Srdja Trifkovic, Global Research

Soustředit se na Blackwater a zároveň přehlížet MPRI je jako celá léta vyšetřovat Ivana Demjanjuka (údajný dozorce KT Treblinka, pozn. mess), ale dovolit Adolfu Eichmanovi v klidu žít v Buenos Aires.

Až 17 Iráčanů bylo 16.září zabito žoldáky pracujícími pro bezpečnostní společnost Blackwater USA při něčem, co Iráčané a někteří američtí úředníci nazývají nevyprovokovaná vražda. Na začátku minulého týdne byly zase lidmi najatými Unity Resources Group zabity dvě arménské křesťanky. Zdrcující zpráva vyšetřovací komise obvinila Blackwater, že jedná jako vražední kovboji, přesto firma pořád dál beztrestně operuje – a nemusí se zodpovídat jak americké, tak ani irácké justici. I přes opožděné a nutné zaměření pozornosti na „bezpečnostní dodavetele“ a jejich přestupky je zvláštní, že média opomněla práci mnohem hrozivější žoldácké organizace, která způsobila v průběhu let tisíckrát více smrti a utrpení.

Pradávní králové a vlády odnepaměti najímali vojensky zdatné muže a skupiny, aby za ně bojovali a poskytovali jim bezpečnostní služby. Dvě desetiletí od skandálu Irán-Contra nicméně vzniklo několik hlavních „mezinárodních bezpečnostních firem“ a „soukromých vojenských dodavatelů“ za účelem plnění zvláštních požadavků vlády USA: poskytovat vojenský výcvik, logistiku, zbraně, vybavení a rady zahraničním zákazníkům, kdykoliv potřebuje Washington hodnověrně popřít přímé americké zapojení. Nejdůležitější mezi nimi byla MPRI. Firma prohlásila, že má „více generálů na metr čtvereční než Pentagon“. Byly tu takové figury jako např. generál Carl E. Vuono, bývalý náčelník štábu americké armády; generál Crosbie E. Saint, bývalý velitel armády USA v Evropě; a generál Ron Griffith, bývalý podnáčelník generálního štábu americké armády. Na firemním seznamu jsou dále tucty vysloužilých nejlepších generálů a tisíce bývalých vojenských zaměstnanců, včetně členů elitních speciálních jednotek.

MPRI je proti Blackwateru něco jako generál proti seržantovi. MPRI není tolik zainteresována vášní pro boj, ale podle vlastních slov spíše „tréninkem, výcvikem, projektováním a vedením, logistikou, vyzbrojováním, organizačními a operačními požadavky, humanitární pomocí, simulacemi boje a válečných operací, rychlou vojenskou smluvní podporou a pomocí při demokratizačních aktivitách.“

Když v roce 1991 zbrojní embargo OSN zabránilo Clintonově administrativě pomáhat Chorvatům a Muslimů přímo, byla MPRI angažována ve všem, co americká vláda nechtěla dělat otevřeně. V roce 1994 se MPRI uvedla v Chorvatsku při návštěvě ministra obrany Gojko Susaka, který se společností uzavřel řádnou smlouvu na výcvik a vybavení jeho jednotek. Podle odborného časopisu U.S. Army War College Quartely , s explicitním souhlasem amerického ministerstva zahraničí i obrany se firma zavázala modernizovat a přeškolit chorvatskou armádu, včetně generálního štábu. Díky takové pomoci mohla v létě 1995 dříve nešikovná chorvatská armáda uskutečnit operaci Bouře,

kde bylo použito typické americké taktiky kombinování zbraní, včetně zapojení letectva, dělostřelectva a pěchoty, stejně jako manévru s útokem na srbské velení, kontrolu a komunikační systémy. Francouzští a britští představitelé obvinili MPRI z pomoci naplánovat chorvatskou invazi, která byla společností popřena. V každém případě, MPRI se dostalo ocenění za vynikající úspěch.

Tento „vynikající úspěch“ byl nejkrvavější epizodou etnického čištění v Evropě od konce 2.světové války. Operace vyhnala čtvrt milionu srbských civilistů z jejich domovů. Chorvatští vojáci s výcvikem MPRI sumárně popravili opozdilce a bez rozlišení stříleli uprchlíky. Po celou dobu, jak uvádí bývalý šéf chorvatské kontrarozvědky Markica Redic, „měl nad operací Bouře kompletní kontrolu Pentagon.“ Miro Tudjman, syn bývalého prezidenta a bývalý šéf chorvatské zahraniční zpravodajské služby řekl, že během operace šla veškerá chorvatská elektronická zpravodajská činnost „online v reálném čase do Národní bezpečnostní agentury ve Washingtonu“. Několik chorvatských důstojníků – včetně absolventů výcviku MPRI – bylo přivedeno k soudům za válečné zločiny, ale žádný zaměstnanec MPRI nikdy nebyl obviněn.

