Nadcházející „rozhovory o konečném stavu“ Kosova dokončí imperiální vítězství na Balkáně.

V listopadu 2005 uplynula dekáda od USA sponzorované konference konané v Daytonu(stát Ohio), která ukončila bosenskou válkou. Výsledkem byla mírová dohoda, která uzavřela první kolo Západem poháněného rozpadu Jugoslávie (1) – původní federace jižních Slovanů, která vedla během studené války Hnutí nezúčastněných zemí ( v současnosti má 114 členů, pozn. Mess).

Důkladně rozdělená Bosna, složená ze srbské a muslimsko-chorvatské „entity“, byla umístěna pod vládu západem instalovaného koloniálního guvernéra. Takzvaný „vysoký zástupce“ s jeho obrovskými pravomocemi měl mít údajně pouze dočasný mandát. V prosinci 1997 byl mandát prodloužen na neurčito.(2)

Od svého vytvoření Úřad vysokého zástupce rychle nahromadil ohromnou moc nad fungováním bosenského státu, zahrnující výkonnou pravomoc odstraňovat lidmi zvolené zástupce, vedoucí pracovníky, rozpouštět oblastní zákonodárná shromáždění, jmenovat politiky, cenzurovat média a další rozhodování prostřednictvím dekretů/výnosů. „Mezinárodní společenství“ v podstatě převzalo „kompletní a legislativní výkonnou moc nad Bosnou“, jak uvádí hlavní kritik Daytonu David Chandler (3).

Západní finanční zájmy se podržely standardního vzoru, a šly v závěsu za svým vojenským Trojským koněm. Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD) zastoupená takzvanou Komisí pro veřejné společnosti, dohlíží na privatizaci bosenských státních podniků. (4) I když proces „pokračuje pomalu“ – k nekonečné mrzutosti mezinárodních finančních institucí – jen mezi roky 1999-2003 bylo zprivatizováno nejméně 1.284 společností. (5)

Bosna se stala příkladem nikoliv „humanitárního zásahu“ jak uvádí oficiální příběh, ale příkladem imperiálního dobytí. V podobném koloniálním režimu daytonského typu se nachází i Kosovo – jižní srbská autonomní provincie. Po šesti letech okupace NATO/EU, které předcházela Američany řízená nemilosrdná bombardovací kampaň v roce 1999, dala Rada bezpečnosti OSN požehnání k zahájení rozhovorů o budoucím statusu provincie. Ale imperiální vládci už dávno rozhodli o řešení. Nadcházející „rozhovory“ mají pouze poskytnout diplomatické přikrášlení jejich diktátu.

Jistě pamatujete na válku NATO proti Jugoslávii. Západnímu veřejnému mínění byla podávána jako „humanitární“ odezva na (neexistující) genocidu Slobodana Miloševiče v Kosovu. Ve skutečnosti to nebylo nic jiného, než pokračování USA/EU ve zničení Jugoslávie, procesu, který začal o hodně dříve. Dokonce i po odtrženích na začátku 90tých let, se Jugoslávská federace Srbska a Černé Hory držela – a vzdorovala šíření západního kolonialismu v oblasti. Miloševičův stát nebyl členem NATO, WTO, IMF, nebo Světové banky. Celých 75 procent průmyslu bylo stále ve státním, nebo společenském vlastnictví. Západ nemohl tolerovat tohle vzdorné protahování proti jeho pořádku.

Následující vpád situaci hravě urovnal. Stejně jako během první války v zálivu američtí válečníci bombardovali daleko více civilních cílů, než předpokládané bitevní pole. Naproti 14ti zničeným jugoslávským tankům bylo zničeno 327 průmyslových center – z nichž ani jedno nepatřilo cizímu vlastníkovi. (6) Jugoslávský Červený kříž po skončení krveprolití hlásil, že „zásadní zařízení jugoslávské ekonomiky byla zničena. Zničení továren a vyrábějících podniků přesahovalo škodu 100 miliard USD. Zničení petrochemického průmyslu, stejně jako účinek chemických hnojiv způsobilo neodhadnutelné škody v zemědělství a životě jugoslávské společnosti a důsledky nebude možné odstranit po dlouhá léta. NATO bombardovalo jugoslávské silnice a železniční sítě, vyřadilo z provozu přes 50 mostů, všechna letiště, četné železnice a autobusové stanice.“ (7)

