Jon Sawyer: Nebezpečná hra Gruzie

globe-32299_960_720

Bývalá sovětská republika je odhodlána znepřátelit si Rusko a domnívá se, že má Spojené státy za zády. Měla by si to raději ještě rozmyslet.

Zatímco je pozornost většiny světa upřena na krize kolem Iránu, Iráku a Severní Koreje, rozhořel se mezi Ruskem a jeho maličkým sousedem Gruzií špionážní, energetický a národnostní spor.

Vztah, který je na kordy už od doby rozpadu bývalého Sovětského svazu se ještě zhoršil na konci září, kdy Gruzie zadržela čtyři ruské vojáky za údajnou špionáž a hrozila zablokováním přístupu Ruska do Světové obchodní organizace. Rusko odpovědělo nešikovným zákrokem proti všemu gruzínskému, odříznutím výměny zboží a telekomunikací a deportací plných letadel gruzínských občanů.

Mediální pokrytí sporu se zaměřilo na chování hlavních protivníků, gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho a ruského prezidenta Vladimira Putina. Jenomže je tu další silný hráč, který zůstal za scénou: Spojené státy. Jeho otisky prstů nejsou jasně viditelné, ale Washington pomohl podpořit tuto krizi – tím, že Gruzii zahrnoval penězi a chválou, tím, že rozestřel slib členství v NATO a tím, že zůstává potichu, když Saakašvili a jeho vláda dělají jakkoliv nedomyšlené útoky na Rusko.

Americká pomoc Gruzii na obranu dosáhla v rozpočtovém roce 2006 30,5 miliónů dolarů. V předchozím roce dokonce 60,5 miliónů a v roce 2004 to bylo 60 miliónů dolarů. Hlavně díky velké štědrosti Američanů se v loňském roce zvedly vojenské výdaje Gruzie o 143 procent. Gruzie také byla hlavním favoritem Millenium Challenge Corporation, Bushem podepsaného programu, který měl v úmyslu odměnit ty rozvojové země, které prokážou efektivní vládnutí. S Gruzií byly podepsány kontrakty ze celkem 295,3 miliónů dolarů, což byla čtvrtá největší pomoc na světě v rámci programu pomoci Millenium Challenge.

V Americe vzdělaný Saakašvili, překypující financemi a požehnáním velmoci, se stal postupem časem stále drzejším a každou příležitost využil k výpadu proti kolosu na severu. „Nemůže s námi být jednáno jako s nějakým druhořadým dvorkem nějakého znovu se objevujícího impéria,“ řekl Saakašvili zpravodajům na začátku tohoto měsíce, když krize nabírala na síle.

Ostrá slova doma dobře znějí, jak se ukázalo tento měsíc, když Saakašviliho hnutí získalo více než tři čtvrtiny hlasů v místních volbách. Jenomže to je bouřlivé vítězství nad selským rozumem národa, který zůstane hodně v ruském stínu.

Méně než 5 milionová Gruzie, zcela závislá na ruském zemnímu plynu, dostala lekci minulou zimu, kdy byly vypnuty kohoutky kvůli dosud neobjasněnému výbuchu. Loni na jaře zvýšilo Rusko tlak uzavřením svého trhu pro víno a minerální vodu Borjomi, dvě nejvýznamnější položky vývozu Gruzie. Nyní zase ohrožuje největší státní zdroj tvrdé měny, hotovosti posílané domů téměř jedním milionem Gruzínců, kteří pracují v Moskvě a St. Peterburgu.

Saakašviliho prohlášení o správnosti boje proti hegemonickému Rusku zpochybňuje  mimochodem to, jakým způsobem jeho země řeší územní spory. Přišel k moci slibujíc vyřešení a smíření vztahů mezi Gruzií a jižní Osetií a Abcházií – dvou oblastí postižených krveprolitím, které následovalo po rozpadu Sovětského svazu. Více času ale bohužel promrhal řinčením zbraní, nežli nějakým budováním důvěry, čehož předvídatelným důsledkem je skutečnost, že tolik obyvatel těchto oblastí má ruské pasy a nyní vzhlížejí k Moskvě, nikoliv k Tbilisi, jako k více spolehlivějšímu prostředku k získání práce a bezpečnosti.

