Minulý měsíc George Bush zavraždil čtyři děti. Tohle není kontroverzní tvrzení. Nejsou tu žádné spory o fakta. Ve skutečnosti to uznávají i sami Bushovi patolízalové – dokonce tento čin oslavují. A také ani politická opozice, ani celostátní média neučinili sebemenší námitku k principu prezidentské vraždy.
Není to divné? Zatímco se americká scéna zmítá v rozporech ohledně sporného prezidentova výnosu o odposleších bez potřeby soudního příkazu, tak ten samý prezident si vyhrazuje právo zabíjet na zemi kohokoliv si vybere, bez důkazů, soudu, nebo právního/soudního přezkoumání, a toto je rychle akceptováno všemi stranami. A to i v případě, pokud jsou tyhle „cílené atentáty“ hodně mimo – jako minulý měsíc v Pákistánu, když bylo 18 nevinných lidí, včetně čtyř dětí odstraněno ve svých domovech raketami Hellfire, jak oznámil The Observer. Nejsou zde žádné námitky, ani mravní šok. Jenom ostrá slova o „udělání čehokoliv“ co ochrání naší civilizaci před barbary.
Rakety Hellfire byly řízené bezpilotním letounem CIA Predator, jednajícím podle obvyklých „důvěryhodných informací“ , že ve vesnici Damadola poblíž hranic s Afghánistánem se nachází jeden z šéfů Al-Kaidy Ayman al-Zawahiri. Ale při tomto druhu zbraně nemůžete nikdy oddělit ten správný kokosový ořech od toho nesprávného – tak CIA prostě zničila ne jeden, ale pro jistotu rovnou tři domy. Jenomže i pokud by tato informace byla pravdivá, a lišila se tak od obvyklých polo-přežvýkaných zpráv, aZawahiri by skutečně byl ve vesnici Damadola (asi jako přízračné ZHN v Iráku), tak útok raketami velkého rozptylu na obytný prostor by civilní oběti zaručil v každém případě.
Jinými slovy, „vedlejší škody“ – vždy „litované“ s hojnými krokodýlími slzami ničitelů – byly ve skutečnosti součástí tohoto bojového úkolu. O Bushově trvale pokračujícím, někdy zesilujícím, neoznamovaném bombardování městských oblastí Iráku – které už zabilo tisíce civilistů, píše Tom Dispatch: – úmyslné zabíjení civilistů a dalších cílůBushovým „nelegálním“ hněvem je jasným sdělením „Podrobte se..jinak.“
Opravdu, Bushova nestoudnost v Iráku byla v tomto bodě jednoznačná. Jak píše MichaelSchwartz v Mother Jones : pravidelné používání masivní síly, nerozlišující síly v proti-povstaleckých operacích – ničících celé obytné budovy a všechno, v čem by se mohli podle podezření ukrývat partyzáni –je součástí Bushovy „větší strategie“ v okupované zemi. Schwartz cituje amerického důstojníka, který řekl The New York Times , že americké útoky slouží nejen „k potrestání partyzánů, ale také k ujasnění ceny za nespolupracování Iráčanům“. Schwartz k tomu přesně poznamenal, že právě toto jednání Američanů ale splňuje „učebnicovou definici terorismu – napadání civilního obyvatelstva, aby přestalo podporovat nepřítele.“
Ale samozřejmě, že „válka proti terorismu“ vždycky ve skutečnosti byla válkou „válkou mezi terorismy“ („War Between Terrors“) – válkou státního terorismu proti terorismu nestátnímu, kde na jedné straně je nasazena síla nepředstavitelného rozsahu, a na druhé straně síla nezpůsobilá dosáhnout ničeho více, než příležitostných izolovaných záchvatů hořkého vzteku. Ve skutečnosti se vůbec nejedná o válku, protože si všimněte, že nelze vést válku proti nějaké taktice – „terorismu“ (obzvláště když tuto taktiku sami provádíte). A malá skupina kriminálních šílenců volně seskupená pod hlavičkou „Islamofašismu“ netvoří žádnou hrozbu národní existenci Spojených států. Ani dobře udržovaná vzpoura v Iráku nemá nic společného s „válkou proti terorismu“; je to jen standardní odezva na cizí okupaci. Bushův boj s „islamofašisty“, tak pouze vede k posílení stoupenců teokracie v Bagdádu, kteří jsou podporováni Íránem.
Ale zvětšující se hrozba přesouvajících se skupin zabijáků Bin Ladina je klíčovou součástíBushovy „širší strategie“ v další obsazené zemi: Spojených státech. Vyhlášení nekonečné války proti mlhavým nepřátelům, jejichž mafie byla zčásti zplozena CIA – a dovolení tomuto islámskému bedrníkovi zázračně uprchnout z Afghánistánu a toulat se jako strašidlo v zapadlých uličkách americké mysli – umožnilo Bushovi prohlásit se „válečným prezidentem“, což splnilo dalekosáhlý program despocie autoritářské agendy lidí jako je Cheney, nebo Rumsfeld. Lidé toho typu už od dob Richarda Nixona tlačili na uzavřený, militaristický stát, zaměřený na geopolitickou nadvládu, řízený malou skupinou ideologů a válečných zbohatlíků/spekulantů, který nebude obtěžován kongresem, soudy, tiskem, nebo lidmi.
V září 2000 „mozkový trust“ Cheney-Rumsfeld, který nazvali „Projekt pro nové americké století“, otevřeně volal po potřebě — v tisku — „nového Pearl Harboru“ za účelem „rychlení/uspíšení“ podpory amerického lidu tomuto militaristickému programu. Šest týdnů po tom, co Bush poslušně nazval 11.září 2001 „novým Pearl Harborem“, podepisuje „prezidentský výnos“ dovolující CIA zabít kohokoliv, koho nazve „teroristou“, hlásí The Washington Post. Toho dne začala vláda autoritářského řádu – prezidentské despocie bez právních a mravních omezení, dychtivě nařizující mučení, agresivní války a vraždění. Proti tomu nebyly nikdy vzneseny žádné námitky.
Ty nejsou vznášeny dokonce ani tehdy, když Bush zabije děti. USA i mezinárodní právo výslovně zakazuje jak cílení na civilisty, tak „nezákonné zabíjení“ i v době války. Přesto jak hlásí agentura Reuters, Bush osobně nařídil úder na vesnici Damadola, i se zaručenými „vedlejšími škodami“. To nebylo podle žádné normy, to byla úmyslná a záměrná vražda. Ale washingtonské vládní orgány včetně demokratů přistoupily k provolávání slávy zabijákovi, když vykládal krví potřísněné lži s cynickou zbožností v projevu ke stavu Unie.
Není pochyb, že hlasitý a nakonec neúspěšný povyk kvůli odposlechům bude pokračovat. Ale hlasy těchto zavražděných dětí – zabitých bez slitování, už zapomenutých – nebudou vyslyšeny už nikdy.
Messin, 7.2. 2006 ZDROJ