V pondělí 6.2. pokračoval ve svém přerušeném svědectví profesor Kostic – bývalý člen předsednictva SFRY za Černou Horu.
Svědek zahájil svědectvím o Vanceově plánu (Vance Plan – podle diplomata a vyjednavače Cyruse Vance). Vysvětloval, že plán původně nechtěli přijmout ani Chorvatsko ani Milan Babic (představitel krajinských Srbů). Kostic vysvětloval, žeMiloševičovi se nakonec podařilo krajinské Srby přesvědčit, aby na plán přistoupili.
Podle Vanceova plánu měli míroví vojáci OSN kontrolovat ta území Chorvatska, kde byli Srbové většinou, nebo významnou menšinou. Tyto oblasti, nazvané „chráněné/bezpečné zóny OSN“ byly demilitarizovány.
Podle plánu Vance předali krajinští Srbové své zbraně mírovým dozorčím OSN. Ti je potom uzamkli do skladišť a ponechali si přístupové klíče.
Kostic svědčil, že nemůže zmínit jediný případ, kdy by krajinští Srbové Vanceův plán porušili. Bohužel, stejnou věc nemohl říci o chorvatské straně.
Svědek poznamenal, že Vanceův plán byl naprosto v rozporu s jakýmkoliv plánem na vytvoření „Velkého Srbska“.
V roce 1992 oznámil prezident krajinských Srbů Milan Babic, že RSK (Republika Srbská Krajina) by se měla připojit k Srbsku. Miloševič produkoval odezvu srbského shromáždění. Srbská vláda odmítla Babicovo prohlášení o sjednocení Srbska a RSK. Srbská vláda tehdy vyjádřila názor, že se musí podpořit mise OSN, protože si myslela, že s Chorvaty musí být dohodnuto politické řešení.
Skutečnost, že Srbsko odmítlo území, které mu bylo nabízeno, ukazuje bez pochybností, že Miloševič ani nikdo v Srbsku neusiloval o území v Chorvatsku, či jiné republice. Samotný tento fakt popírá/vylučuje celé tvrzení předložené obžalobou. Profesor Kostic svědčil, že Miloševič nikdy neobhajoval jakoukoliv formu „Velkého Srbska“.
Žaloba viní JNA z „obsazení“ chorvatského území. Profesor Kostic mnohokrát prokázal, že JNA byla jedinou legální ozbrojenou silou v Jugoslávii, a jako taková nemůže být obviňována z „okupace“ vlastního území.
Nikdo nemůže obviňovat krajinské Srby z okupace. Miloševič četl úryvek z knihy lordaOwena „Balkan Odyssey“ kde říká, že krajinští Srbové žili na tomto území několik století. Krajinští Srbové nemůžou být obviňováni z obsazení Chorvatska o nic více, než Holanďané z obsazení Holandska.
Fakt, že plán Vance totálně odzbrojil krajinské Srby, stejně jako skutečnost, že chorvatské polovojenské skupiny zablokovaly JNA v jejích kasárnách, jsou dalším důkazem, že tam nebyla žádná okupace.
Kostic poukázal na to, že všechno co podnikali krajinští Srbové, byla pouze odezva na chorvatské, nebo cizí provokace. Nic z toho nebylo podněcováno mýtickým srbským spiknutím, jak tvrdí obžaloba. Když Chorvatsko oznámilo, že ruší původní ústavu (a Srbové už nemají volební právo), tak krajinští Srbové odpověděli založením autonomních okresů (SAOs), ve kterých dále platilo jugoslávské právo.
Když Evropské společenství zapřelo svůj původní slib neuznat secesionistické republiky, a nelegálně uznalo Chorvatsko, tak krajinští Srbové odpověděli tím, že oznámili svoje oddělení od Chorvatska.
Kostic také podal svědectví o Dubrovníku. Svědčil, že JNA neměla v Dubrovníku celá desetiletí před válkou ani jednoho vojáka. Vysvětloval, že generální štáb JNA učinil rozhodnutí odstranit z města chorvatské polovojenské síly poté, co odtamtud Chorvaté zahájily ozbrojené útoky.
Kostic přičítal akci v Dubrovníku snaze o nerozšíření války do Černé Hory (která sousedí s Dubrovníkem).
Obžaloba obviňuje srbské vedení z pokusu vyhnat chorvatské obyvatelstvo z 1/3 chorvatského území. Kostic připustil, že byly případy kdy byli Chorvaté týráni, ale naléhal, že takové incidenty byly izolované a nepřišly z iniciativy jugoslávského, nebo srbského vedení. Aby toto tvrzení dokázal, tak ukázal soudu statistiky, že v roce 1991 mělo Chorvatsko 77,9 procent chorvatského a 12.2 procent srbského obyvatelstva. Zatímco dnes je 89,6 procent Chorvatů a 4,5 procent Srbů.
Statistiky dokazují, že Chorvatsko Srby etnicky vyčistilo. Obvinění naprosto převrátilo fakta. Aby to prokázal, četl Miloševič úryvek z knihy lorda Owena „Balkan Odyssey“ kde nazývá chorvatskou operaci „Bouře“ největší etnickou čistkou balkánských válek.
Obžaloba tvrdí, že Miloševič řídil JNA, několik polovojenských skupin, předsednictvo SFRY a krajinsko-srbské vedení.
Kostic označil tato tvrzení obžaloby za absolutně nesmyslná. Kostic svědčil, že Miloševičbyl prezidentem Srbska, a jako takový neřídil JNA, předsednictvo SFRY, či krajinsko-srbské vedení. Kostic, který sám byl v té době členem předsednictva SFRY za Černou Horu řekl, že Miloševič neměl ani právní ani faktickou kontrolu nad těmito institucemi.
Kostic svědčil, že Miloševič odporoval polovojenským skupinám. Kostic říkal, že polovojenské skupiny byly vždy pod vedením Miloševičových politických protivníků, jako byl třeba Vuk Draškovič, který doufal, že s pomocí těchto jednotek násilně svrhneMiloševiče. Kostic dodal, že drtivá většina válečných zločinů, která byla spáchána Srby by mohla být připsána těmto nezákonným vojenským formacím.
Další den Kostic pokračoval svědectvím o Bosně.
Messin, 22.2. 2006 ZDROj