Zatímco se vám snažím pravidelně přinášet aktuální a zajímavé informace z dění na Balkáně i z právě probíhajícího procesu v Haagu, tak placení novináři také nelení a plní úkoly, za které jsou placeni. V pátečních Hospodářských novinách (29.4.2005) jsem objevil v Hospodářských novinách poměrně obsáhlý výtvor týkající se války v Bosně. Autorem je Martin Ehl. Materiál začíná hned na první straně a zabírá dále ještě skoro celou stranu dvě tohoto deníku, který je v rukou německých majitelů. Článek je plný polopravd a lží. Podívejme se tedy spolu na text, který splňuje všechny požadavky propagandy a jenž je plně v souladu s politikou Impéria na Balkáně.

Ehl se zjevně snaží klasickou krvavou občanskou válku v Bosně, které se aktivně účastnila všechna etnika, vykreslit jako jednostranné srbské vraždění. Článek je plný výrazů „masové hroby“ samozřejmě pouze Muslimů a Chorvatů. Dále se zde píše o „koncentračních táborech“ – opět pouze o těch srbských. Pokud by si někdo myslel, že se Ehl zmíní i o táborech, které zřídili v |Bosně Muslimové a Chorvati, tak se mýlí. Přitom tzv. sběrné tábory měly v Bosně všechny tři válčící strany této občanské války. Oběťmi etnických čistek jsou podle Ehla bosenští Muslimové a Chorvaté. Pachateli čistek Srbové.

Z jednoho tuberkulózního Muslima udělal Ehl stovky vyhublých mužů s apatickými pohledy

Ehl na straně dvě píše: „Západní novináři v létě 1992 nevěřili vlastním očím. Za ostnatými dráty stály stovky mužů vyhublých doslova až na kost, jejich pohledy byly prosebné a zároveň apatické. Srovnání s nacistickými koncentračními tábory bylo nabíledni.“

U článku je také fotografie vychrtlého Muslima za plotem, která má ve čtenáři umocnit víru v uvedenou informaci. Případ této fotografie je docela zajímavý. Objevila se v roce 1992 na titulních stranách předních světových časopisů. Některé časopisy dokonce připojily titulek „Belsen 92“.

Šlo ovšem o rafinovanou lest. Snímek byl vypreparován z delšího videozáznamu bosensko-srbského sběrného centra z Trnopolje pro utečence z válečné zóny. Nešlo v žádném případě o koncentrační tábor. Lidé do tábora přicházeli a odcházeli z něj dobrovolně. Trik spočíval v tom, že televizní tým filmoval rozhovor ZEVNITŘ areálu, ve kterém byl umístěn elektrický transformátor, a jenž sloužil dříve jako traktorová stanice a sklad pro různé stroje – plot z ostnatého drátu ho měl chránit proti vandalům. V době návštěvy britského televizního týmu (ITV), vedeného reportérkou Penny Marshall, byl již však napůl stržen. Penny Marshall si zřejmě uvědomila potenciál tohoto prostředí a rozhodla se proto spolu s kameramanem vejít poškozenou částí plotu dovnitř areálu ve snaze ulovit co nejdramatičtější snímek. Utečenci se přitom pohybovali volně na volném prostranství mimo tento areál. Tedy PLOTEM Z OSTNATÉHO DRATU BYL OBEHNÁN TELEVIZNÍ TÝM. Srbové neměli zřejmě co skrývat, protože je do sběrného centra sami vzali a dokonce je při filmování snímal i kameraman bosensko-srbské televize. (Jen šílenci by zavedli reportéry a kameramany zahraničních médií, která byla virulentně anti-srbská, do svého Belsenu). Vychrtlost Fikreta Aliče byla způsobena dlouholetou tuberkulózou, kterou trpěl už v dětství. Ostatní muži, kteří byli rovněž do pasu svlečeni – bylo to uprostřed horkého léta -, vypadali zcela normálně. ZDROJ:http://www.blisty.cz/art/9824.html

Lest odhalil v roce 1997 německý žurnalista Thomas Deichman. Více informací anglicky ZDE: http://www.srpska-mreza.com/guest/LM/lm-f97/lm-f97.html

Protože se scénář o srbských agresorech a velkém počtu jejich obětí z řad Muslimů a Chorvatů musí dodržet, tak se nedostatek mrtvol, nebo neznalost jejich identity řeší v článku např. těmito větami:

