Generál Ivašov vypovídal v úterý 23.11. a ve středu 24.11. 2004 při obhajobě Slobodana Miloševiče v Haagu. Zatímco o předchozím svědectví senátora Ryžkova se světové agentury i naše ČTK zmiňují, o výpovědi generála Ivašova se zatím raději mlčí. Ivašov byl v době kosovské krize velitelem ruských mezinárodních sil a v této funkci měl přístup k řadě informací a zdrojů, včetně tajných služeb. Měl kontakty s vysokými armádními činiteli ostatních zemí a účastnil se řady setkání představitelů Ruska a NATO během krize. Měl také v té době řadu kontaktů s jugoslávským vedením a setkával se v té době i s Miloševičem.

Proč média raději mlčí o jeho svědectví? Zde je několik skutečností, které generál Ivašov uvedl tento týden v nizozemském Haagu, kdy byl vyslýchán Miloševičem:

• NATO mělo v plánu napadnout Jugoslávii už na začátku roku 1998, kdy se také zahájila příprava – přemístění amerických špionážních satelitů, hromadění NATO vojáků na Balkáně, výstavba přistávacích ploch v Makedonii a Albánii a jiných logistických center v těchto zemích
• Kosovská verifikační mise (KVM) byla kouřovou clonou pro krytí přípravy agrese NATO
• šéf mise KVM – americký diplomat William Walker byl odpovědný za zkreslující zprávy, které KVM dodávala OSCE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě)
• Walker a vedení KVM ignorovali informace členů KVM, kteří nebyli z členských zemí NATO. Když předávala mise KVM výsledky své kosovské práce ve Vídni, tak tam chyběla zjištění členů mise z těchto zemí: Rusko, Finsko, Ukrajina a Švédsko. Američan Walker je úmyslně nezařadil do zprávy pro OSCE, protože neodpovídala obrazu, jaký bylo nutno vytvořit k uskutečnění agrese.
• Mise KVM byla využívána ke špionážním účelům na území Kosova, označovali možné cíle a předávali informace NATO
• Walker v rozhovoru s Ivašovem 12.2.1999 řekl, že „bombardování je nevyhnutelné“.
• UCK je klasickou teroristickou organizací, kterou financuje mezinárodní drogová mafie
• útoky UCK se neomezovaly pouze na ne-Albánce, ale i na Albánce.
• Albánec Adem Jasari nutil katolické Albánce (toto není chyba – mezi Albánci jsou i katolíci, pozn. mess ), aby se připojili UCK jinak jim hrozil zabitím. V některých případech UCK unášela rodinné příslušníky členů, aby tím zabránila jejich dezerci
• UCK se často stahovala do oblastí osídlených civilním obyvatelstvem a v některých případech brali civily jako rukojmí a používali je také jako lidské štíty
• Na setkáních s vládnoucími představiteli islámských zemí jako např. Irán se Ivašov dozvěděl, že UCK byla ve spojení s Al-Kajdou a bývalým režimem v Afghánistánu
• UCK své akce prováděla v souladu s NATO a aktivity UCK obsahovaly také psychologické prvky, které povzbuzovaly albánskou populaci k útěku z Kosova
• Ivašov svědčil, že UCK měla od zemí NATO velmi dobré zbraňové vybavení (zbraně s nočním viděním, špičkové ostřelovací pušky, granátomety)
• UCK byla v častém kontaktu s NATO během bombardování, podávala informace a pomáhala s výběrem cílů
• Britská tajná služba použila teroristické UCK jako nástroje k infiltraci Kosova, sběru informací a řízení operací
• Ivašov potvrdil tvrzení předešlých svědků, že americká firma MPRI, která již cvičila chorvatskou armádu před divošským čištěním srbské Krajiny v roce 1995 (operace “Bouře”) verbovala v roce 1999 žoldáky do řad kosovsko-albánské UCK
• Svědek také sdělil, že několikrát informoval Wesleyho Clarka (velitel bombardování NATO) o umístění zbrojních skladišť UCK, o cestách kudy UCK pašovala zbraně a umístění UCK jednotek. Clark ale tyto informace ignoroval a předstíral, že nemá adekvátní zpravodajské možnosti, jak tyto informace ověřit
• Svědek řekl, že NATO využilo UCK jako nástroj k destabilizaci Kosova, aby mohlo mít záminku k bombardování Jugoslávie a vytvoření svých vojenských základen v Kosovu
• Svědek také řekl, že Madaleine Albright osobně slibovala šéfovi UCK Hasimu Thacimu, že bude mít Kosovo referendum o nezávislosti, pokud bude souhlasit s rozmístěním vojáků NATO v provincii
• Svědek dosvědčil, že ozbrojené síly Jugoslávie měly přísné rozkazy chránit civilní obyvatelstvo Kosova. Armáda měla přísný rozkaz nestřílet na civilisty, i kdyby mezi nimi byla UCK. Armáda také měl za povinnost oznámit civilnímu obyvatelstvu hrozící bojové operace.
• Podle Ivašova neexistovaly na srbské straně nějaké významnější polovojenské jednotky. Pokud se někde vyskytly, potom byly zmatené a jugoslávské a srbské úřady je odsuzovaly.
• Jugoslávská armáda byla nahromaděna v Kosovu, protože tak reagovala na nahromadění vojáků NATO na hranicích Kosova s Makedonií a Albánií
• Jugoslávské úřady neměly žádný plán ublížit albánské populaci, nebo ji vyhnat z Kosova. Naopak bombardování spustilo masový exodus. Albánská diasporu svědkovi potvrdila, že lidé prchali kvůli bombardování NATO.
• Svědek během svých četných setkání nikdy neslyšel hovořit žádného představitele Jugoslávie a Srbska o “Velkém Srbsku”. Jediný plán, o kterém slyšel byla “Velká Albánie”.
• Svědek se setkal s Miloševičem celkem 7x při různých příležitostech. Cíle Miloševiče, pokud se týče Kosova, bylo rozvinout průmysl a vzdělání, aby se zlepšila hospodářská situace

