Lidé z tábora amerických demokratů si před blížícími se volbami prezidenta zřejmě myslí, že Američané touží spíše po Clintonově imperiální politice, než po jeho kouzlu, nebo jeho (předpokládaných) úspěších v sociální či ekonomické oblasti. John Kerry slibuje nejen pokračování v dobrodružstvích Bushe juniora v Iráku i Afghánistánu, ale také oživení vměšování se do záležitostí Balkánu během Clintonovy éry, které Bush odstavil na vedlejší kolej. Kerryho program pro Balkán slibuje „obnovit americké vedení na Balkáně…pokračování v podpoře opětného sjednocení Bosny, “ a “ dosáhnout řešení /pro Kosovo/ splněním legitimní touhy albánské většiny.“ (http://www.johnkerry.com/issues/national_security/balkans.html )

Kerry: “ Dlouhodobá stabilita může přijít jedině tehdy, pokud budou všechny státy regionu v NATO a jiných institucích, které pomohly vyhrát studenou válku a držet Evropu bezpečnou a demokratickou.“

Nic méně, než úplné dobytí/podrobení? Žádný div, že „výběr“ mezi Kerrym a Bushem popuzuje mnoho Američanů. Mnoho jich ale stále věří, že Clintonovy zásahy byly tak nějak jiné, nebo lepší, než neštěstí/nehody Bushe juniora na Středním východě. Ale měli by být rychle vyvedeni z omylu. Obě agresivní kampaně byly založeny na lžích a podvodech a skončily s naprosto tragickými následky.

 

Neštěstí „vytvořených států“

Od konce roku 1995 je na základě dohody z Daytonu okupovaná Bosna zdrojem trvalé frustrace pro cizí vládce a stejně tak i pro její ztrápené obyvatele. Těžkopádné úsilí Impéria o „etnické sjednocení“ krmí oheň etnické nenávisti namísto toho, aby jej hasilo. Nedávný incident ve východní Bosně (http://www.eubusiness.com/afp/040919030552.hwuxavg1) přiměl některé pozorovatele k úvahám a údivu, zda „nejsou zaseta semena nové války.“

No, to je přece jasné. Jednou z klíčových příčin války, byla centralizovaná vláda v Bosně, která umožnila vládnout jedné národnostní menšině nad druhou. Okupační úřady budují ústřední vládu v rozporu s dohodou v Daytonu. Poslední aktivitou v tomto směru je „přidaná daň“ , která byla vytvořena k účelu opatřit této vládě finanční prostředky (http://see.oneworld.net/article/view/93789/1/3189 ). Bosna je násilně předělávána do něčeho, co je v rozporu s jejím zakládajícím dokumentem (http://www.ohr.int/dpa/default.asp?content_id=380 ) .

V Kosovu, které je obsazeno od června 1999, je situace ještě horší. I když bylo před časem zjistilo, že oficiální důvody pro napadení provincie byly falešné (http://sweb.cz/messin/hroby.html , http://www.commondreams.org/views04/0902-02.htm ) a že albánská UCK byla teroristickou organizací těšící se americké podpoře (http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/articles/A33060-2004Jun10.html ) , přesto tohle systematické znásilňování západní civilizace neustále pokračuje. Provincie je systematicky drancována okupanty, pod maskou privatizace (http://sweb.cz/messin/neilm.html ). Správa OSN rozvíjí „dlouhodobou strategii“ pro hospodářský vývoj s většinovou albánskou „prozatímní vládou“. Pro nealbánské sužované obyvatele není zajištěna žádná bezpečnost/jistota, pouze symbolické akce UNMIK a NATO – důkladně znemožněné pogromem v březnu 2004. Nejsmutnějším paradoxem ze všech je skutečnost, že zbývající Srbové v provincii pohlížejí nyní na OSN/NATO jako na ochránce, zatímco Albánci – na jejichž podporu NATO zabralo provincii je nyní vidí jako překážku k prohlášení Kosova za svoje vlastní (http://csmonitor.com/2004/0922/p01s04-woeu.html ). Tohle není mír. Tohle není pokrok, reforma, nebo vývoj. Tohle je peklo.

 

