Šest měsíců vězení – za úmyslnou vraždu. Je to přiměřené, nebo ne? Když je obětí Iráčan a pachateli čtyři američtí vojáci – takto nedávno rozhodl vojenský soud a tento verdikt nám řekne vše, co potřebujeme vědět o „osvobození“ Iráku.

3.leden 2004 – dva mladí Iráčané, Zaydun al-Samarrai a Marwan Hassoun převáželi koupelnové příslušenství v jejich nákladním voze, který se porouchal a jejich cesta zpět domů byla přerušena. Když stáli na okraji silnice ve 22.45 – 15minut před začátkem Američany nařízeného zákazu vycházení v Samaře (Samarra) narazili na americkou hlídku – a tam začaly jejich potíže.

Předtím už jednou jejich auto prohledali iráčtí policisté na kontrolním stanovišti, ale Američané je přinutili vystoupit, prohledali náklad a zkontrolovali osobní doklady. Marwan si vzpomíná, jak se jeden z Američanů na ně vesele švitořil pár slov arabsky, tak přátelsky jak jen mohl a řekl, že budou moci volně odejít. Jenže když se vrátili k jejich vozu, Američané náhle změnili názor. Oba byli spoutáni a naloženi do jednoho ze čtyř obrněných vozů Bradley, které tvořily hlídku.

Devatenáctiletý Zaydun byl vyděšený a šeptal Marwanovi: „Co se bude dít ?“ To brzy zjistil.

Vozidlo Bradley zastavilo u mostu, který vede přes řeku Tigris. Tento most také reguluje říční tok a je známý také jako „přehrada Thartar“. Zaydun a Marwan byli vystrčeni na chodník. Dole hučela voda a vojáci jim uvolnili pouta a nařídili jim skočit dolů. „Proč? proč?“ Marwanův žalostný křik dopadal na hluché uši jejich věznitelů, kteří se šklebili a smáli. Stejně tak křičel proti nerozumu světa jdoucího do šílenství, ve kterém „osvobození“ jsou mučeni jejich „osvoboditeli“. Jeho bolest byla přerušena jejich radostí, když ho nutili skočit pod namířenou hlavní zbraně. Ale ještě předtím je viděl, jak tlačí prosícího Zayduna – který neuměl plavat – přes okraj. Ale Američané neměli chuť nic takového poslouchat. „Drž hubu ! Drž do p…. hubu! “ (Shut up! Shut the fuck up“!)

Marwan se pokoušel zachránit jeho mladého bratrance, ale Zaydun od něho klouzal pryč smýkán silným proudem. Marwan podrobně popisuje: „Křičel „Marwane, zachraň mě“ a já jsem vykřikl „pokus se plavat“ , ale on se znovu potopil pod vodu a bylo to. Slyšel jsem, jak se vojáci smějí. Chovali se, jakoby sledovali komedii na jevišti.“http://www.chinadaily.com.cn/english/doc/2004-07/07/content_346293.htm

Generace vyrostlá na americké televizi, kriminální „hudbě“ a videohrách, které idealizují sadismus jde do války: neměli bychom být překvapeni, nebo dokonce šokováni, že tohle vidí jako druh zábavy.

Marwan se zachytil trsů plevele a zvládnul se dostat na břeh, zatímco Zaydun byl smeten proudem: jeho tělo bylo objeveno o několik dnů později.

Tato vražda by prošla nezjištěna a utajena, kdyby ovšem Zaydun nebyl příbuzným iráckého „bloggera“ jménem Zeyad, který přitahuje pozornost a je respektován v „blogosféře“, obzvláště mezi zastánci války, kteří neustále citují Zeyadovu podporu americké okupaci a jeho pro-americké názory z jeho blogu. Víte, mrtvý Zaydun byl totiž Zeyadův bratranec. Zeyad uveřejnil na svém blogu otevřený dopis adresovaný Bushově rodině a dalším světovým vůdcům (http://healingiraq.blogspot.com/archives/2004_01_01_healingiraq_archive.html#107355465026355767) Tento dopis způsobil v blogosféře bouřlivou diskusi.

