. Bush, který předtím našel v očích Vladimira Putina ducha kamarádství, teď bojuje za členství v NATO pro Ukrajinu a – neuvěřitelně – Gruzii.
Evropané z toho nic nemají. Ze zpráv se dozvídáme o jasné opozici Francie, Německa a několika menších „skeptických“ členů NATO. Bushisty to skutečně nezajímá, přesto to dělají z domácích politických důvodů, jako ukázku podpory McCainovi a jeho podporovatelům.
Spojení mezi McCainovou kampaní a kampaní za expanzi NATO, a rusofobií vůbec, je značné. McCainův vrchní poradce pro zahraniční politiku Randy Scheunemann je klíčovou postavou kampaně na expanzi NATO: byl vrcholným lobbyistou pro British Petrol, několik významných obranných dodavatelů (zbrojních firem), a různých vlád v Pobaltí a východní Evropě. Pracoval s Bruce Jacksonem, bývalým místopředsedou pro plánování zbrojařské firmy Lockheed-Martin a činitelem Pentagonu v americkém Výboru pro NATO. Scheunemann byl americkým poradcem gruzínské vlády a registrovaným lobbyistou pro Makedonii, Rumunsko a Lotyšsko, stejně jako korporačním lobbyistou pro BP America a Lockheed-Martin. Vrcholem toho všeho je, že Scheunemann bylzakládajícím členem Projektu pro nové americké století a spoluzakladatelem a ředitelemVýboru pro osvobození Iráku. Scheunemann je zkrátka ztělesněním všech nátlakových skupin a zvláštních zájmů, které mají materiální a ideologický užitek z obnovy studené války.
Stará hra byla oživena, o tom není pochyb. To bylo smyslem USA financovaných a inscenovaných „barevných revolucí“ od Kyjeva po Kyrgystán, ztělesněných veškerými záhadnými záležitostmi s údajnou otravou Viktora Juščenka – aféry připomínající nejlevnější propagandu z dob studené války.
Ještě bizarnější je kauza Alexandra Litviněnka, bývalého agenta KGB, který údajně „příliš mnoho věděl“ – tolik, že ho jeho bývalí šéfové oddělali otravou vzácným radioaktivním izotopem, látkou, která zrovna hrála klíčovou roli při výrobě spouštěčů jaderných zařízení. Mohla za to KGB, nebo snad o něco, co Sibel Edmondsová popisuje jako podzemní síť jaderných pašeráků? V každém případě to vypadá jako něco z novely Johna le Carré, nebo některého z jeho napodobitelů.
Navzdory těmto nevěrohodným historkám převládající protiruská hysterie – vyvolaná a udržovaná těmito vzrušujícími senzacemi, jejichž údaje jsou pečlivě inscenovány – nemá odpovídající odezvu, obzvláště v první linii studené války II. Ukrajinští voliči jsou otrávení z „oranžových revolucionářů“ v souvislosti s ekonomickým úpadkem země a jejich válečnické rusofobii, obzvláště radikálního křídla vedeného horlivou Julií Tymošenkovou, „plynařskou princeznou“ jejíž krajně nacionalistické tirády proti Rusku jsou klíčem k omezení její volební přitažlivosti. Podpora členství Ukrajiny v NATO může být populární ve Washingtonu D.C., ale je rozhodně nepopulární na Ukrajině, kde jí podporuje jen 30 procent voličů.
Na Ukrajině mnoho lidí stěží uživí své rodiny. Proč by se měli starat o to, jestli ukrajinské vojenské letectvo dosáhne standardů NATO? Skutečný volební obvod pro tuto záležitost je ve Washingtonu, kde lobbyisté a zbrojní dodavatelé – Scheunemannovi staří kamarádi z Lockheed-Martin – třeští radostí z možnosti rozšíření NATO o další členy, kteří budou muset být všichni vybaveni a vycvičeni, aby mohli použít nové zbraňové systémy. Hádejte kdo nahrabe miliardy zisků a platby daňových poplatníků?
Ideologická obojetnost je klíčovou fungující zásadou Washingtonu, kde je veškerá politika o korporačním socialismu pro bohaté – Lockheed-Martin a Bear Stearns – a společenském darwinismu, když přijde čas řešit některé chudé flákače v obytných přívěsech.
Existuje také ideologický motiv, shodný s korporačními zájmy na expanzi NATO, a tím je trvání neokonzervativců na kontinentální hegemonii. To v praxi znamená udržování americké vojenské svrchovanosti v Evropě, stejně tak na Středním východě. Důležitým doplňkem je rozšíření americké vojenské role na Kavkaz. McCain byl jako obvykle vpředvoji tohoto trendu. Kandidát byl velkým podporovatelem Gruzie, ačkoliv neměl žádné námitky při nedávném tvrdém zákroku vlády proti opozici, kdy gruzínští policisté bili poklidné demonstranty po zřejmě zfalšovaných volbách.
Jednou McCain přicestoval do sporného území Abcházie, jejíž proruští obyvatelé žádají nezávislost na Tbilisi a utužují vztahy s Moskvou. Zde prohlásil, že Rusové nesmějí mít povoleno obsadit ani jeden čtvereční palec „svrchovaného“ území Gruzie. Jako prezident by nás zapojil do každého sporu o území podél hranic bývalého Sovětského svazu, od zasněžených polí Lotyšska až po stepi centrální Asie.
Na rozdíl od Bushe, který se drží urážlivé záminky, že plánované protiraketové základny v Polsku a České republice jsou proti údajné „hrozbě“ z Iránu, prezident McCain by nijak netajil skutečný terč této obranné zbraně, – která umožňuje provést reálný útok na Rusko jako první.
„Atlanticista“ McCain, rozpoutávající nejhorečnější frazeologii, popisuje Rusko jako „revanšistu“ a dále Moskvu obviňuje z kybernetických útoků na Lotyšsko – samozřejmě bez jakýchkoliv podpůrných důkazů. Třeba by svou vládu zahájil preventivním kybernetickým útokem na Rusko, aplikujíc tak na internet neokonzervativní vojenskou doktrínu – a možná nejen tam…
Co se týče dalších uchazečů o přijetí do téhle archaické studenoválečnické tajné porady – Chorvatska, Makedonie a Albánie – je generální tajemník NATO mírně optimistický, přinejmenším dva z nich budou přibaleni v Bukurešti. Makedonie má zatím určité potíže, ale přijetí Chorvatska a Albánie je odměnou za věrnost během euro-americké agresivní války proti bývalé Jugoslávii, stejně jako almužnou pro americký zbrojní průmysl. Je to také pojistka, že pokud Kosovo znovu exploduje, Chorvati můžou zopakovat svůj výkon z Krajiny, kde tehdy zabili téměř 2.000 Srbů, spálili 73 procent srbských domů a donutili tisíce dalších uprchnout.
Skutečně špatnou zprávou je to, že pravděpodobně dojde k radikálnímu zhoršení americko-ruských vztahů, bez ohledu na to, který prezidentský kandidát převezme Bílý dům. To znamená, že McCainova zlomyslná vize „revanšistického Ruska“ upadajícího do autoritativního režimu a hrozícího svým sousedům, se v nepříliš vzdálené budoucnosti může klidně stát sebe naplňujícím proroctvím. Na našem hledání nekonečných nepřátel se zdá být nejhorší jejich vytváření.
Překlad Messin, 2.4.2008