Potíže v Srbsku

Politici etnických Maďarů žijících v provincii Vojvodina nedávno prohlásili, že jejich lidé jsou vystaveni útokům nenávisti Srbů. Jistě, v kraji jsou případy vandalství, výhrůžek smrtí i násilí. Obětmi jsou ale Srbové stejně často jako Maďaři, nebo Chorvati. (Ve Vojvodině došlo ke změně skladby obyvatelstva, protože se zde v poslední době usadily desetitisíce srbských uprchlíků vyhnaných z Chorvatska, Kosova a Bosny – pozn. Mess)Maďarská vláda zacítila příležitost vměšovat se, snad povzbuzena jejich nedávným připojením k EU. Premiér požadoval zastavení srbských krutostí (http://www.tol.cz/look/TOL/article.tpl?IdLanguage=1&IdPublication=4&NrIssue=82&NrSection=2&NrArticle=12899 ) . Maďarský prezident Madl se minulý týden během jeho návštěvy Srbska tématu vyhnul, ale Budapešť je odhodlána věc vystupňovat. Je situace skutečně tak vážná? S velkou pravděpodobností je to další příklad etnické politiky stupňování konfliktu místo míru. Ministr srbské vlády, kterého cituje článek (http://www.iht.com/articles/539069.htm ) o „obtěžování Maďarů v Srbsku“ jde k jádru věci když říká: “ V popředí obviňování je odrovnaný etnický politik, jehož strana se nedokázala minulou zimu dostat do parlamentu a který se snaží o návrat pomocí šíření strachu. Cynické, ano – ale dost pravděpodobné a také to vysvětluje, proč údajné „obtěžování“ přišlo právě nyní, kdy se blíží místní volby. V pozadí je toho ale zřejmě více. Při pohledu na mapu Balkánu si každý uvědomí, že Srbsko sedí rozkročmo na všech hlavních a důležitých trasách komunikací v regionu. Ani přes velké úsilí pro-imperiálních misijních intelektuálů se nedokázala požadovaná kontrola uskutečnit (http://www.balkanalysis.com/modules.php?name=News&file=article&sid=293 ). Obvinění z krutostí by mohla být dobrým způsobem, jak donutit Bělehrad podrobit se.

 

Procesy a odpírání

Intervence na Balkáně by nebyla možná bez záplavy propagandy, která se snažila upravit realitu. Od chvíle kdy bylo rozhodnuto o zrušení Jugoslávie až po spiklenecké zámince k napadení Kosova byla západní veřejnost vystavena mlze lží o Balkánu.

Občas tuto mlhu něco prorazí. Úterní Cleveland Plain-Dealer vypálil salvu nebývalé divokosti proti haagské inkvizici, když soudní řízení nazval fraškou a lekcí jak ne vyšetřovat válečné zločiny (http://www.cleveland.com/editorials/plaindealer/index.ssf?/base/opinion/1095759007318140.xml).

Některým pozorovatelům inkvizice byly tyto skutečnosti jasné již na úplném začátku tohoto procesu (http://antiwar.com/malic/?articleid=737 ). Široká veřejnost se nicméně spoléhá na „kvalifikované“ informace od různých tribunal-fiendly nevládních organizací, které jsou obvykle citovány agenturami a zůstává tak ohledně parodie v Haagu v blažené nevědomosti. Bohužel, každé takové píchnutí do pravdy je utopeno ve stovkách denně se opakujících lží, od „10.000 mrtvých Albánců“ až po hysterická varování o „Velkém Srbsku“. Rozsah některých těchto lží, je obzvláště v době, kdy je možné téměř vše dohledat a ověřit úžasný.

Například případ současného chorvatského prezidenta Stjepana Mesiče. V roce 1991 byl delegován jako Chorvat do kolektivního vedení Jugoslávie a realizoval tam separatistický program svého tehdejšího šéfa Franjo Tudjmana. Po návratu do Zagrebu v prosinci 1991 prohlásil v chorvatském parlamentu: „Udělal jsem svou práci, Jugoslávie už není“ (Proces s Miloševičem přepis jednání, strana 10636, řádek 3-4http://www.icdsm.com/more/mesic-3.htm )

Ale na nedávném on-line fóru v rádiu Svobodná Evropa – oficiální propagandistické instituci USA popřel jakoukoliv odpovědnost za rozpad Jugoslávie, když stále obviňoval rovnou na každém kroku oblíbeného obětního beránka: „Miloševič se snažil rozdělit Jugoslávii a vytvořit Velké Srbsko…V úmyslu provést tento plán Miloševič prováděl genocidu a další válečné zločiny, proto je nyní před soudem v Haagu.“

A měsíc je vyroben ze sýra.

 

Pravda, kouř a zrcadla

Zásahy, budování států, okupace a „reformy“- to byly znaky politiky Impéria na Balkáně v minulých 15ti letech a jejich výsledkem je nynější krutá realita. Samozřejmě, že ve významném rozsahu pomohla i mravní a sociální prázdnota vytvořená komunismem a jeho zhroucením, divoké etnické války a trvalé pojetí všemocné vlády v myslích zotročených obyvatel. I kdyby v nějakém záchvatu štěstí Impérium opustilo své zájmy na Balkáně, místní problémy nezmizí – zůstanou, ale přestanou se násobit a hnisat a to je přinejmenším něco.

Balkán nebude nikdy lepší než Afghánisitán či Irák. Tahle víra je část podvodu, který tvoří základ amerického impéria. Pravda o tom, co se stalo na Balkáně od roku 1989 směřuje k přesvědčivé historce – ta ale bohužel patří do kategorie science-fiction. Bez ohledu na silnou snahu inkvizice, médií a imperiálních vládců není jejich náhradní realita ničím víc, než dýmem a zrcadlem.

Dým se rozplyne, zrcadlo rozbije a pravda zůstane.

Překlad Messin, 24.9.2004 ZDROJ: http://antiwar.com/malic/