Obrněná vozidla Bradley rozdrtila bratrancův nákladní vůz – obrázek zde :http://healingiraq.blogspot.com/crushedtruck.JPG

Tato hořká Zeyadova slova z dopisu uveřejněného na jeho blogu, zasáhla čtenáře a odhalují skutečnou realitu okupace:

„Toto bylo uděláno ve jménu vaší země a vojáků vaší národní armády. Tohle nebyla nehoda, nebo chyba, tohle byl úmyslný čin. Neznám přesné detaily, události, nevím z čeho byl Zaydun a jeho bratranec obviněn, ale to všechno je vedlejší, protože dokonce ani zločinec by nezasloužil takové zacházení. Tohle není jen o Zaydunovi, tohle je o Iráku. Stejná věc se mohla přihodit komukoliv, dokonce i mě. Žádná slova nemůžou popsat mou frustraci..“Rodina se setkala s americkým úředníkem a požadovala vyšetřování. On na ně ale začal řvát a napomínat je ke kázni k americkým silám. Nakonec jim neslíbil nic. Zaydunovo tělo se zatím nalezlo a rodina je zlomená. Zaydun byl můj příbuzný a tak jsem se rozhodl předložit tento dopis o gangsterském chování co nejširšímu publiku a neměl by projít bez povšimnutí. Dopis jsem již rozeslal různým iráckým úřadům a kancelářím arabských médií v Bagdádu. Žádám čtenáře, aby tuto informaci poskytli západní médiím a svým senátorům, aby jí přeložili do jiných jazyků.“

Díky rychlosti moderní technologie změnily americké úřady svou předchozí lhostejnost k rodinnému protestu a oznámily, že vyšetřování probíhá. Glenn Reynolds na serveru Instapundit uvedl, že to ukazuje, jak Američané ušlechtilí a slíbil pokračovat v příběhu. V reakcích čtenářů Zaydunova blogu na tuto zprávu můžeme nalézt zuřivé a hloupé reakce, horlivé popírání a neskrývanou nenávist. To vše za kritiku „osvoboditelů“. To je rozhodně nechutné.

Ale není to o nic fraškovitější, než samotné vyšetřování a vojenský soud. Toto napsal Zeyad na svém blogu měsíce po incidentu:

„Konečně, čtyři vojáci, kteří donutili mého bývalého bratrance skočit do řeky Tigris u Samarry byli POKÁRANÍ. Stále tvrdí, že nikdo neumřel, i když Zaydunovo MRTVÉ TĚLO bylo vyloveno z řeky. Také by mě moc zajímalo, jestliže nikdo nezemřel, proč nabídli rodině slušné peníze na oplátku ze jejich mlčení. A proč se zmiňují o veliteli (také jeden z pokáraných), že zdržuje vyšetřování a lže vyšetřovatelům? Zápach krytí (skrytí, ututlání, maskování) je ohromující. Tohle nepůjde nepotrestat.“

Skutečně?

Uběhlo šest měsíců, ale nakonec byla skupina členů americké armády obviněna z neúmyslného zabití Zayduna. Odpovědní vojenští velitelé, kteří byli na místě (Sassaman, Gwinner a Cunningham) byli pokáráni. Sassaman později přiznal, že nařídil vojákům o události lhát. Obvinění proti Bowmanovi a Martinezovi bylo staženo v půlce září a odpovědný velitel Perkins dostal šest měsíců a snížení vojenské hodnosti o jeden stupeň. Saville, které je podezřelý z vydání rozkazu, který vedl k Zaydunově smrti, má jít k soudu v nejbližší době.

Co je zajímavé, je velmi úspěšná obhajoba právníků obžalovaného, která popírá, že vůbec došlo k nějakému úmrtí. Jak uvádí zpráva Rocky Mountains News , když byla zrušena obvinění proti Martinezovi a Bowmanovi:

Armádní vyšetřovatelé svědčili, že nikdy neviděli Hassounovo (oběti) tělo a že není žádný důkaz potvrzující existenci těla, kromě popisu události jeho bratrancem a videokazety s tělem, během pohřebních příprav jeho rodiny. „Jiní členové čety svědčili, že viděli stát dva muže na břehu řeky a bezpečně venku z vody“. Svědectví vojáků a nedostatek mrtvého těla vybídlo vyslýchajícího důstojníka kapitána Roberta Ayerse k doporučení, aby bylo od obvinění ze zabití upuštěno..