– „vězňové jednoduše zmizeli.“

– „ stopy jsou pomocí dolů zameteny dobře“

– „ Srbové své oběti přepohřbili do tzv. sekundárních hrobů“¨

– „vyhrabali tajně v noci těla bagry a převezli je jinam, aby je nemohli najít ani místní vyšetřovatelé, ani týmy haagského tribunálu nebo americké špionážní družice, které dodávaly soudu důkazní materiál.“ (zřejmě narážka na tvrzení M. Albrightové, která v OSN v roce 1995 mávala satelitním snímkem zoraného pole a tvrdila, že stačí tento hrob jen odkrýt. Později Američané přiznali, že na tomto snímku žádný hromadný hrob nebyl)

– „ostatky se tak smíchaly, že identifikace obětí je i v době znalosti DNA velmi obtížná“

Hodně přehnaných 250.000 obětí, které uvádějí agentury, je Ehlovi zřejmě málo, a tak raději napíše 300.000

Součástí článku je také stručná chronologie války v Bosně. Na začátku se dovídáme, že „Muslimové a Chorvati přehlasovali Srby v referendu o nezávislosti. Vypukla válka.“Chybí zde informace, že Srbové, kteří tvořili v Bosně plnou třetinu obyvatel, referendum bojkotovali. Nechtěli se ocitnout ve státě pod vedením Muslima Izetbegoviče, který se netajil myšlenkou islámského státu. To chtěli raději samostatnost. „Mezinárodní společenství“ však překvapivě mnohonárodní Bosnu jako samostatný stát uznalo i přes nesouhlas plné třetiny jejích obyvatel.

Dále se zde píše: „Bosenští Srbové obsadili dvě třetiny území“ Opět lež. Jak napsal Charles Boyd, bývalý velitel amerických jednotek v Evropě ve významném časopiseForeign Affairs v roce 1995: “ Většina území, která Záhřeb označuje jako okupovaná, jsou ve skutečnosti území, na kterých Srbové žijí již přes tři století. Stejně tak je tomu na většině území v Bosně, i když západní média hlásí, že 70 procent území je obsazeno srbskými rebely. Stručně řečeno: Srbové nedobývají žádná nová území, ale pouze drží území na kterých již předtím žili.“

Dále Martin Ehl v Hospodářských novinách píše: „válka si vyžádala kolem 300.000 mrtvých.“ Agentury v posledních měsících uvádí většinou 200.000 až 250.000. I tato čísla ale začínají ztrácet na síle. Například 10.prosince 2004 nám bylo řečeno „klasickým“ mediálním výstupem, že bosenský případ nemusí být tak jasný, jak jsme doposud byli vedeni věřit. „Počet obětí války v Bosně 1992-95 široce odhadovaný na nejméně 200.000, byl značně nižší,“ oznámila toho dne agentura Reuters.Podle Reuters muslimský vyšetřovatel Mirsad Tokea, který je šéfem skupiny vědců pracujících za peníze z grantu norské vlády prokázal, že skutečné číslo je blíže ke 100.000, ale dokonce ani toto číslo není zatím ověřeno.Tokea může nyní (10.12.2004) potvrdit číslo 80.000 zabitých.

Podobný odhad ale přišel již před několika měsíci z neočekávaného zdroje. Podle výzkumu prováděného haagskými vyšetřovateli Tribunálu ICTY „množství lidí zabitých během války v Bosně a Hercegovině bylo kolem 102.000“(http://nrk.no/redskap/utskriftsvennlig/4260912.html ) Od Tribunálu, jehož pokračující existence je silně závislá na pokračujícím přehánění všech zločinů v bývalé Jugoslávii bychom mohli očekávat, že i toto číslo bylo trošku osoleno. Výzkum prováděli dva populační experti Ewa Tabeau a Jacub Bijak, kteří pracují pro kancelář žalobce v Haagu.Jejich sdělení na konferenci demografů v Norsku, ale „nebylo odhaleno širší veřejnosti“.

Tato velmi zajímavá zpráva byla ignorována všemi anglickými zdroji, které přijímají a propagují mýtus o „250.000 mrtvých v Bosně“. Více o tom zde:http://sweb.cz/messin/bosnaobeti.html

Pro Ehla je ovšem i těchto hodně nadnesených 250.000 zřejmě málo. Tak přihodí dalších 50.000 a je to. Čím více krve, tím lépe. Impérium úmyslně pomohlo rozkrájet Jugoslávii na kusy, aby tam mohly být zřízeny vojenské základny a většina státního majetku mohla být zprivatizována. Nyní platí spoustu pomocníků, kteří mají v médiích udržet lživý obraz o balkánské tragédii.

Messin, 30.4.2005