 

Nice druhý den vyslýchá svědka

Žalobce Nice vyslýchal generála Ivašova druhý den 24.11.2004. Nice byl lačný získat jakékoliv informace, které by kompromitovaly ruské tajné služby, ale Ivašov mu státní tajemství odmítl prozradit. V této souvislosti je třeba připomenout bývalého zástupce hlavní žalobkyně Carly del Ponteové Jamese Blewitta, který poskytl nedávno rozhovor nizozemským novinám Handelsblad. Zde popisoval, jak Američané, které USA zdarma přidělily tribunálu na výpomoc čenichali a chtěli všechno vědět. Blewitt: “Oni (Američané) nepřišli pomáhat, USA chtěly především vědět, co se děje uvnitř tribunálu”. “Jednou jsem je vyzkoušel“ pokračuje Blewitt, „měli jsme reorganizaci a lidé se stěhovali do jiných místností. Dal jsem Američany až na konec chodby a oni protestovali říkajíc: Ale my teď už nemůžeme vidět kdo navštíví hlavní prokurátorku. Všichni jsme se začali smát. Američané nijak neskrývali, že často navštěvují jejich velvyslanectví.Někdy říkali: musím odejít dříve, protože jdu na velvyslanectví, ale my jsme jim nevypláceli plat, takže jsme nad nimi vlastně neměli žádnou kontrolu.“

Ve světle tohoto odhalení je pochopitelnější, že žalobce Nice se více zabýval získáním informací tajných služeb, které se mohly hodit západní špionáži, než nějakým druhem křížového výslechu.

I přes nepříjemné aktivity Niceho, byl Ivašov schopen ještě poskytnout další zajímavá svědectví a informace. Svědčil, že jugoslávské úřady přísně dohlížely na kázeň při vojenských operacích a ti co porušili zákon a nařízení byli přísně potrestáni. Dosvědčil, že ministerstvo vnitra zatklo jeho vlastní úředníky, pokud vydali nějaké nevhodné rozkazy k použití neadekvátní síly při operacích.

Žalobce Nice dokonce sám učinil překvapující přiznání. Nice připustil, že zaměstnanci americké žoldácké firmy MPRI pracovali pro misi KVM a MPRI poskytovalo školení UCK.

Generál Ivašov potvrdil, že ruské a srbské tajné služby “napíchly” telefon šéfa UCK Hasima Thaciho. Tak byl nahrán v září 1998 rozhovor Thaciho s americkou ministryní zahraničí M. Albrightovou, kde mu slibovala referendum o nezávislosti, pokud dovolí rozmístit vojáky NATO v Kosovu. Když se Nice podivoval odposlechu významných činitelů odvětil generál klidně: “Odposlouchávat teroristy je legální a povolené”.

Žalobce Nice nebyl úspěšný při pokusech svědka zdiskreditovat, ale byl úspěšný v zabití celého jednoho dne Miloševičovy obhajoby, na kterou má pouze 150 dnů, zatímco žaloba jich měla více než 2x tolik.

Soudní řízení bylo odloženo až do dalšího úterý, kdy bude svědčit J. Primakov.

Messin, 26.11. 2004 ZDROJ: www.slobodan-milosevic.org