Perkinsův právník pokračoval v podobném duchu. Tvrdil, že je docela možné, že rodina lže. Zaydun možná zatím někde pobíhá a rodina bere peníze jako náhradu. Svědectví, které slyšeli, prý potvrzuje „skutečnost“, že Iráčané často ohlašují falešná úmrtí, aby „dostali vojáky do problémů“. Popírání je oblíbenou taktikou válečné strany a této administrativy. Stejně jako když se rozpadlo zdůvodnění pro tuto válku, tak popřeli, že bude někdy známa pravda o těch legendárních „zbraních hromadného ničení.“

Obhajoba používá stejný argument, jako neokonzervativní (neocons) stoupenci mučení a ochránci „eskader smrti“ tady na domácí půdě. (http://www.antiwar.com/blog/index.php?id=P1617)

„Obhájce kapitán Josh Norris řekl, že nepřátelské akce v Iráku vyžadují, aby vojáci našli efektivní způsob k zastrašení zločinců a vzbuzení respektu. „Překročili tito lidé hranici? Znali limity? Tahle válka je většinu času v tomto šedivém prostoru“, řekl Norris. „Byl to (říční incident) dobrý nápad? Možná ne…ale byl to zločin, když zvážíme všechny okolnosti?“

Musíme jim ukázat, kdo je tu pán. Musíme jim ukázat, kde je jejich místo. Musíme „vyhrát“ válku proti vzpouře – i kdybychom měli mučit polovinu mužské populace Iráčanů v Sunnitském trojúhelníku (samozřejmě při použití ne-smrtících prostředků) Je mučením velké ublížení na těle, které vede k poruše orgánů (http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/articles/A38894-2004Jun13.html), nebo donutit devatenáctiletého chlapce, která neumí plavat skočit do proudu řeky?

Nechejte nás, se o tom dohadovat. Kolik mučitelů může tančit na obrněném vozidle Bradley? Začněme debatovat. Nějaký další důkaz o mravním úpadku Ameriky je zbytečný.

Co mě dostává na tomto případu, je skutečnost, že Zaydunova rodina je městská a pro-americká rodina. Zeyad, doktor, není pouze inteligentní, ale je vzácným druhem – důkladně pro-americký Iráčan. Jeho zanícení pro údajné osvobození šlo až tak daleko, že dodával fotky „proti-teroristických“ demonstrací Iráčanů, které později rozmnožily americké úřady a rozdávaly je americkým vojákům.

Vražda Zayduna a její následné krytí, je z tohoto důvodu konečnou zradou. Celé ubohé „vyšetřování“ a právní fraška, která následovala je metaforou pro invazi a následnou okupaci. Hlášky o ušlechtilé křížové výpravě k exportu „svobody“ a „demokracie“ a „osvobození“ Iráku jsou podvodem – hnusným válečným zločinem, zahaleným do hávu vyššího „idealismu“.

Okupace Iráku musí skončit. Je čas se porozhlížet, jak z toho ven. Alternativa pokračování v této obrovské zradě všeho, co Amerika představuje a rozšiřování mravní zkaženosti se jednoho dne vrátí a bude nás pronásledovat. Zatímco Alberto Gonzales – muž, který umožnil a podporoval organizované mučení jako „taktiku“ ve „válce s terorismem“ – přebírá v těchto dnech funkci generálního prokurátora USA (ministra spravedlnosti) v této válkou-poblázněné administrativě, USA zvažují provozování „eskader smrti“ v Iráku (http://www.msnbc.msn.com/id/6802629/site/newsweek/ ) podobné těm, které byly rozmístěny v Latinské Americe během 80tých let. Zaydunova vražda je symbolem našeho sestupu k barbarství. Je to jen jedna z lekcí tohoto případu. Pro Zeyada a další Iráčany, kteří berou americkou vládní propagandu jako bernou minci, je to ta nejhořčejší lekce ze všech.

„Oni nejsou pro mír,“ napsal nedávno prominentní „badatel“ z Cato institutu (http://ancapistan.typepad.com/the_palmer_periscope/ ), „oni jsou pro druhou stranu.“ Tento hysterický neokonzervativec takto psal o Antiwar.com. Která strana je vlastně ta správná? Mezitím to byl právě pro-americký městský blogger, který vynesl americkou hanbu na světlo. Na které straně jste vy? Já už to vím.

Messin, 12.1.2005 ZDROJ: http://antiwar.com/justin/?articleid=4308