Obrovská síť „mezinárodních“ organizací vedených NATO a EU převzala po skončení války kontrolu nad Kosovem. Rezoluce Rady bezpečnosti 1244 potom poskytla legální plášť jejich vojenské okupaci. Jako v Bosně, i zde následovala invaze korporací: Kosovská trustová agentura (Kosovo Trust Agency) se nedávno chlubila, že „zaznamenala úspěch…s vyhlášením šestého kola privatizace,“ včetně „zaregistrování prodejních nabídek“ ve výši 5mil.eur (8). Kýženým drahokamem je obrovský důlní komplex Trepča, jehož cena se odhaduje na 5miliard USD. Tento důl v době druhé světové války, kdy byl ukořistěn nacisty, dodával německému zbrojnímu průmyslu 40 procent jeho spotřeby olova. Kromě toho byla v Kosovu vybudována trvalá americká vojenská základna Camp Bondsteel, která zabírá celých 775 akrů. (9)

Další kolonie Západu: Kosovo pod „podmínečnou nezávislostí“

Kosovo přes zřejmou nadvládu NATO a EU je ještě stále oficiálně částí Srbska. To se má změnit. Západní plánovači si představují pod „podmíněnou nezávislostí“ – legálním osvobozením od Srbska, fakticky mezinárodní protektorát provozovaný stejně jako Bosna. Jurisdikce bude převedena od Spojených národů, kde je nyní, k EU a NATO. Ve skutečnosti bude „nezávislé“ Kosovo nejnovější kolonií Západu.

V tomto bodě Západ ještě stále zkouší předstírat postoj „poctivého zprostředkovatele“ oddaného dohodě, která bude přijatelná pro všechny strany. Jenomže souvislý proud tiskových zpráv už prozradil jak se věci mají. Jak sdělil agentuře Reuters „vyšší evropský diplomat“ : „ podmínečná nezávislost je centrální shodou v mezinárodním společenství“; „Nejzřejmější obdobou by byl Úřad vysokého zástupce v Bosně.“ (10)

Stejné uspořádání nedávno navrhnul Kai Eide, speciální zmocněnec Kofiho Annana pro Srbsko a Černou Horu. Eide byl pověřen připravit přehled situace v Kosovu a navrhnout zda mohou začít jednání o statusu, nebo ne. Eide navrhnul, že by jednání začít měla, a dokonce udělal mnoho pokoutných/lstivých („underhanded“) návrhů, jaký by mohla dopadnout.

Bez ohledu na to, co se stane „mezinárodní přítomnost – vojenská i civilní“ ‚bude potřebná‘ k realizování dohody. (11) To znamená, současná okupace bude bezohledně pokračovat. „EU… bude muset hrát nejprominentnější roli“, protože „bude mít největší vliv a schopnost/oprávnění nabídnout vyhlídky v rámci evropského intergračníhoprocesu“; jinými slovy, EU bude urychlovat přeorganizovávání kosovské ekonomiky podle vzoru ‚volného trhu‘. NATO bude samozřejmě také muset „pokračovat ve své přítomnosti.“ (12)

Eide dále doslova říká, že OSN bude muset ustoupit ze své nynější pozice a poznamenává, že „hlavní role“ bude „uchopena jinými“ – pokud něco zpráva naznačuje, ta jedině NATO a EU. „Bude muset být „zvážen“ „ Úřad vysokého zástupce, nebo nějaké podobné uspořádání,“ což bude „pevně připevněno k EU“ za účasti dalších vnějších sil, „zvláště USA“. Tohle politické „přenastavení“ se bude konat „koordinovaným způsobem“ – myšleno úřední posvěcení od OSN. (13)