„Tihle noví žoldáci, kteří pracují pro ministerstvo obrany, zahraničí a Kongres, vypadají jinak,“ řekl bývalý plukovník David Hackworth, velmi vyznamenaný vietnamský veterán, když komentoval roli MPRI v balkánských válkách. „Americký daňový poplatník platí za naší vlastní žoldnéřskou armádu, která znesvěcuje prohlášení našich otců zakladatelů.“

MPRI byl také udělen hlavní kontrakt na výcvik a vybavení bosensko-muslimských jednotek. Toto bylo financováno množstvím islámských zemí. Saudská Arábie, Kuvajt, Brunej, Spojené arabské emiráty a Malajsie uložili peníze do státní pokladny Spojených států, která platila MPRI. Bosenští Muslimové přijali přes 100 milionů USD v přebytku vojenského vybavení od americké vlády na „tréninkový a vybavovací program“, ale kontraktoři MPRI měli všechno ostatní, od plánování dlouhodobé strategie k řízení vojenského cvičení a školení místních v použití americké výzbroje. Podle Petera Singera z Brookings Institution to byl „skvělý tah v tom, že americká vláda zaplatila někomu jinému za něco, co jsme chtěli z politického hlediska.“

Dalším úkolem MPRI bylo cvičit a vybavovat temné guerillové skupiny, které ministerstvo zahraničí vinilo z toho, že jsou teroristickými organizacemi. Zaměstnanci armády věděli, že americký speciální protidrogový úřad DEA (Drug Enforcement Administration) podezříval guerilly z pašování vysoce kvalitního afghánského heroinu do Severní Ameriky a západní Evropy a policejní úřady po celé Evropě byly varovně upozorněny na propojení rebelů s různými mafiemi:

Byla to ukázka z románu Toma Glancyho? Nebo šlo o retrospektivu jedné z mnoha tajných setkání doprovázených lidmi jako Richard Secord, či Oliver North během skandálu Irán-Contra během 80. let? Vlastně ani jedno. Byl to skutečný život a současné strategické jednání v MPRI (dříve známé jako Military Professional Resources, Inc.). Jejich klient: Kosovská osvobozenecká armáda (UCK/KLA).

MPRI byla následně přistižena při ochraně, když bosensko-muslimská armáda dojednávala zbraně v hodnotě milionů dolarů, tajně dopravených z bosenských skladišť povstalcům UCK v Kosovu a srbským Muslimům v Sandžaku. Kvůli dopravě zbraní ministerstvo zahraničí přechodně odložilo „výcvikový a vyzbrojovací“ program MPRI – ale ne na dlouho: brzy poté se UCK stala cenným klientem. Plukovník Hackworth byl prvním významným komentátorem, který odhalil, že MPRI používala bývalý americký vojenský personál k výcviku jednotek UCK na tajných základnách uvnitř Albánie. Část vojenského velení UCK – včetně nynějšího kosovského „premiéra“ Agima Ceku, válečného zločince par excellence – zahrnovala veterány z MPRI plánované operace Bouře.

Neblahé důsledky práce MPRI se dostavily hned po bombardování NATO. Úplně stejně jako v Krajině byly stovky tisíc kosovských Srbů etnicky vyčištěny, tisíce zavražděny, jejich domovy vypleněny, jejich hřbitovy záměrně zničeny a jejich kostely vyhozeny do vzduchu.

A nakonec si v roce 2001 MPRI vychutnala unikátní počin, když pracovala pro obě strany balkánského konfliktu najednou. Udělala kontrakt s makedonskou vládou – jako součást balíčku americké vojenské pomoci – „k zabraňování ozbrojené agresi a obraně makedonského území.“ Pomáhala ale také místní odnoži UCK známé jako NLA, při její agresi proti území Makedonie. Na konci června téhož roku podnikla makedonská armáda hlavní útok proti pozicím UCK ve vesnici Aracinovo blízko Skopje. V operaci podporované NATO – pravděpodobně na pomoc makedonské vládě – byli američtí vojáci posláni k „evakuaci“ a „odzbrojení“ teroristů. Vojáci „zabezpečili“ 500 teroristů spolu s jejich výzbrojí, vzali je do jiné vesnice, dali jim jejich v USA vyrobené zbraně zpět, a propustili je. Avšak zdroje v americké armádě v Kosovu odhalily, že pravým cílem záhadné „evakuace“ byla záchrana a zatajení totožnosti 17 Američanů, instruktorů MPRI, kteří byli mezi staženými ozbrojenci.

Ve srovnání s MPRI jsou Blackwater gangsterskými amatéry; avšak neočekávejte žádné zprávy dozorčích komisí, či odhalení v New York Times.

Překlad Messin, 22.10.2007 Zdroj