Saakašvili se také dostal pod palbu za snahu o ovládnutí částí Gruzie svou vládou. Etničtí Arméni a Ázerbajdžánci říkají, že jsou nyní zanedbáváni více, než kdy jindy. Human Rights Watch, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a další skupiny zdokumentovaly soudní korupci, zneužívání policie a špatné zacházení s vězni, včetně smrti sedmi vězňů při „vzpouře“ letos v březnu, kdy kritici říkají, že byla spuštěna samotnými představiteli věznice.

Ten samý týden protestovaly v Tbilisi stovky demonstrantů proti údajnému vládnímu krytí zapletení ministerstva vnitra do jednoznačné vraždy. Hlasatel jedné z nejprominentnějších televizí skončil svou práci před kamerou na protest proti pokusům cenzurovat zprávy na kanále přidruženém vládě.

A kde byl během celých těch nepokojů Saakašvili? Byl v Bílém domě, kde se slunil v paprscích chvály George W. Bushe. „Saakašvili je muž, který sdílí stejné hodnoty, jaké sdílím já,“ řekl Bush. „Věří v univerzálnost svobody.“

Bush dokonce zdůraznil Saakašviliho práci pro vymáhání práva, záležitosti, která dostala demonstranty do ulic a přinesla nejostřejší kritiku skupin jako Human Rights Watch. „ (On) vyčistil policejní sbory a zbavil soudnictví korupce,“ řekl Bush, ignorující tak kritiky, kteří říkají, že gruzínský prezident tyransky porušuje základní lidská práva.

Saakašvili by neměl věřit všemu, co slyší z Washingtonu. V tom se nepleťte, nehledě na odpornou rétoriku a americkou štědrost  – Spojené státy by nepřišly Gruzii na pomoc pokud by to znamenalo oživení konfrontace s Ruskem. Gruzie je na ruském dvorku. USA dávají své vojenské síly jinam a jejich zájmem je ruská pomoc v záležitostech jako je Severní Korea, či Irán. Spojené státy budou téměř vždy stranit Rusku, nebo přinejmenším zůstanou jen v roli diváka.

Skutečné zájmy Ameriky se ukázaly tento měsíc v debatě Rady bezpečnosti OSN o sankcích proti Severní Koreji. Spojené státy potřebovaly hlas Ruska a Rusko hlasovalo, ale až po tom, co USA souhlasily s oddělenou Ruskem podporovanou rezolucí. Tato rezoluce souhlasila s přítomností vojáků Moskvy v gruzínských odštěpených republikách a kritizovala Gruzii za její letošní vojenský vpád do Abcházie.

Američtí představitelé sice tvrdí, že úspěšně změkčili ruský návrh, který byl ke Gruzii ještě více tvrdší. Ale pro mnoho Gruzínců byla přesto epizoda v OSN studenou sprchou a připomenutím, že ztrácí hodnotu, a že nezávazná řeč z americké strany  a americké peníze nezpůsobily nic víc, než lehkomyslné chování gruzínského vůdce.

Pokud někdy Saakašvili dosáhne války s Ruskem, mohl by objevit, že to bude lid jeho země, který bude muset zaplatit cenu. Avšak daleko od bojů ponesou Spojené státy velkou část viny.

Jon Sawyer je ředitelem Pulitzer Center on Crisis Reporting, které sídlí ve Washingtonu. Toto léto navštívil Gruzii a další země jižního Kavkazu.

Překlad Messin, 8.11. 2006 ZDROJ

„Žádný člověk není tak bohatý, aby mohl koupit svoji minulost.“ Oscar Wilde