Po měsíčním zpoždění včera pokračoval v Haagu „proces“ se Slobodanem Miloševičem. Během přestávky se snažil vnucený obhájce Steven Kay přesvědčit co nejvíce svědků, aby se zúčastnili obhajoby. Většina jich totiž odmítla účast, pokud nebude vráceno Miloševičovi právo řídit si vlastní obhajobu. Miloševičův šéf týmu právních poradců Tomanovič řekl, že tým nepomohl Kayovi v jeho přípravě.
„Podle informací, které jsem dostal před několika dny, Kay kontaktoval 97 svědků, z nichž 92 mu odmítlo svědčit až do okamžiku, kdy bude Miloševičovi vráceno právo obhajovat se“ řekl Tomanovič bělehradské rozhlasové stanici B92.
Zatím čtvrtým svědkem obžaloby, který byl ochoten vypovídat v Haagu při „obhajobě“ byl včera německý novinář a bývalý německý armádní specialista Franz Josef Hutsch. Ten se pohyboval v Kosovu jako novinář od září 1998 do prosince 1999. Popsal situaci po svém příjezdu do Kosova jako napjatou, ale ne násilnou. Hutsch navázal styky s UCK a řekl u soudu, že by mohl být nazván něčím jako „zpravodajem u UCK“. Svědčil, že taktika UCK během období „Miloševič-Hoolbrokovy dohody“ na sklonku roku 1998 zahrnovala pirátské útoky na srbské hlídky s cílem „chytit je do léčky a pokusit se vyprovokovat příslušnou reakci“.
UCK se také pokusila Srby vlákat (lure) do útoků na civilisty začátkem roku 1999, které potom byly využívány médii k obviněním z genocidy. Dále řekl že UCK zneužívala dohody o příměří. Když se jugoslávská armáda vrátila do kasáren, UCK tohoto držení dohody využila a obsazovala další území Kosova, řekl Hutsch.
Novinář potvrdil, že boje dramaticky narostly na přelomu 1998/1999 poté, co se UCK pokoušela blokovat zásobovací cesty armády.
Hutsch, který měl zkušenosti už jako vojenský pozorovatel v Gruzii, popsal UCK jako velmi dobře organizovanou a ozbrojenou bojovou sílu. Řekl, že UCK měla arabské velitele, kteří byli rekrutováni americkou společností MPRI. Dále řekl, že to byli stejní mudžáhidé, kteří předtím sloužili v armádě Bosny a Hercegoviny (Izetbegovičova muslimská armáda). Podle Hutsche bylo v UCK něco mezi 80 až 100 mudžahedínských velitelů. Hutsch řekl, že MPRI jim platila „obrovské finanční částky“ a cvičili je v Turecku (mimochodem člen NATO)
Svědek řekl, že každá brigáda UCK měla přinejmenším jednoho mudžahedínského velitele a že byli velmi obezřetní.
Hutsch svědčil, že UCK měla sklon k představení událostí v Kosovu pro propagandistické účely. Například nutila albánské uprchlíky zůstávat v lesích, kde se odehrávaly boje, nebo v městech a vesnicích, na které útočila jugoslávská armáda a neumožnili jim opustit místa střetů mezi jugoslávskou armádou a UCK. Takto zubožené civilisty pak předváděla novinářům, kteří potom psali o situaci v Kosovu. UCK využívala civilní obyvatelstvo jako svojí ochranu při bojích s armádou.
Řekl, že UCK byla financována z obchodu s drogami a nucení žen k prostituci po celé Evropě. Omámené ženy a dívky putovaly stejnými kanály jako zbraně, dodal.
Hutsch přišel na místo „masakru v Račaku“ stejně jako Američan William Walker – ráno 16.ledna 1999. Neřekl, že si myslí, že šlo o mrtvé členy UCK, protože se mu věk dvou třetin mužů zdál příliš vysoký na bojovníky této skupiny (prý okolo 50ti let). Nicméně si povšimnul toho rána několika zvláštních věcí. Řekl, že Walker a pozorovatelé OSCE jen stáli, když novináři manipulovali těly a různě je přemisťovali kvůli fotografiím (!). Tím měnili místo činu. Někteří si dokonce odnesli „suvenýry“ z místa činu. Hutsch byl také překvapen nedostatkem kulek, nebo nábojů kolem těl. Poukázal na skutečnost, že k jeho překvapení americký diplomat Walker okamžitě označil událost za masakr a zločin proti lidskosti, který spáchali Srbové, a to ještě dříve, než byla událost vyšetřena. (události v Račaku jsou zatím neobjasněny – například ČTK 12.10.2004 píše o Račaku jako o „nevyjasněném atentátu v obci Račak“)
Novinář popřel obvinění obžaloby, že na jaře 1999 srbské síly zahájili operaci, která měla přinutit Albánce opustit Kosovo. Údajný plán, který žaloba nazývá „Operace Podkova“ byl něčím „co vymyslelo německé ministerstvo obrany“ řekl doslova německý novinář a svědek Hutsch.
Poté co vnucený obhájce Kay ukončil výslech svědka se Miloševič znovu dožadoval vrácení svého práva na obhajobu. Protestoval proti způsobu, jakým Kay svědka vyslýchal. Potom ale soudce Robinson opět odpojil mikrofon.
Stále se neví, kolik svědků byl schopen S. Kay nalézt. Také žádost, kterou Kay podal proti svému jmenování obhájcem je, ještě nevyřešená.
Co se lze dozvědět o včerejším svědectví z našich médií?
Zatím opět mlčí nejčtenější deník MFDnes s německým majitelem i Hospodářské noviny. Pouze část informací pronikla do dnešních Lidových novin a Práva. Malá zprávička se objevila také v dnešním vydání deníku Metro. Na Internetu byla zpráva ČTK na Lidovky.cz zde http://lidovky.centrum.cz/svet/clanek.phtml?id=299787&b , na Novinky.cz je článek zase zde: http://www.novinky.cz/04/17/32.html . Web MFDnes s názvem Idnes mlčí…Už samotná originální zpráva ČTK je ovšem také dost osekaná a zcela v ní chybí zmínky o mudžahenínech financovaných US firmou a cvičených v natoidním Turecku i o vymyšlené akci „Podkova“, která se ukázala být výmyslem německých tajných služeb.
ZDROJ zatím nejpodrobnějších informací (dokud se neobjeví na stránce www.un.org/ictyje zde: http://www.slobodan-milosevic.org/news/smorg101204.htm
Messin, 13.10. 2004