Jak se stalo již v minulosti, EU a USA se spojí k následování svých imperiálních cílů: Spojené státy budou podporovat z nezákonné odtržení Kosova od Srbska, a NATO tomu bude následně dodávat vojenskou sílu. Vysoký představitel amerického ministerstva zahraničí Nicolas Burns dal nedávno v této záležistosti pokyny senátu. I když učinil některé objektivní poznámky, „diplomaté sdělili, že Burnsova řeč byla jasným signálem, že se USA dívají na nezávislost příznivě“ napsaly The Financial Times. (14) Reuters zase napsala, že Burnsův projev byl „soustředěn hlavně na dosažení nezávislosti (pro Kosovo)“ (15). Další bonus přidal ještě Richard Holbrooke – bývalý úředník ministerstva zahraničí a architekt smluv z Daytonu, které se vyjádřil, že očekávaná ‚nezávislost‘ Kosova vede k rozpuštění unie Srbska a Černé Hory, efektivnímu zničení posledního pozůstatku jednoty jižních Slovanů. (16)

Není pochyb, že Bělehrad už ví, že ztratil Kosovo – srbský Jeruzalém – navždy. Během ‚jednání‘ se bude snažit získat za přijetí accompli fait maximální ústupky západu. Srbsko opravdu nemá na výběr nic jiného, než souhlas se svým vlastním rozkouskováním. Pokud se bude pokoušet vzdorovat, Brusel a Washington budou izolovat jeho prozápadní vládu tím, že mu odepřou členství v NATO a EU. (17) Země byla v 90tých letech zdrcena sankcemi, a už není v pozici, kdy by mohla vzdorovat, a také k tomu především nemá žádné prostředky.

Toto národnostní rozdrobení a porobení je přesně tou věcí, které se mělo předejít založením jihoslovanství („Jugoslavism“). Pouze sjednocením balkánských Slovanů do silné unie mohly tyto národy doufat, že ubrání svoje zájmy a odrazí cizí narušitele. Imperiální síly vždy souhlasily. Století a půl po svém zrození byl „sen jižních Slovanů“ nakonec zabit; a diplomaté všude po Bruselu a Washingtonu se usmívají.

Notes:

[1] The somewhat vague term ‚Western‘ is often used in this article. It refers to the US, NATO, EU, and various associated institutions. Further clarification is often neglectedbecause in many ways the conquest of Yugoslavia has been a joint project of thesebodies.

[2] For a detailed critique of the Dayton Accords, see David Chandler, „Bosnia: FakingDemocracy After Dayton“, (Pluto, 2000). For a more concise treatment of the sameissues, see Chandler’s essay „Bosnia: Prototype of a NATO Protectorate“ in Tariq Ali,ed., „Masters of the Universe? NATO’s Balkan Crusade“ (Verso, 2000).

[3] Chandler, „Bosnia: Prototype of a NATO Protectorate“, pg 274.

[4] Kate Hudson, „Breaking the South Slav Dream: The Rise and Fall of Yugoslavia“, (Pluto, 2003), pg 105.

[5] Agency for Privatization in the Federation of Bosnia and Herzegovina, „Results ofprivatization in the period 1999-2003“, press release, 30 June 2004.

[6] Neil Clark, „The spoils of another war: Five years after Nato’s attack on Yugoslavia,its administration in Kosovo is pushing through mass privatization“, The Guardian, 21September 2004.

[7] Quoted by Hudson, pg. 133.

[8] SEE Online, „Kosovo Trust Agency record achievements“, 06 November 2005.

[9] John Pilger, „Calling the Kosovo Humanitarians to Account“, the New Statesman, 13December 2004.

[10] Matthew Robinson, „Kosovo destined for independence, but on probation“, Reuters, 12 October 2005.

[11] Kai Eide, „A Comprehensive Review of the Situation in Kosovo“, United Nationsreport, 07 October 2005. Full text available online atwww.kosovo.com/images/eide_oct0705.pdf

[12] Eide, pg. 16.

[13] Eide, pages 15 and 16.

[14] Guy Dinmore, „US backs Kosovo incentives for Serbs“, Financial Times online, 09November 2005.

[15] Saul Hudson, „US: Serbia can’t join NATO without Kosovo Solution“, Reuters, 08November 2005.

[16] S. Hudson, „US: Serbia can’t join NATO without Kosovo Solution“.

[17] Rueters, „Independence only way forward for Kosovo: Holbrooke“, 08 November2005. Holbrooke says: „I cannot see any final status for Kosovo other thanindependence…in the end, the Serbs will have to choose between Brussels and Kosovo,its as brutal as that“.

Messin, 6. 2. 2006 ZDROJ