Milan Babic, bývalý prezident odtržené republiky Srbská Krajina (v dnešním Chorvatsku) byl v pondělí objeven mrtev ve své prozatímní cele vězení Scheveningen, které slouží haagskému tribunálu. Údajně měl spáchat sebevraždu. Před dvěma roky uzavřel dohodu/obchod s inkvizicí, a přiznal se k jednomu obvinění (nespecifikovanému) ze zločinů proti lidskosti. Za to byl „odměněn“ 13 roky vězení a závazkem svědčit proti dalším Srbům obviněným na žádost inkvizice. Ve Scheveningenu byl za účelem svědčit proti dalšímu vůdci krajinských Srbů, Milanu Marticovi.

Holandské úřady označily Babicovu smrt za sebevraždu, přestože bylo inkvizicí nařízeno vyšetřování. Žádné známky sebevraždy se nenalezly, a také cela kde byl držen, nebyla pod stálým dozorem. Mezitím se od Záhřebu k Bělehradu šíří množství spekulací ohledně možných motivů sebevraždy, a stejně tak vraždy.

Sebevražedný příběh právě nyní odvedl pozornost od největšího vývoje v regionu: jmenování podezřelého teroristy a údajného válečného zločince prozatímním „premiérem“ Kosova.

Náš muž Agim

Minulou středu hlásila Reuters, že „ministerský předseda“ Bajram Kosumi odstoupil pod tlakem – pravděpodobně od Albánců, ale ve skutečnosti to byl tlak „západníchradících/instruujících států , které pečlivě řídí/vedou OSN řízenou srbskou provincii během rozhovorů“ o nezávislosti (zvýraznění přidáno). Jeho strana, Spojenectví pro svobodu Kosova (AAK) rychle navrhla Agima Ceku jako náhradu za Kosumiho. Ceku je snad nejvíce proslulý tím, že byl „vojenským velitelem“ „Kosovské osvobozenecké armády“ (KLA). Ještě předtím byl důstojníkem chorvatské armády, kde velel jednomu zhlavních masakrů a masivní kampani etnické čistky („operaci Bouře“), kvůli které haagský tribunál nyní žaluje jeho nadřízeného – Ante Gotovinu. Po okupaci Kosova roce 1999 se Ceku stal velitelem „Kosovského ochranného sboru“- výnosného úřadu pro veterány UCK (KLA), který je financován OSN. Tento post si Agim Ceku stále drží.

Další zprávy o Kosumiho rezignaci a Cekuově jmenování už vynechávají „západní radící státy“ a naznačují albánské politikaření; ale dobře informované zdroje na Balkáně užpředem věděly, že nahrazení Kosumiho bylo organizováno Washingtonem. Stejné zájmy, které podpořily dalšího velitele UCK Ramushe Haradinaje – který rezignoval loni v březnu v reakci na obžalobu ICTY – mají nyní záměr instalovat jiného z jejich UCK mazlíčků jako vůdce Albánců v Kosovu.

Bělehrad samozřejmě protestoval proti jmenování Agima Ceku a žádal místodržícího OSN, aby to zablokoval – k čemuž má plnou pravomoc. Místodržící Petersen to odmítl a sdělil, že jmenování Ceka bylo „demokratické“. Imperiální vyslanec k jednáním o statusu Kosova Martti Ahtisaari dokonce řekl, že „politické strany mají právo organizovat svou práci jak si přejí…můj úkol je se zabývat vládou, která přijde.“

Avšak stejné impérium, které najednou objevilo „demokracii“ a respekt vůči vládám, které „přijdou“ podporovalo masivní čistku zvolených vedoucích pracovníků v Bosně, bez oprávnění a důkazů, čistě z pouhého rozmaru místního místokrále.

Skutečnost, že Slobodan Miloševič, tehdy prezident Srbska, reprezentoval bosenské Srby na mírových jednáních v Daytonu v roce 1995 je často používána jako samozřejmý důkaz, že měl kontrolu nad jejich akcemi v bosenské válce; co každý zapomíná je skutečnost, že Miloševičova přítomnost byla vynucena obviněním bosensko-srbských vůdců z válečných zločinů haagským tribunálem během bombardování NATO (stejně jako téměř o čtyři roky později obviněn sám Miloševič) srbských pozic v Bosně. Nikdo tehdy nemluvil o demokracii, nebo o vládách, které tam „vzniknou“.

Bouře nad Kosovem

Daleko od toho, aby byla nějakým druhem spontánní milice, nebo „lidovým hnutím odporu“, byla UCK (KLA) velmi dobře organizovanou a centralizovanou entitou. Měla jasný řetěz rozkazů a zodpovědnosti s Cekuem na vrcholu. Vrcholný americký diplomat je v roce 1998 označil za „teroristy“ – čímž vyprodukoval neoprávněný výlev upřímnosti.Ramush Haradinaj, jeden z Cekuových podřízených, byl obviněn z válečných zločinů haagským tribunálem (ačkoliv rychle propuštěn, a dokonce se tiše zabývá politikou), ale Ceku nebyl nikdy jakkoliv vyšetřován – ani za roli v masakrech Chorvatsku, nebo odpovědnost za zločiny UCK.

V dubnu 2003 zemřeli dva veteráni UCK při předčasném výbuchu, zatímco se pokoušeli vyhodit do povětří srbský vlak. Incident donutil tehdejšího místokrále Michaela Steinera kvyjádření, že „albánská národní armáda“ je teroristická organizace. Lajdáčtí teroristé byli později spojeni s Cekuovým KPC („Ochranným sborem Kosova“) , který není o nic méně spojen s kanceláří místokrále OSN. Ten samý místokrál Harri Holkeri propustilAgima Ceku ze slovinského vězení, když byl zatčen v říjnu 2003 na základě zatykače Interpolu, který byl založen na srbských kriminálních obviněních proti jeho osobě.Holkeri prohlásil, že „Srbsko a Černá Hora už nemá pravomoc nad občany (!) Kosova.“ Daleko menší rozhodnost projevil o pět měsíců později, když se v Kosovu vzbouřilyalbánské davy a Holkeri se schovával se zbytkem imperiálních králíků.

Podle líčení Mother Jones z roku 1999 to byla právě akce „Bouře“, která inspirovalaCekua k vizi etnicky čistého Kosova:

„Podle překladu chorvatských zpráv ze 14. Května (BBC) Ceku vydal prohlášení, které říká: je jenom jedna cesta ven. A to jsme obhajovali od samého začátku: konečná porážka srbské armády a jejich vyhnání z Kosova; porážka podobná té, jakou oni* utrpěli v Chorvatsku.“

(*Samozřejmě, že Cekuovo „oni“ znamená „srbskou armádu“, kterou zmiňuje už dříve ve větě; vyhnání vysvětluje úmyslným srovnáním s Chorvatskem, kde nejen armáda, alevšichni Srbové na území zaplaveném chorvatskou armádou byli vyhnáni – nebo zabiti.)

Toto je muž, kterého impérium právě instaluje jako „ministerského předsedu“ okupované srbské provincie.

Pomatený Bělehrad

Mezitím Brusel a Washington žádají Bělehrad, aby do dubna našel, zatknul a vydal bývalého velitele bosensko-srbských jednotek Ratka Mladiče. Srbský premiér VojislavKostunica prohlásil, že „srbských primárním zájmem je tento případ vyřešit a dokončit spolupráci s haagským tribunálem.“ Dokud jeho primárním zájmem není Kosovo, mělo by impérium být velice šťastné.

Samozřejmě, Bělehrad se také musí zabývat obviněním z „genocidy“registrovaným u mezinárodního soudu ICJ bosenskými Muslimy v roce 1993. Ačkoliv sám případ je absurdní a – pokud bude ICJ následovat své vlastní předchůdce a mezinárodní právo – bude smeten, tak vytvoří pro Srbsko množství špatné publicity, která bude využita prodejnými médii k opakování některých notoricky známých lží, které jsme museli poslouchat celou uplynulou dekádu.

Je velká možnost, že Koštunicův požadavek na zablokování Cekuovajmenování se změní na tichý souhlas, jakmile bude jeho jmenování oficiální. Zkušenosti naznačují, že Bělehrad si může stěžovat na špatné zacházení a nátlak, ale nakonec se vždycky skloní.

Bez šťastného konce

Až další kolo „rozhovorů“ o budoucnosti Kosova – jak bylo už rozhodnuto, pokud můžeme věřit imperiálním vědátorům – začne, Ceku by už měl být pohodlně usazen v premiérském křesle. Samotné hovory byly odsunuty až na 20.března, z původního data 17. března, který by se měl shodovat s výročím albánského pogromu na Srby v roce 2004. Výročí bude pravděpodobně přejito bez povšimnutí, nebo ještě hůř, bude zakryto soucitným propagandistickým aparátem, který bude mít úlohu opakovat zprávu o „nevyhnutelné nezávislosti“.

Není těžké vidět, kam věci na Balkáně směřují. Ale místo míru, stability, a poslušnosti, po které impérium prahne, povede tento kurs k další nenávisti, násilí a tyranii. Impérium může udávat směr, ale bude to jen předstíraný příběh, který určitě nebude mít šťastný konec.

Messin, 10.3. 2006 ZDROJ